Biopotraviny: mýty a realita

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 1/2007

Na to, že tuzemský spotřebitel utrácí za produkty ekologického zemědělství – biopotraviny pouhé desetinky procenta z veškerých výdajů za nákupy potravin, se o této kategorii výrobků píše a diskutuje až nepřiměřeně mnoho. Přesto nemají zákazníci v naší zemi o tom, co vlastně pravé bio je, dostatek informací. Především těch pravdivých…

Dobrá, ale zneužívaná značka

Rostoucí zájem o biovýrobky, který v Evropě trvá už zhruba deset let, spolu s trendy zdravého životního stylu postavily i v ČR biopotraviny do pozice úspěšné marketingové značky, na kterou je možné při oslovení určité části spotřebitelů vsadit. Nedostatečná informovanost spotřebitelů však zároveň výrobcům, dovozcům i prodejcům potravin umožnila použít celou škálu triků, které pozitivní logo bioproduktů tu v rámci zákona, onde však i za jeho hranicí zneužívali a zneužívají. Oblast nákupu, označování i vlastní výroba bioprodukce je navíc zatížena řadou mýtů, které na jedné straně její prodej v určitých kategoriích omezují, na druhou stranu se prostřednictvím klamavých sdělení za bio či eko produkci vydává něco, co takovým výrobkem ve skutečnosti není. Spotřebitel je tak často přesvědčen, že biopotraviny kupuje, ve skutečnosti je ale obětí klamavé reklamy.

Základní mýty o biopotravinách

Řada spotřebitelů díky nedostatečné osvětě nedokáže plně odlišit bioprodukci od vegetariánské stravy. Jako bioprodukty tak vnímají především potraviny neživočišného původu, ačkoli v parametrech bio může být vyrobena jakákoli potravina, včetně uzenin, různých druhů tuků, piva nebo vína. I na tuzemském trhu již někteří výrobci existují, takže v maloobchodech se lze setkat například s biošunkou nebo biouherákem původem z ČR.
Za biovýrobky považuje značná část zákazníků všechny potraviny, které ve svém názvu nesou název „natural“, „přírodní“, „bio kontrol systém“, nebo jsou opatřeny předponou BIO nebo EKO. To ale zdaleka nestačí, skutečná biopotravina musí být opatřena příslušným logem, v ČR nejčastěji zelenobílou „biozebrou“ půlkruhového tvaru s doprovodným nápisem „Produkt ekologického zemědělství“. Pokud proces výroby nesplňuje parametry kladené na bioprodukci, nemůže mít konečný výrobek identifikační logo a od roku 2001 je zákonem zakázáno zneužívat i zmíněné předpony BIO a EKO.
Mnozí lidé si myslí, že biopotraviny lze nakoupit prakticky jen ve specializovaných obchodech a v supermarketech je „normálně“ neseženou. Podle statistik se ale i v ČR zhruba 60 procent bioprodukce prodává právě v obchodních řetězcích, jde jen o to tam tyto výrobky, tvořící zlomek prodávaných položek, najít.
Mýtem je i představa, že biopotraviny jsou oproti klasickým výrobkům několikanásobně dražší a nejsou příliš chutné. V některých případech, obvykle pokud jde o zahraniční zboží, jsou bioprodukty skutečně o dost dražší, v průměru jsou ale jejich ceny vyšší jen o dvacet až třicet procent. To se týká i jídel v poslední době vznikajících biorestauracích, kde lze základní menu pořídit do 100 korun. Také chuť biovýrobků není zas tak zásadně odlišná. Přestože jedním ze sloganů bioproducentů je sousloví „ochutnejte ten rozdíl“, zejména nadnárodní obchodní řetězce, které nabízejí zákazníkům v rámci svého portfolia stále více biopotravin, se snaží o srovnatelnou chuť a často je to přímo nezbytná podmínka pro dodavatele takové produkce.

Příklady klamání zákazníků

Modelovým příkladem klamavých sdělení na tuzemském trhu byly v minulosti biojogurty Danone (nazvané na základě registrované známky Bio Au Bifidus Aktiv), které ovšem parametry takového označování nesplňovaly – prostě nebyly bio. Danone následně muselo čelit soudním sporům a po dlouholetých tahanicích také v ČR soud o oprávněnost označení bio prohrálo. Minulých i současných příkladů klamání je ale značné množství. Z produktů, které byly jako „bio“ či „eko“ prezentovány, ačkoli fakticky o biopotraviny nešlo, lze uvést mimo jiné Bio Activ nektar z černého rybízu, řadu produktů BioX, čaje Bio – intenzive, ProBio jogurty společnosti Rajo či řepkový „Pí olej“ s nápisem Bio kontrol systém. To jsou ovšem případy již za hranicí zákona. Nesrovnatelně větší množství potravin s nápisem „natur“ či „přírodní“ v současné době nelze zákonně postihnout, takže spotřebitel se v zavádějících názvech musí často orientovat sám.
Klamání zákazníků není přitom zdaleka jen specifikum Česka. Průzkum organizací na ochranu spotřebitelů v osmi zemích včetně ČR, který proběhl přede dvěma lety, potvrdil základní závěr, že se „spotřebitelům výrobci snaží namluvit, že zboží se vyrobilo postupem, jenž obzvlášť nezatěžuje přírodu, ačkoli se produkty vůbec neliší od obvyklých výrobků“. Podle studie byla většina produktů v průzkumu označena termínem natural, nature, přírodní, 100% přírodní, řada zboží měla slovo přírodní také v názvu, obchodní značce nebo na etiketě, a to přesto, že používání těchto výrazů je povoleno pouze v přesně stanovených případech. „Je jasné, že pojmy bio a přírodní se v Česku používají v nadměrné míře,“ uvedli autoři studie.
Pro zákazníky, kteří chtějí mít stoprocentní jistotu, které potraviny splňují kritéria pro BIO výrobky, existuje v současné době základní recept: kontaktovat certifikační organizace (stačí se podívat na jejich webové stránky), které vydávají povolení označovat biopotraviny. V ČR nyní působí tři takové organizace, a to KEZ – Kontrola ekologického zemědělství, AB Cert GmbH a Biokont CZ s r.o.

Označení biopotravin

Pravé a certifikované biopotraviny jsou označené grafickým znakem BIO (případně jeho schválenými modifikacemi) s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“. Tato značka zaručuje, že produkty byly kontrolovány na každém kroku od pole přes úpravu a zpracování až ke konečnému spotřebiteli. Správně označená biopotravina nese i číslo kontrolní organizace: CZ-KEZ nebo číslo a zkratku některé jiné schválené kontrolní organizace.
V Evropské unii je možno používat celoevropskou značku pro biopotraviny. Získání certifikátu KEZ pro produkty ekologického zemědělství k použití této značky ekozemědělce a výrobce také opravňuje.

Parametry a vlastnosti bioprodukce

Mezi základní rysy ekologického zemědělství produkující surovinu k výrobě biopotravin patří zákaz používání umělých hnojiv a pesticidů a chov hospodářských zvířat bez používání léků, intenzifikačních prostředků ve volné přírodě, tedy ne ve stájích. Ekofarmáři nesmějí používat chemické postřiky a nesmějí používat geneticky modifikované organismy (GMO). Biopotraviny neobsahují umělé přídatné látky.
Pesticidy přitom mohou být pro lidský organismus toxické, neboť mohou být příčinou rakoviny a dalších nemocí. Výzkumy přitom již nesčetněkrát prokázaly mnohem vyšší přítomnost zbytků chemických látek používaných v klasickém zemědělství v potravinách, které se z takových surovin vyrábějí. Intenzivní neekologické hospodaření má negativní vliv na přírodu – pesticidy a nitráty pronikají do zdrojů pitné vody. Přirozená forma hospodaření na ekofarmách se naopak projevuje větší rozmanitostí organismů v lokalitě farmy. V ekozemědělství se klade důraz na omezení negativních dopadů při transportu zvířat. Hojně se používají homeopatika a bylinné přípravky. V případě akutního onemocnění, pokud by zvíře mohlo jinak trpět, se ale mohou použít konvenční léčiva.
K tomu, aby se z „klasického“ zemědělce stal ekologický zemědělec, je nutné přihlásit se do systému evidence a kontroly jeho ekofarmy. Potom je každoročně celá jeho farma alespoň jednou zkontrolována, přičemž inspektoři mimo jiné posuzují, zda nebyly použity chemické prostředky a umělá hnojiva a zda jsou hospodářská zvířata chována a krmena ekologicky. Pokud inspektor zjistí, že byly například na poli použity herbicidy, zemědělec neobdrží certifikát na své produkty, může dostat vysokou pokutu a může být i vyřazen ze systému ekologického zemědělství. Totéž platí i o zpracovatelích a výrobcích biopotravin.
Kromě základní skutečnosti, že biopotraviny neobsahují pozůstatky chemických látek (byť klasické potraviny jich neobsahují o moc více, na všechno jsou přísné limity), o nichž se dosud neví, jak mohou na organismus dlouhodobě působit, mají bioprodukty podle dosavadních výzkumů mimo jiné vyšší obsah hořčíku a železa a dalších stopových prvků, což jsou látky působící jako prevence proti stresu či srdečním poruchám. Kromě toho se snáze skladují a méně kazí. Bioprodukty mají více aromatických látek, takže (na rozdíl od již zmíněných mýtů) bývají lépe hodnoceny v konkurenci s klasickými potravinami při tak-zvaných slepých ochutnávkách.
Zastánci ekoprodukce nicméně využívají celé řady jiných argumentů, například výsledky zahraničních studií, které prokázaly u mužů konzumujících produkty ekologického zemědělství dvojnásobně vyšší výskyt spermií.


Přihlásit