Černé ovce: Nevydařené protézy

Obsah červencového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 7/2020 Obsah červencového dTestu

Publikováno v časopise 7/2008

Jednou přišel do redakce Černých ovcí dopis. Byl napsán poněkud nečitelným písmem a z obsahu bylo jasné, že ten, kdo ho píše, je nešťastný a potřebuje pomoci. Dopis napsal Alojz Janiga, který ve svých 52 letech bydlí v Domově pro seniory v Heřmanově Městci. Před třemi lety přišel o pravou nohu a na té levé o polovinu chodidla. Do dnešního dne nemá protézy, které by mu umožnily chůzi. A to je jeho velké trápení. Rozjeli jsme se s kamerou za Alojzem Janigou, aby nám odvyprávěl svůj příběh…

Před třemi lety panu Janigovi omrzly nohy. Nakonec je museli v Thomayerově nemocnici v Praze – Krči amputovat. Po operaci strávil čtrnáct měsíců v léčebnách, kde problém protéz nikdo neřešil. A protože neměl kam jít, skončil v Domově pro seniory v Heřmanově Městci jako invalidní důchodce. Jak nám řekla fyzioterapeutka z Domova pro seniory Radka Koláčková, přišel o francouzských holích a neměl vůbec žádné vybavení. Do měsíce mu zajistili invalidní vozík a odeslali ho na novou operaci do Hradce Králové, protože pahýly potřebovaly upravit. Kdyby byl předán pan Janiga už v Krči odborníkům, které by zajímalo, že chce jednou chodit, nemusela žádná nová operace být. Bohužel, trvalo to rok a půl, než se začalo hovořit o protézách. Pan Janiga se těšil, že je bude mít a že začne chodit. Lékař vypsal poukazy na protézy, fyzioterapeutka sehnala protetickou firmu a ta začala s výrobou. Za pár měsíců byly protézy na světě. Jenže…
Při zkoušce protéza na pravou nohu praskla a ta na polovinu chodidla znemožňovala panu Janigovi pohyb v kotníku, takže se nedala použít. Pan Janiga přestal firmě věřit a žádal vrácení poukazů. Sice to trvalo zase pár měsíců, ale nakonec firma poukazy vrátila. Znepřátelil si však fyzioterapeutku i lékaře z Domova pro seniory. „Řekla mi, ať si novou firmu najdu sám.“ A našel. Ortop s.r.o. z Luže. Slíbili mu perfektní, funkční protézy. A navíc, že za ním do Domova pro seniory budou jezdit.
Pan Janiga se opět začal těšit. Absolvoval několik zkoušek, někdy čekal on na firmu, jindy pro změnu firma na něho – to, když přijeli neohlášeni. Až se konečně po několika měsících dočkal. Tedy nejprve se dočkal protézy na pravou nohu. No, nebyla ideální, zdálo se mu, že by lůžko na pahýl potřebovalo upravit, ale aspoň něco. Protéza na levé chodidlo, tzv. vnitřní sandál, mu poštou přišla až za pár měsíců. Když se ale pokusil s její pomoci chodit, bylo mu do pláče – tvrdý, nepoddajný mate-riál do krve rozdíral nohu. „Bál jsem se, že nakonec přijdu i o ten zbytek chodidla!“
Pan Janiga se dostal do slepé uličky. Fyzioterapeutka ho zařadila mezi problémové klienty a firma s ním už nechtěla mít nic společného.

V krásném parku Domova pro seniory jsme natočili s panem Janigou rozhovor a pak jsme se vydali za ředitelkou, která nás dovedla k fyzioterapeutce. Nechtěla se s námi bavit, natáčení jí bylo nepříjemné. Ale ani ona, ani ředitelka neřekla, že máme odejít. Naopak, dál odpovídala na otázky. Výsledek byl jasný – pan Janiga jí řekl, že lže a že jí nevěří, neboť ho neinformovala, na jaké pomůcky má nárok. Fyzioterapeutka to popírala, dokonce došlo k prudké výměně názorů. Jisté je, že ti dva se v lásce nemají. Další hovor byl zbytečný. Domluvila jsem se s ředitelkou Domova pro seniory, že se pokusíme panu Janigovi pomoci – přál si především, aby jeho protézy posoudil odborník.
Zastavili jsme se ještě v Luži ve firmě Ortop. Dozvěděli jsme se, že už s prací skončili, že jde o definitivní podobu obou protéz a že se jedná o tzv. prvovýrobek, se kterým se Alojz Janiga musí naučit chodit. Odpověď na otázku – jak to má udělal, aby neměl další zranění – majitel firmy neznal. Za to nám začal vysvětlovat, že pan Janiga je problematický a že s ním není žádná domluva.

Do slepé uličky jsem se dostala já. Co když je pan Janiga skutečně pouze věčně nespokojený pacient? Co když firma Ortop vyrobila skvělé protézy, které pan Janiga pouze neumí docenit? Nakonec jsem zašla za MUDr. Michalem Matějčkem, ortopédem a protetikem, který mi vysvětlil, že tzv. vnitřní sandál by měl být z měkkých materiálů a také dodal, že jde o nejstarší (a určitě i nejlevnější) metodu. Vlastně trochu naznačil, že výrobek firmy Ortop není úplně v pořádku, když je z něčeho tvrdého. Neřekl to, ale já to tak pochopila.
Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása mě zase ubezpečil, že v Domově pro seniory musejí panu Janigovi pomoci s řešením problémů, protože je to jejich zákonná povinnost. Není možné říct, že někdo nechce komunikovat a vzdát to!
Za dva týdny po našem natáčení lékař Domova pro seniory napsal panu Janigovi doporučení k ortopédovi a ten ho odeslal na protetické oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Přece jen to nakonec šlo! A výsledek? Primář oddělení MUDr. Aleš Mareček mi telefonicky vysvětlil, že protéza na pravou nohu se musí upravit (pan Janiga to celou dobu tvrdil také, ale jemu nikdo nevěřil) a onen „sandál“ se celý předělá a bude z měkkých materiálů. A nebude-li vyhovovat, bude muset pan Janiga do Brna, kde by mu protézu vyrobili ze silikonu. Takže opět měl pravdu pan Janiga.
V Pojišťovně ministerstva vnitra mi její generální ředitel Jaromír Gajdáček řekl, že pokud pacient není spokojený s protézou a výrobce ji nechce nebo nemůže opravit, je nutné obrátit se na revizního lékaře a požádat ho o pomoc.
Alojz Janiga bude mít konečně funkční protézy. Mám z toho stejně velkou radost jako on. Jen mě mrzí, že to muselo trvat více než tři roky.

Maria KŘEPELKOVÁ
pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

Přihlásit