Střezte se černé henny

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 7/2008

Obvyklým vedlejším účinkem malování černou hennou jsou těžké alergické reakce provázené dlouhodobým poškozením zdraví. Barviva přidaná do pasty z henny k dosažení temně černého zbarvení připomínající tetování a k prodloužení jeho trvanlivosti jsou známá alergickými reakcemi, které navozují. Reakce mohou být spuštěny vinou vysoké koncentrace barviv. V těžkých případech je nutná rychlá lékařská pomoc nebo dokonce hospitalizace. Mezi dlouhodobé následky „tetování“ černou hennou se řadí trvalé poškození kůže, alergický zánět kůže či různé kombinované alergické reakce.

Dočasné „tetování“

Malování černou hennou neboli dočasné „tetování“ není skutečným tetováním. Jedná se o malbu na kůži, která se vytratí za několik týdnů. Skutečné tetování porušuje integritu kůže a je trvalé.
K dosažení černé barvy malby a prodloužení její trvanlivosti je do henny přidáváno velké množství barviv – jak přírodních (např. indigo), tak syntetických a minerály. Známou přísadou k docílení rychlejšího a sytějšího tmavého (černého) zbarvení malování na těle je parafenyl-endiamin (PPD), mezi další barviva patří červené karmínové barvivo CI 75470, toluen-2,5-diamin, toluen-2,5-diaminosulfát a benzen-1,2,3-triol. V černé henně byly také nalezeny dusičnan stříbrný a chrom. Mnoho z těchto přísad způsobuje ať už časné či opožděné alergické reakce nebo chronické zánětlivé reakce.

Rizika malování

Barviva přidávaná do henny jsou známá tím, že způsobují těžké alergické reakce. Příznaky se objevují po několika (3 až 12) dnech. Mohou způsobit svědění, zčervenání kůže, vznik pigmentových skvrn nebo změny barvy kůže, puchýře i strupy.
Někdo se může stát trvale přecitlivělým na tyto látky a může u něho dojít k rozvoji alergické kontaktní dermatitidy. Jednou získaná přecitlivělost je celoživotní. Vzhledem k tomu, že se uvedené alergeny nacházejí například i v pryži, oblečení, obuvi a barvách na vlasy, mohou i tyto výrobky spustit alergickou reakci. V případě vzniku ekzému mohou být tyto reakce silné a někdy vyžadují rychlou lékařskou pomoc či hospitalizaci.
Alergické reakce na černou hennu při opakované expozici mohou být ještě vážnější než při prvotní expozici. Mohou být omezeny jen na oblast, kde byla malba aplikována, ale mohou také přesahovat do jejího okolí či se rozšířit na celé tělo.
Někdy může dojít až ke kombinované alergické reakci na výrobky obsahující podobné látky, jako např. opalovací krémy či některé léky.

Nebezpečné experimenty

V 90. letech 20. století malíři hennou v Africe, Indii, na Arabském poloostrově i v Evropě začali experimentovat s barvivy obsaženými v černé henně, aby dosáhli výrazně černého odstínu malby. Velké zisky plynoucí z „tetování“ černou hennou je povzbuzují k používání směsí, kde je henny jen nepatrně či se vůbec v nich nevyskytuje.
Malování černou hennou nabízejí pouliční malíři zejména v létě v turisty vyhledávaných oblastech, narazíte na ně i při různých akcích pod širým nebem, jako jsou veletrhy, festivaly, trhy, bazary. Toto dočasné „tetování“, často imituje starobylé tetování, je oblíbené zejména u mladých lidí a příliš často zdobí i děti.

Pramen: Ministerstvo zdravotnictví ČR

Nejenom o henně
Henna, pasta z henny či prášek z henny se vyrábějí z listů rostliny henna, latinsky Lawsonia inermis, která je po sklizni usušena a rozdrcena na prášek. Barva pasty z přírodní henny se mění od zelenohnědé k hnědé. Henna je vysoký keř nebo malý strom o výšce 2 až 6 m, roste v horkém, suchém podnebí. Původem pochází z tropických a subtropických oblastí severní Afriky, Středního východu a Jižní Asie.
Používání henny k barvení vlasů je doloženo v Egyptě již před pěti tisíci lety. Henna se po staletí používá ke kosmetickým účelům pro barvení vlasů, nehtů či ke zdobení těla, ale také pro barvení výrobků z kůže, hedvábí a vlny. Je oblíbenou barvou na vlasy v severní Africe, na Arabském poloostrově, Blízkém východě a v jižní Africe. V těchto regionech byla henna vždy používána i ke zdobení těla; typické je uplatnění malby hennou při speciálních příležitostech, jako jsou festivaly a slavnosti, zvláště svatby. Obvykle se hennou barví ruce a chodidla a barva je tím tmavší, čím více kůže obsahuje keratinu.
Listy henny produkují červenooranžově zbarvenou látku lawson (2-hydroxy-1,4-naftochinonu). Lawson se vyskytuje zejména v listech. Červené zbarvení je patrné v mladých listech v hlavní žilce. Listy henny obsahují 1 až 4 % lawsonu, v závislosti na podnebí a půdě. Molekula lawsonu má schopnost vázat se na bílkoviny. Lawson reaguje s keratinem za vzniku kaštanově červeného zabarvení.
Přírodní henna se vyskytuje pouze v jednom barevném odstínu. Až přidávání syntetických a rostlinných barviv či kovových solí vedlo k získání široké škály barevných odstínů. Ve 20. a 30. letech 20. století henna a směsi henny s indigem, kasií (rostlina rodu Cassia) a dalšími chemikáliemi – nazývané červená henna, černá henna a neutrální henna – dominovaly na trhu s barvami na vlasy.

Přihlásit