Medicína první poloviny
20. století vkládala do vitamínů velké naděje. V průběhu dalších desetiletí přehnaný optimismus částečně vyprchal a v některých směrech se dostavilo rozčarování. Příčina tkví hlavně v tom, že se „hospodaření“ s bioaktivními látkami řídilo chybnou taktikou podle zásady „čím více, tím lépe“ namísto tolikrát osvědčeného „všeho s mírou“. Ukázalo se, že „přiměřené“ množství zdraví prospěšného vitamínu nebo jiné bioaktivní substance se zpravidla vícenásobnou dávkou přiměřeně nezvyšuje. Taková úměra běžně nefunguje a může vést i k překvapivě nechtěným opačným výsledkům.
V našem seriálu se vám pokusíme podat informace, které přinesou užitek objektivní informovaností tak, jak to odpovídá stavu současné vědy.
Vápník
Vápník je součástí kostí a zubů. V lidském organismu je ho nejvíce uloženo v kostech, a to až 99 %, nepatrné množství se vyskytuje v krvi a buněčných stěnách. V těle dospělého člověka o hmotnosti 70 kg je přítomen cca 1 kg tohoto prvku. Vápník hraje významnou úlohu v různých životních funkcích. Je nezbytný pro tvorbu, zrání a metabolismus kostní tkáně, pro funkci nervového a svalového aparátu a metabolismus řady hormonů. V tělesných tekutinách ovlivňuje nervosvalovou dráždivost, aktivuje nerozpustnou vláknitou bílkovinu myosin a tím ovlivňuje svalovou kontrakci, dále se uplatňuje při srážení krve a podílí se na sekreci inzulinu. Denní doporučená dávka vápníku je 1000 mg.
Nedostatečný příjem vápníku ve výživě je velmi škodlivý, a to již v kojeneckém a dětském věku. Tvorba kostní hmoty probíhá zejména během prvních dvou dekád života. Kostra novorozence obsahuje asi 25 g vápníku a během dalších let je do kosti uloženo 1000 až 1400 mg vápníku. Rostoucí organismus musí být proto v pozitivní vápníkové bilanci, což znamená, že přívod vápníku musí převyšovat jeho ztráty. Kostní hmota se vytváří asi do 23. roku života a pak je možné ji udržovat ve stejném stavu, ale už ne ji zlepšovat. Nejzávažnějším onemocněním z nedostatku vápníku v organismu je osteoporóza – řídnutí kostí.
Vápník je obsažen v mnoha potravinách. Největší význam mají mléko a mléčné výrobky, které lidskému organismu poskytují přibližně 80 % z jeho příjmu. Vápník se dále vyskytuje v různých druzích zeleniny, např. brokolice, květák, zelí, kapusta. Bohaté na vápník jsou mák, ořechy a sardinky (konzumují se celé včetně malých kostiček). Obiloviny obsahují vápníku jen velmi málo, maso žádné. Jak je z uvedeného patrné, vyskytuje se vápník sice v mnoha různých potravinách, jednotlivé zdroje se liší nejenom obsahem, ale i jeho využitelností.
Biologická využitelnost vápníku závisí na formě, ve které se do organismu dostává. Například u špenátu je biologická využitelnost 2 až 5 %, ale u zelí 40 až 70 %. Nejvyšší využitelnost vápníku je ve vazbě s organickou sloučeninou, zejména mléčnou bílkovinou, kdy činí 60 až 70 %; s tím souvisí problémy osteoporózy u vegetariánů a veganů.
Na využití vápníku v organismu se negativně projevují šťavelany, které jsou např. ve špenátu, dále soli přítomné v tavených sýrech. Pozitivní vliv na vstřebávání vápníku ze stravy má laktóza, některé aminokyseliny, obecně kyselé prostředí, tedy jogurty a kyselé mléko. Pro vstřebávání vápníku v organismu je důležitý dostatečný přívod některých vitamínů, zejména D, C, B6, a K1 a též vitamínu A a B2, které jsou zapotřebí k ukládání vápníku do kostní hmoty.
Děti mohou z přijatého vápníku potravou absorbovat až 75 %, dospělí 20 až 40 % a senioři jen 15 %. K vylučování vápníku z lidského organismu dochází výkaly, močí a potem.
Ing. Jarmila Blattná, CSc.
Doc. Ing. Jaroslav Prugar, DrSc.