Čarování s módní obuví

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 7/2012

Máte radost z objevu nových bot, které vám v obchodě hned padly do oka. Ještě si je vyzkoušet. Velikost sedí, barva vyhovuje. Hotovo, zaplaceno a už si nové botky spokojeně odnášíte. Radost a spokojenost však rychle vyprchá, když si doma pročítáte kupní doklad s označením obuvi za „módní“. Nadto v přiložených pokynech, jak o obuv pečovat, se dočtete, kam v ní můžete chodit, kdy, při jaké příležitosti a na jak dlouho. Omezení použití bot snad nemá konce a vy přemýšlíte, kde se stala chyba.

Co je „módní obuv“?

Módní obuv je jednou ze základních kategorií obuvi stojící na stejné úrovni jako obuv společenská. Členění obuvi do kategorií vychází z její účelovosti a s tím spojených požadavků kladených na fyzikální vlastnosti té či oné tegorie. Obuvní průmysl, ale především technické normy ať už evropské či české, dále rozlišují mezi obuví „módní“ a „vysoce módní“.

Módní obuví se rozumí obuv navržená a vyrobená pro nošení v nenáročných podmínkách, u níž je prvořadá módnost. Její vymezení se ještě doplňuje tím, že je určena pouze pro krátkodobé nošení, např. po místních komunikacích, v dopravních prostředcích nebo v místnostech. Oproti tomu vysoce módní obuv je vymezena jako obuv navržená a vyrobená s předpokladem omezené životnosti, u které je módní vzhled nejdůležitějším parametrem. Z hlediska užitných vlastností se jedná o dva diametrálně odlišné typy obuvi. Zatímco módní obuv je určena k běžnému použití a měla by kvalitativně odpovídat minimálně základním požadavkům na společenskou obuv, od vysoce módní obuvi toho nelze mnoho očekávat.

Z uvedených definic vyplývá jednoznačné omezení použitelnosti obou typů obuvi. Zjednodušeně je sousloví „módní obuv“ vysvětlováno jako upřednostnění vzhledu před funkčností, efektního provedení před životností. Každé zjednodušování však v sobě nese riziko nepřesného vymezení pojmu a v jeho důsledku i nesprávné pochopení. Někteří prodejci pro dovršení zmatků propojují obě definice podle toho, jak se jim to hodí. Pak se klidně můžete setkat s vymezením módní obuvi jako obuví navrženou a vyrobenou pro krátkodobé nošení v nenáročných podmínkách s předpokladem omezené životnosti, u níž je módnost nejdůležitějším parametrem.

 

Módní obuv: obuv navržená a vyrobená pro nošení v nenáročných podmínkách; prvořadá je u ní módnost. Je určena pouze pro krátkodobé nošení, např. po místních komunikacích, v dopravních prostředcích a/nebo v místnostech.

Vysoce módní obuv: obuv navržená a vyrobená s předpokladem omezené životnosti, módní vzhled je nejdůležitějším parametrem.

 

Módní, jakož i vysoce módní obuv patří mezi spotřební zboží a vztahuje se na něj dvouletá záruční doba. Nutno však od sebe odlišovat zákonnou záruku za vady a životnost výrobku, přičemž životnost obuvi určuje způsob a intenzita jejího užívání. Zvláště u vysoce módní obuvi je třeba toto mít na zřeteli, protože jedním z definičních znaků vysoce módní obuvi je právě omezená životnost a podle občanského zákoníku záruka u ní skončí uplynutím její životnosti.

Parametry, které by měla módní obuv splňovat, nejsou tak přísné ve srovnání s jinými druhy obuvi. Nevyžaduje se u ní např. odolnost proti uklouznutí, odolnost textilní podšívky proti odírání, odolnost vrchového materiálu proti opakovanému ohybu za mokra a při snížené teplotě nebo odolnost proti pronikání vody. Příslušná technická norma zároveň stanovuje, že požadavky na módní obuv se nevztahují na obuv označenou jako „vysoce módní“. Zapomeňte proto na to, že by módní obuv měla sloužit k pravidelnému, celodennímu nošení. O vysoce módní obuvi ani nemluvě.

Pro spotřebitele je podstatné, že na začátku zařazení obuvi do té které kategorie stojí prvotní rozhodnutí výrobce o účelu, jež má obuv plnit. Spolu s vyrobenou obuví výrobce, častěji ale až dovozce, dodává obchodníkům specifikaci obuvi obsaženou v záručních listech či návodech. Je povinností prodejce z uvedené specifikace vyjít a označit obuv přiléhavou kategorií obuvi tak, aby nebylo pochybností o tom, kam patří a co to pro spotřebitele znamená. Má se tak dít výslovným vyznačením kategorie přímo na výrobku, na jeho obalu či na informačním štítku u vystavené obuvi. Není-li takového označení, pak je třeba na kategorii usuzovat ze samotného vzhledu, konstrukce a použitého materiálu tak, jak je chápe průměrný spotřebitel. Ale k absenci označení by nemělo docházet, jak dále uvedeme.

 

Zabarvené nohy

„Obuv někdy barví a na to se záruka přece nevztahuje,“ drze prohlašují mnozí prodejci. A někteří jdou ještě dál, když za viníka označí přímo vás s tím, že máte agresivní pot. Ani v prvním ani v druhém případě to pravda není. Pouští-li obuv barvu, nejedná se o její vlastnost obvyklou. Z toho lze dovodit povinnost prodejce vás na tuto specifickou vlastnost upozornit. A aby si obuv zachovala vlastnost obvyklou, nesmí pouštět barvu jak za sucha, tak za vlhka bez ohledu na to, zda se jedná o dešťovou vodu či pot. Ačkoliv se každá reklamace musí posuzovat individuálně, přesto všechny mají jedno společné vodítko – míru obvyklosti. Rozhodně není obvyklé, aby nová sportovní obuv obarvila ponožky či aby nové společenské lodičky zanechaly barevné stopy na punčochách či přímo na kůži. Stane-li se tak, je namístě uplatnit rozpor s kupní smlouvou, případně neplatnost ustanovení vylučujícího odpovědnost prodejce, a v neposlední řadě dát podnět ke kontrole České obchodní inspekci.

Dá se v obchodě poznat, zda obuv barví? Sice se jedná o laickou zkoušku, ale napovědět může. Postačí k ní světlý, nejlépe bílý kapesník (či kousek látky), papírové příliš vhodné nejsou. Několikrát kapesníkem otřete rubovou stranu svršku obuvi a poté i stélku. Nezbarví-li se, je to signálem, že stálobarevnost za sucha by neměla být problémem. Další krok vyžaduje trochu vlhkosti. Buď na kapesník kápněte vodu, máte-li ji v lahvi na pití s sebou, nebo se budete muset spokojit se slinou (hygienické to ale není). A opětovně přetřete rub svršku a stélku. Zabarví-li se kapesník, je lepší se poohlédnout po jiné obuvi.

 

Povinnosti prodejce

Zákon o ochraně spotřebitele obecně prodávajícím přikazuje označovat výrobky přímo, viditelně a srozumitelně. Prodávajícím jsou uloženy v této souvislosti dvě hlavní povinnosti, a to povinnost obuv označit a spotřebitele o druhu a vlastnostech obuvi informovat.

Označení druhu by mělo být vyznačeno čitelně a trvale alespoň na jednom půlpáru obuvi. Současně se musí spotřebiteli dostat v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele přímo v místě prodeje informace o účelu obuvi, možnostech použití, specifických vlastnostech, způsobu údržby a o nebezpečí, které z nesprávného užití či údržby vyplývá. Splnění této povinnosti by mělo z povahy věci předcházet uzavření smlouvy, tedy ještě před zaplacením, což se v praxi příliš nedodržuje.

Dále je prodejce povinen tyto informace předat spotřebiteli ve srozumitelné a písemné podobě nebo jej informovat jiným prokazatelným způsobem. Děje se tak ve většině případů přiložením tištěného letáčku. Prodávající musí zachovat označení výrobků od výrobce či dovozce, rozhodně jej nesmí odstraňovat či jakkoliv měnit. Ve vztahu k módní a zvláště vysoce módní obuvi, u které jsou užitné vlastnosti omezeny, je povinností prodejce potenciálního kupujícího předem zřetelně na tuto skutečnost upozornit.

 

Možnosti obrany

Určitě je na místě uplatnit rozpor s kupní smlouvou, pokud se vám prodejce opomněl zmínit, že jde o obuv s nálepkou „módní“ či dokonce „vysoce módní“. Právo na vrácení kupní ceny se v tomto případě opírá o výše zmíněnou povinnost nejpozději před uzavřením smlouvy upozornit spotřebitele na omezení užitných vlastností zvolené obuvi, které není na první pohled zřejmé nebo s ohledem na typ obuvi obvyklé. Občanský zákoník totiž pracuje s pojmem „shoda s kupní smlouvou“ zahrnující i to, že daná věc má minimálně jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé. V opačné situaci nastává rozpor. V prvních šesti měsících od nákupu se na vaši stranu staví i zákon tím, že se navíc má za to, že vytýkaný rozpor existuje bez nutnosti jej z vaší strany prokazovat. Jen připomeňme, že prodejce je povinen uplatněný rozpor posoudit a vyjádřit se k němu nejpozději v reklamační 30denní lhůtě. Jde o rozpor neodstranitelný opravou či výměnou zboží, proto žádejte vrácení peněz.

Je však možné se s prodejcem dohodnout na výměně nechtěných módních botek za úplně jiné ze sortimentu prodejce. Někteří obchodníci se k možnosti výměny nenošené obuvi zavazují sami na vývěsce v prodejních prostorách nebo častěji na účtence. Nezapomínejte, že lhůta, v níž tak můžete učinit, je odvislá na vůli prodejce a je třeba se jí řídit. Vždy však platí pravidlo, čím dříve tím lépe.

Vyskytne-li se na módní obuvi vada v průběhu dvouleté zákonné záruky, nejde-li o prvních šest měsíců, podejte k prodejci reklamaci. Jestliže jste boty nosili v souladu s pravidly pro jejich používání, sdělte to prodejci již při sepisování reklamačního protokolu. Po případném zamítnutí vyhledejte znalce a podložte své tvrzení o vadě vyjádřením odborníka. U vysoce módní obuvi je situace složitější, neboť efektní vzhled je upřednostněn před ostatními parametry a nelze tedy na tento druh obuvi aplikovat požadavky na jakost obvyklou. Proto se lze také u této obuvi jen stěží domáhat změny rozhodnutí prodávajícího v reklamačním řízení prostřednictvím znaleckého posouzení.

Podmínkami občasného, krátkodobého použití v nenáročných podmínkách, nejlépe v interiéru, se to v záručních listech či návodech jenom hemží. Pakliže obuv nenese označení módní obuv v souladu s účelem udaným výrobcem, jsou tyto podmínky pro rozpor se zákonem neplatné. Bude-li se prodejce na ně v zamítnuté reklamaci odvolávat, namítněte jejich neplatnost a trvejte na řádném vyřízení reklamace. Někdy však trvání na svém vede jen k nekonečnému dohadování s prodejcem, které může rozseknout jen znalecký posudek a potažmo verdikt soudu, pokud bude prodávající nadále závěry posudku vyplývající ve váš prospěch ignorovat.

Chybné označování výrobků, které ve svém důsledku může kupujícího klamat, jakož i nesprávné informování o právech a podmínkách reklamace, zajímá i kontrolní orgán, tedy Českou obchodní inspekci. Není nic jednoduššího než podat podnět ke kontrole.

 

Telefonická poradna je k dispozici ve všední dny od 9 do 17 hodin na telefonním čísle 299 149 009.

 

Jak předcházet starostem

Buďte iniciativní! Při výběru, tedy ještě před zaplacením, se prodejce ptejte, zda se nejedná o obuv módní a zda a jak je omezeno její použití. Pokud možno ještě před samotnou koupí si vyžádejte a nahlédněte do tištěného návodu k použití a péči o obuv této kategorie. Slovní ujištění prodejce je sice fajn, ale přednost má to, co je černé na bílém v návodu, který vám následně obchodník vloží do krabice s botami. Pokud se rozhodnete módní obuv koupit, řiďte se pokyny k údržbě a nošení doporučenými v návodu či záručním listu. Ihned při výskytu vady obuv reklamujte a současně upozorněte prodejce, že jste ji nosili a ošetřovali přesně v souladu s jeho pokyny.

 

Praktiky prodejců

  • Používání názvu „módní obuv“ v zavádějícím smyslu. Obchodník se jen tak mimoděk zmíní o tom, že jde o módní obuv, což je pro spotřebitele známkou dobrého výběru. A z prodejny odchází s pocitem, že jde s módou a bude v nových botách „in“.
     
  • Nadužívání kategorie „módní obuv“. Prodejce označí téměř každou obuv ve své prodejně za módní bez ohledu na její skutečný účel. A to se pak reklamace zamítají jedna radost.
     
  • Až po té, co z pokladny po zaplacení vyjede kupní doklad, prodejce k účtence obratně připojí písemnou informaci o typu zakoupené obuvi a její doporučené údržbě. Maximálně zvýraz-ňovačem označí některé části univerzálních rad a doporučení, aniž by to jakkoliv okomentoval.
     
  • Snaha odradit spotřebitele od reklamace cílenými formulkami zakotvenými v návodech či záručních podmínkách typu: „Záruka se nevztahuje na barvení.“ „Popraskání svrchového materiálu je běžným opotřebením.“ „Módní obuv rovná se omezená životnost.“ Spotřebitel si po jejich přečtení udělá jasnou představu o tom, jak bude s jeho reklamací pro některý z „nedovolených“ důvodů naloženo. Velká většina to předem vzdá.
     
  • Zamítání reklamací právě s odkazem na alibistické formulace v přikládaných návodech či záručních listech. Nejčastější důvody zamítnutí se samy nabízejí – nesprávné nošení, špatná péče, nadměrné opotřebení atd.
     
  • Nerespektování uplatněného rozporu s kupní smlouvou a někdy i znaleckého posudku, kdy si prodejce trvá na svém i přes nespornou právní argumentaci a naprosto jednoznačný závěr znalce.
     

Přihlásit