Černé ovce: Nebezpečný hrnec

Obsah říjnového vydání

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2019 Obsah říjnového vydání

Publikováno v časopise 2/2007

Dva tlakové hrnce s jednou pokličkou za 5990 Kč, to je skutečně dosti drahé zboží. Když už se někdo pro takovýto výrobek rozhodne, určitě očekává kvalitu.

Očekávala ji i paní Anna Klápštová ze Šternberka. Spolu s několika známými se zúčastnila  předváděcí akce firmy BREMI International a nechala se zlákat ke koupi. Předvádějící hrnce vychvaloval až do nebes a ona prostě nemohla odolat. Co na tom, že v klasických obchodech je tlakových hrnců víc než dost, že jsou levnější, že v případě reklamace je obchod po ruce a pochopitelně jednání z očí do očí je jednodušší než písemné na dálku.
Už po rozbalení paní Klápštová zjistila, že její hrnce nejsou tak krásné jako ty předváděné. Nerovné, ostré dno mohlo snadno poškodit keramickou desku sporáku. Reklamovala je u firmy BREMI International se sídlem v Chrastavě. Hrnce se jí vrátily zpět s opraveným dnem a tak v nich začala vařit. Jenže už po třetím vaření vydával hrnec tak příšerné zvuky, že se ho paní Klápštová začala bát. „Vy byste se bála taky,“ řekla mi. „Bylo to hrozné! S manželem jsme jenom čekali, kdy to vybuchne a tak jsme v něm přestali vařit a firmě ho vrátili.“ A pak se rozpovídala, jak její sousedce hrnec BREMI vybuchl, když byla ve sklepě. Měla prý štěstí. Jen „vymaloval“ kuchyni.

V té době vydala Česká obchodní inspekce zprávu, ve které stálo, že tlakový hrnec firmy BREMI International je nebezpečný a že ti, kteří si ho koupili, ho mohou vrátit. Paní Klápštová proto věřila, že jí firma bez problémů pošle peníze. Nestalo se. Naopak – hrnce několikrát cestovaly mezi Chrastavou a Šternberkem a paní Klápštová se dozvěděla, že si má převzít náhradou jiné výrobky. To jí však nedoporučovalo Občanské sdružení spotřebitelů TEST, které jí od počátku radilo, co dělat a jak postupovat. A protože se svých peněz nedočkala a protože takto postižených mohlo být více, doporučilo sdružení TEST, aby se obrátila na nás, na Černé ovce. A tak jsme do Šternberka přijeli. Paní Klápštová nám řekla, že firma nechce hrnce přijmout, že chce jenom pokličku a že jí dokonce vyhrožuje pokutou za skladování hrnců.

Zavolala jsem do firmy BREMI International. Byla jsem překvapena vlídností, se kterou mě její jednatel Václav Brejla přijal. Domluvili jsme si v Chrastavě schůzku. V šest hodin ráno! Bylo to poněkud netradiční, ale vzhledem k časové zaneprázdněnosti pana Brejly jsem na tento čas přistoupila. Časně ráno nás tedy jednatel společnosti se dvěma dalšími zástupci firmy čekali. Byli vlídní, vstřícní, vysvětlovali nám, že stahují pouze poklice, protože ty z hrnce dělají onen nebezpečný výrobek, nabízejí náhradní plnění a těm, kteří chtějí peníze, prostě peníze vrátí.
„Jenže u paní Klápštové tomu tak nebylo,“ namítla jsem. „Máme toho hodně, ale všem zákazníkům chceme vyhovět. Jde nám především o zachování dobrého jména firmy.“ Tomu jsem rozuměla. Nic nepoškodí firmu tolik, jako informace o tom, že prodává nebezpečný výrobek. „A odkud jste vlastně ten nešťastný hrnec přivezli?“ zeptala jsem se. „Z Turecka.“ „A co na výsledky testů řekl výrobce?“ „Nic, je to náš problém, podle něho hrnce prodává v celé Evropě a pouze u nás jsou s ním problémy.“ Skutečně velmi zajímavý postoj. Že by naši spotřebitelé neuměli hrnec používat? Že by ti, kterým hrnec poškodil zdraví – a takoví jsou – byli pouze neopatrní? A co výsledky zkušebny?
V každém případě výrobek firmě způsobil ztrátu, a proto si pro příště dá dobrý pozor na to, co vlastně z ciziny na náš trh přiveze. Tedy, aspoň doufám. Václav Brejla slíbil, že pochopitelně paní Klápštové peníze do týdne pošlou.
Už za tři dny nám volala spokojená paní Klápštová. Dočkala se konečně svých peněz.

A tady příběh zdánlivě končí. Skutečně jen zdánlivě. Protože firma BREMI International má mnoho dalších zákazníků s nebezpečným hrncem a musí se čestně vyrovnat se všemi bez ohledu na vlastní ztráty. Myslím si, že by se taky měla bránit, využít výsledku zkušebny a ztrátu třeba i soudně žádat od turecké firmy. Podle „selského rozumu“ je přece v právu. Na druhé straně, soudní výlohy jsou také vysoké a kdoví, jak by soud dopadl, možná proto firma na takovýto postup rezignovala.
Jenže problémy firmy nekončí. Uvidíme, co řekne Česká obchodní inspekce při další kontrole, která by měla přinést odpověď, zda firma BREMI International splnila nařízení – stažení nebezpečného výrobku.

Maria KŘEPELKOVÁ pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

 

Advokát radí...

Výrobce nebo obchodník, který chce nabízet veřejnosti své zboží, tak může činit buď v pultových nebo samoobslužných prodejnách s klasickými prodavači, což byl v našich zemích v době předlistopadové téměř jediný používaný model, nebo jinými způsoby, například prostřednictvím sítě obchodních zástupců, kterou si k tomuto účelu vybuduje. Někteří výrobci využívají kombinace obou modelů. Každý z modelů má své výhody i nevýhody, viděno pohledem obchodníka i zákazníka; zdánlivě by mohlo platit, že je-li na cestě z „továrny“ do domácnosti spotřebitele více článků (výrobce, velkoobchodník, maloobchodník), z nichž každý chce na dalším prodeji vydělat, tím vyšší koncovou cenu musí zákazník zaplatit v ceně výrobku.
Tak jako se lze setkat se seriózními i méně poctivými prodejci v obchodech, lze nalézt řadu případů, kdy spolu cena a kvalita zboží vůbec nesouvisejí, i mezi obchodníky používajícími metod přímého prodeje. Přímý prodej sám o sobě není nic špatného, vždyť poctivé obchodní cestující známe i z klasické české literatury – stačí připomenout tatínka spisovatele Oty Pavla, který objížděl Československo a pořádkumilovným hospodyňkám nabízel vysavače známé značky.

Na počátku devadesátých let dvacátého století, kdy u nás přímý prodej začal prožívat svou renesanci, se bohužel objevila řada „podnikatelů“, kteří jsou schopni lidem, zmanipulovaným několikahodinovým prodejním sezením, ze kterého není úniku, nabízet „zázračné“ výrobky, které by si v normálním obchodě za stejnou cenu vůbec nekoupili. Znám případ jednoho staršího pána, který si koupil matraci, již vlastně ani vůbec nepotřeboval, ovšem za cenu přesahující několikanásobek jeho měsíčního důchodu. Jediné, co bylo na tomto výrobku pozoruhodné, byla jeho cena.
Prodejci, kteří své zboží takovým způsobem nabízejí, se v některých případech snaží předložit zákazníkům smlouvy, které jsou psané drobným, téměř nečitelným písmem, důležitá ustanovení jsou řazena mezi ustanoveními, kterým obvykle nikdo nevěnuje vyšší pozornost a podobně. Jestliže si později kupující nákup rozmyslí, případně jestliže zboží nemá všechny zázračné vlastnosti, které na předváděcí akci několik hodin sliboval zdravě vypadající dealer v dobře padnoucím obleku, může až s určitým časovým odstupem ke svému údivu zjistit, že zcela dobrovolně podepsal kupní smlouvu, jejímž předmětem je výrobek zcela jiných vlastností.
Na logicky se nabízející otázku, proč tak na první pohled nevýhodnou či nesmyslnou smlouvu vůbec podepisoval, mi pak nebohý zákazník odpoví, že si to v té euforii prodejní akce vůbec neuvědomil, případně že mu smlouva byla předložena k podpisu s tím, že „teď to podepište a na přečtení budete mít dost času doma“. Komu není rady, tomu není pomoci…

Jelikož i v zahraničí dochází k tomu, že podnikatelé jednají na úkor méně zkušených zákazníků, začalo se ochranou spotřebitele zabývat i právo Evropské unie a následně došlo i ke změnám v českém právním řádu. Například zákonem č. 367/2000 Sb. byla do občanského zákoníku přidána zvláštní ustanovení o spotřebitelských smlouvách. Z nich stojí za zmínku § 57 občanského zákoníku, podle kterého byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy bez uvedení důvodů a bez jakékoli sankce písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky, činí lhůta 1 měsíc. Tato lhůta se prodlužuje na 1 rok, jestliže dodavatel spotřebitele na právo od takové smlouvy odstoupit písemně neupozorní nejpozději při uzavření smlouvy. Písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, vůči níž je třeba toto právo uplatnit, včetně jejího bydliště či sídla.
Někteří prodejci se snaží toto ustanovení obcházet tím, že za „svůj prostor obvyklý k podnikání“ drobnou cedulkou označí pronajatý sál restaurace, ve kterém se koná nákupní zájezd, a následně zákazníka přesvědčují o tom, že právo od smlouvy odstoupit mu nevzniklo, neboť z formálního hlediska koupil zboží v obchodě. Nikoli, prodejce by musel mít takovou „provozovnu“ řádně ohlášenou živnostenskému úřadu.

Spotřebiteli, který se rozhodne na základě ustanovení § 57 občanského zákoníku od smlouvy odstoupit, doporučuji učinit tak doporučeným dopisem, nejlépe s dodejkou, a stejnopis dopisu včetně podacího lístku s případnou doručenkou dobře uschovat. A důrazně připomínám: odstoupení od smlouvy musí adresátovi (tj. tomu, s kým byla smlouva uzavřena) dojít nejpozději poslední den této lhůty (§ 122 občanského zákoníku). To znamená, že se do oné lhůty započítávají i dny poštovní přepravy. Jestliže odstoupení od smlouvy adresát obdrží až po uplynutí lhůty, je pozdě a kupní smlouva platí.
Dodavatel je povinen do 30 dnů od odstoupení vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky (§ 57, odst. 1 občanského zákoníku). Zákazník, který již zboží převzal, je samozřejmě povinen je prodejci vrátit.
Poznámka: Možnost odstoupení od smlouvy bez udání důvodů však platí pouze pro smlouvy sjednané mimo prostory obvyklé k podnikání a nikoli u všech smluv takto sjednaných. Zákon možnost odstoupení podle ustanovení § 57 vylučuje například u smluv, jejichž předmětem jsou práva k nemovitostem, dodávky potravin nebo jiného zboží běžné potřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele, nelze ji uplatnit ani na některé druhy dodávek zboží podle katalogu dodavatele nebo na smlouvy pojistné a o cenných papírech.
Ustanovení § 57 občanského zákoníku týkající se odstoupení od smlouvy nelze aplikovat u smluv, u nichž si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky (např. předvádění výrobku doma a následné uzavření smlouvy).

Nebezpečné výrobky

V případě tlakových hrnců spotřebitelé odstupovali od uzavřených kupních smluv nikoli bez udání důvodu, nýbrž proto, že tento výrobek byl vadný, jeho používání bylo nebezpečné a jeho vada činila věc neupotřebitelným. Podle § 597 občanského zákoníku, jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil a jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má kupující mj. právo od smlouvy odstoupit. Jak bylo Českou obchodní inspekcí zjištěno, příčinou toho, že tlakové hrnce vybuchovaly, byla vadná poklice. Prodejci byla uložena povinnost nebezpečné tlakové hrnce stáhnout z trhu a dále je neprodávat. Ani jako laik si nedokážu představit, že by tlakový hrnec mohl fungovat jako tlakový, pokud by neměl poklici, navíc u tlakového hrnce se poklice a hrnec samostatně neprodávají. Samotný hrnec bez poklice používat lze, ovšem nikoli jako hrnec tlakový. Je tedy zřejmé, že nebezpečným výrobkem je celý tlakový hrnec, tvořený poklicí a hrncem, a výrobek měl být stažen celý. Prodávající se s kupujícím samozřejmě mohou dohodnout tak, že místo vrácení kupní ceny kupující odebere zboží ve stejné hodnotě, ovšem prodávající nesmí kupujícího uvádět v omyl například tím, že mu sdělí, že kupující na vrácení kupní ceny nárok nemá vůbec.

Podle zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, je zakázáno uvádět na trh nebezpečné výrobky, tedy takové výrobky, jejichž užití za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek představuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti jakékoli nebezpečí kromě minimálního nebezpečí vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví. Za prodej nebezpečných výrobků lze podle tohoto zákona uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč; výše pokuty závisí na závažnosti, způsobu, rozsahu a době trvání protiprávních následků.
Podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, se může zákazník, u kterého dojde v důsledku vady výrobku ke škodě na zdraví, k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, vůči prodejci domáhat náhrady způsobené škody.
Prodej nebezpečných výrobků může mít dopad i z hlediska trestního práva – podle § 194 trestního zákoníku se trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami dopustí ten, kdo má na prodej, nebo pro tento účel vyrobí nebo sobě nebo jinému opatří z nedbalosti potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví. Pachatel může být potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty; pokud by se takového jednání dopustil úmyslně, může být odsouzen až na dvě léta odnětí svobody a na jeden rok až pět let by byl potrestán, pokud by takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt.

Povinnost stáhnout zboží z trhu a vrátit kupujícím peníze je tedy pouze jedním z důsledků, kterým musí dovozce nebezpečného výrobku čelit. Prodejcům lze tedy doporučit, aby při výběru dodavatelů zboží, které hodlají prodávat, postupovali pokud možno obezřetně. Oproti tomu kupující by se měli naučit lépe využívat všech práv, která jim náš právní řád přiznává.

JUDr. Martin SOCHOR, advokát 

Z TISKOVÉ ZPRÁVY ČOI, BŘEZEN 2006

Tlakové hrnce Bremi nejsou bezpečné!Na základě upozornění spotřebitele, že tlakový hrnec, zakoupený na předváděcí akci pořádané firmou Bremi International, při vaření explodoval, byly odebrány vzorky výrobků k laboratornímu posouzení a ověření bezpečnostních parametrů.
Podezření, že výrobky nesplňují základní požadavky stanovené nařízením vlády na tlaková zařízení (NV č. 26/2003 Sb.) a zákonem o technických požadavcích na výrobky (zák. č. 22/1997 Sb.), potvrdily provedené zkoušky a následné zkušební protokoly, vypracované příslušnou zkušebnou, jíž byly předány tlakové hrnce o objemu 5 a 7 litrů k posouzení.
Z odborného posudku vyplynulo, že tlakový hrnec o objemu 7 l, který byl vybrán pro provedení většiny zkoušek, nevyhověl stanoveným požadavkům při otevírací zkoušce, při kontrole správného spojení, neobstál ve zkoušce odolnosti proti deformaci tělesa a víka, ani ve zkoušce odolnosti tělesa a víka proti destrukci.
Během zkoušek tlak rovnoměrně narůstal a při dosažení hodnoty 290 kPa došlo bez jakýchkoliv předchozích známek k silné explozi tlakového hrnce. Při explozi došlo k porušení těsnosti, okamžitému uvolnění nahromaděného přetlaku, výronu přehřáté páry, vytrysknutí horké vody, uhašení plamene plynového hořáku, vymrštění celého tlakového hrnce a posunu plynového vařiče.
Zkoumané vzorky tlakových hrnců distributora Bremi International o objemu 5 a 7 litrů, vyrobené v Turecku společností MERT CELIK Munfak Araclari, Retin vc Pazariama Ltd., nevyhověly požadavkům stanoveným na tento výrobek – kontrole provedení, značení a návodu k obsluze. Vlastnosti zkoušených výrobků nejsou ve shodě s ČSN EN 12778:2003.
Na výrobcích není označen pracovní tlak, objem, rok výroby a chybí označení CE. V návodu k použití není uveden u obou výrobků pracovní tlak, upozornění na opravy, které mohou být provedeny pouze autorizovanou osobou a chybí seznam opraven.
Na základě zjištěných skutečností budou ČOI přijata další opatření vůči distributorovi a vypracováno hlášení do mezinárodního výstražného systému RAPEX. Spotřebitelé, kteří tyto tlakové hrnce vlastní, mohou uplatnit u prodávajícího právo na odstoupení od smlouvy nebo na výměnu za jiný typ výrobku.
Miloslava Fléglová, tisková mluvčí ČOI, 15.3.2006

INFORMACE ČOI, LEDEN 2007


Stahování vadných tlakových hrnců společnosti BremiNa základě stížností spotřebitelů, že společnost Bremi International nabízí proti vrácení vadných poklic od tlakových hrnců Bremi náhradní plnění, konkrétně indukční vařič nebo multifunkční pánev, a požadavky spotřebitelů na odstoupení od smlouvy ignoruje, byla ČOI provedena následná kontrola. Příslušný inspektorát při kontrole plnění ochranného opatření, které bylo společnosti uloženo podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků, tj. stažení vadných výrobků z trhu i od spotřebitelů, zjistil, že společnost vyrozuměla dosud 754 spotřebitelů, jimž zaslala dopisy informující o stažení vadného výrobku. Podle jejího sdělení asi 70 spotřebitelů náhradní plnění odmítlo, takže jim byly vráceny peníze.
V souladu s ustanoveními občanského zákoníku má spotřebitel právo při neodstranitelné vadě věci od smlouvy odstoupit – pokud se nedohodne s prodávajícím na náhradním plnění. Právo volby je na kupujícím. V případě, že nebudou peníze vráceny, může se kupující svého nároku domoci pouze soudní cestou. ČOI není oprávněna do smluvního vztahu, v tomto případě mezi dodavatelem a spotřebitelem, vstupovat, rozhodnout ve věci je oprávněn jedině soud.
Miloslava Fléglová, tisková mluvčí ČOI, 22.1.2007

 

 


Přihlásit