O kvalitě květin a okrasné zeleně

Obsah srpnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 8/2020 Obsah srpnového dTestu

Publikováno v časopise 4/2012

Ačkoli Češi utratí za květiny takřka devět miliard korun ročně, kontrolou kvality prodávaných květů a okrasné zeleně se nikdo nezabývá. Už čtyři roky totiž neplatí žádné právní předpisy, podle nichž by se hodnotila jakost květin a také jejich cibulí a hlíz.

Ta naše kytička česká

Začalo jaro a k jaru patří květiny. Ať už si je kupujeme do vázy nebo na záhon, je dobré vědět, že ochrana spotřebitele je u nás v těchto případech velmi slabá a někdy dokonce nulová. České oborové normy pro květiny a řezanou zeleň, pro hrnkové rostliny a pro osivo a sadbu květin byly zrušeny v roce 1995. Později se prodej čerstvých řezaných květin a čerstvé okrasné zeleně řídil normami Evropské unie a převzali jsme také unijní normy jakosti pro květinové cibule a hlízy. I tyto normy přestaly platit, když je v roce 2008 Evropská unie zrušila a nové nezavedla. Tehdy bylo na českém Ministerstvu zemědělství rozhodnuto, že ani u nás žádné normy nejsou zapotřebí.

Když neexistují normy, neexistuje ani možnost kontrolovat jejich plnění v praxi a v případě závad zamezit prodeji květin. „Od prvního pololetí roku 2008 již nejsou prováděny žádné kontroly jakosti květin v důsledku absence zákonných požadavků na jejich kvalitu,“ stojí černé na bílém v Situační a výhledové zprávě Okrasné rostliny, kterou loni v prosinci vydalo Ministerstvo zemědělství.

Před rokem 2008 kontrolovala řezané květiny, okrasnou zeleň, květinové hlízy a cibule Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Zajímala se především o jejich jakost a označování; okrasné rostliny sice nejsou k jídlu, ale patří mezi zemědělské výrobky. Závad našla SZPI docela dost. Například v roce 2005 shledali inspektoři 16 nevyhovujících vzorků z celkem 51 šarží řezaných květin, nevyhověly zejména kvůli nedostatečnému označování. V roce 2006 bylo jako nevyhovující vyhodnoceno 11 vzorků z 63 odebraných, v tomto případě šlo vždy o cibule a hlízy květin. SZPI se zaměřovala na kontrolu nejčastěji prodávaných květin jako růže, karafiáty, gerbery a chryzantémy; a to jen u přímých dovozců či ve velkoobchodních skladech.

Že zákazníci nejsou z pohledu kvality při nákupech v současné době nijak chráněni, přiznává i předseda Svazu květinářů a floristů ČR Jiří Horák. Za květiny přitom neutrácíme právě málo. V roce 2010 za ně Češi vydali takřka devět miliard korun, z toho tři miliardy právě za květiny řezané. Další bezmála tři miliardy korun pak za ty v květináči, odborně se jim říká hrnkové. Také pro ně neplatí žádná norma.

 

Délka stonku, velikost květu

Čeho si při nákupu všímat? Ceny květin na burzách se odvíjejí hlavně od délky stonku a velikosti květu. A stejné je to i s kvalitou zboží v květinářství, také v tomto případě platí, že čím je květ větší a stonek delší a pevnější, tím lépe. Například nejkvalitnější růže mají mít až metr dlouhý stonek. Pohmatem si ověříme, zda je poupě dostatečně tuhé, protože takové vydrží déle, než když je měkké. Pokud má květina listy, všímáme si, zda jsou svěží, nepolámané a sytě zelené. Čerstvé řezané květiny by měly doma ve váze vydržet týden při správné péči. To znamená při pokojové teplotě, pravidelně vyměňované vodě s přidáním speciální výživy a zakracovaných stoncích.

Než se řezané květiny dostanou na pult, mají za sebou dlouhou cestu. U nás už je až na výjimky nikdo nepěstuje. Je dobré vědět, že dvě třetiny květin v českých obchodech k nám přicházejí z Nizozemska. Zbytek pochází z Německa nebo Itálie. Jen tři procenta z objemu u nás prodaných řezaných květin byla vypěstována v České republice, jak jsme zjistili z údajů Ministerstva zemědělství.

Třeba růže k nám putují přes půl zeměkoule. V pondělí je v africké Keni sklidí, během noci se letecky dopraví na některou z burz v Nizozemsku a tam se už následný den prodají. Burza začíná obchodovat v 11 hodin dopoledne a ve 13 hodin už s nimi řidič velkoobchodu odjíždí směr Česká republika. Do Prahy náklad dorazí ve středu o čtvrté ráno, odpoledne už je na pultech některého z květinářství.

 

Spotřeba u nás a v Evropě
Za květiny v roce 2010 (loňské údaje ještě nejsou k dispozici) utratil každý Čech v průměru 887 korun, v přepočtu 36 eur. Ačkoli se květin v Česku kupuje rok od roku více, v jejich spotřebě jsme proti západoevropským státům stále pozadu, jak vyplývá z ročenky Mezinárodní asociace výrobců zahradních rostlin (AIPH). Největšími milovníky řezaných a hrnkových květin jsou Norové a Dánové, kteří za ně ve stejném roce podle údajů AIPH shodně vydali 156 euro v přepočtu na obyvatele.

 

Zkumavky a chlad

Aby květy dlouhou pouť přežily, musí se vozit v chladicích vozidlech při teplotě 7 až 11 °C. Vnitřek vozu je rozdělen na samostatné úseky, z nichž každý má svou stálou teplotu a je vyhrazen pro určité druhy rostlin. Ty, co lépe odolávají suchu, se vozí uložené v podlouhlých krabicích, jiné mají stonky jednotlivě zasunuté do ampulí s živným roztokem, případně stojí pohromadě celý svazek v přepravkách z plastu. Aby se z nich při jízdě nevylila voda, tomu zabraňuje speciální perforované víko. Odtud se květiny rovnou překládají do prosklených chladicích boxů v prodejnách. Kdy ale byly kytky sklizeny a odkud pocházejí, se nedovíme. V každém případě se vyplatí je raději kupovat v kamenných prodejnách než ve stáncích na ulici, kde se nedají udržovat v chladu.

Ampule a transportní přepravky slouží nejen obchodníkům. Mohou být i užitečnou pomůckou zákazníkům, kteří potřebují udržet bez úhony na kráse drahou a bohatou kytici, se kterou musí cestovat na svatbu nebo pohřeb na druhý konec republiky. Tyto pomůcky se dají v květinářstvích vypůjčit anebo aspoň koupit a prodloužit s nimi životnost květin.
Kdo zatouží po skutečně čerstvých květinách české produkce, má smůlu. Ty už se u nás prakticky nepěstují. Ani ve sklenících ani pod širým nebem v sezóně. Tolik slunce jako v Africe nemáme ani v létě a nedisponujeme ani levným zemním plynem jako v Nizozemsku, kde si plyn sami těží z vlastních nalezišť. Co si Nizozemci nevypěstují sami, to dovezou z různých částí světa a přes pověstné květinové burzy prodávají dál. Obor už je tak globalizovaný, že například osivo si Nizozemci množí v Africe.

Květy k řezu u nás už nešlechtí ani v Průhonicích ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Specializují se na balkónové a záhonové květiny a licence k jejich výrobě prodávají do Německa. Momentálně největším hitem jsou tam pelargonie s ozdobnými, neobvykle zbarvenými listy; jsou v barvě zlaté anebo bronzově hnědé.

 

Ze země a od zahradníka

Do okrasných rostlin se zahrnují i keře k výsadbě do zahrady a sazenice a osivo květin. Spotřebitele v tomto případě teoreticky chrání zákon č. 219/2003 Sb., v platném znění, o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Pravdou ale je, že ani v tomto případě nemají spotřebitelé vyhráno. Znění zákona je v případě odpovědnosti za vady formulováno tak šalamounsky, že se pro okrasné rostliny vlastně nedá použít.

U víceletých druhů, což jsou keře a stromky, lze reklamovat pouze pravost odrůdy, ale už nikoli špatný zdravotní stav. Když rostlina, třeba růže na zahradě předčasně zahyne, protože byla nekvalitní, zákazník se svých práv nedovolá. Rozhněvaných bezmocných spotřebitelů je mnoho, jak nám potvrdili v Ústředním zkušebním a kontrolním ústavu zemědělském (ÚKZÚZ) v Brně. Pomoci jim ale nemohou, za vším je nedotažené znění zákona. Sama pravost odrůdy se dá v některých případech odhalit až po 10 či dokonce 15 letech.

V zákoně také není uvedeno, za jakých podmínek lze tento druh živého zboží uvádět do oběhu, jinak řečeno prodávat. A na to hřeší hlavně v supermarketech nedostatečnou péčí o rostliny. Na paletách tam leží keře a stromky s oschlým kořenovým balem třeba týden. Že je pak rostlina už neživotaschopná, se pouhým okem nepozná, avšak na záhoně již nevzejde.
V ÚKZÚZ doporučují nakupovat keře nebo stromky buď v kontejnerech, nebo přímo v zahradnictví, kde jim rostlinu vyrýpnou přímo ze země, ale s kořenovým balem raději ne.

Oblíbené túje a rododendrony se k nám vozí z Itálie a z Holandska, kde však je přímořské klima s mírnou zimou, takže rostliny nejsou otužilé a v našich drsných podmínkách snadno mohou zmrznout. Podzim u moře trvá déle než v Česku. Rostliny se tam někdy sklízejí v době, kdy mladé výhony ještě nestačí zdřevnatět, a pak v chladicích komorách čekají na jarní expedici. V obchodě vypadají zeleně, ale jsou už pomrzlé a po přesazení v zahradě uschnou. Jaký má rostlina původ, se často nedovíme. Na visačkách je pouze název odrůdy. Pravdu můžeme zjistit v dodacích listech; máme právo je od personálu chtít ukázat.

Dobrou zprávou ale je, že u nás znovu vznikly normy pro výpěstky okrasných dřevin. Vypracoval je Svaz školkařů ČR, který k jejich dodržování zavázal všechny své členy.

 

Jak reklamovat hrnkové a řezané květiny?
Řezané květiny zákon označuje za věci, které se rychle kazí. Takové věci musíme reklamovat nejdéle v den následujícím po dni koupě. Pokud tuto lhůtu nedodržíme, prodejce za vady již neodpovídá.
Hrnkové květiny patří mezi spotřební zboží, u kterého platí záruční doba v délce 24 měsíců. V případě reklamace v období prvních šesti měsíců po koupi musí prodávající prokázat, že květina byla v pořádku. Ve zbylých osmnácti měsících musíme naopak my prokazovat prodávajícímu, že v pořádku není.
Vždy je třeba se o květinu řádně starat. Pokud jsme při koupi dostali návod, musíme ho dodržet. V případě, že květinu nebudeme přiměřeně zalévat, neposkytneme jí tolik světla, kolik potřebuje, nebudeme ji vyživovat, budeme jen stěží dovozovat odpovědnost prodejce. Mezi hrnkovými květinami najdeme i květiny jednoleté. Prodejce má ale povinnost nás na tuto skutečnost upozornit.

 

Nevoní a jsou obarvené

Květinami obdarovaná dáma ze zvyku přičichne k pugétu, ale je to marné. Dnešní růže zkrátka nevoní. Ani ty levné ze supermarketu, ani ty dražší z kamenného květinářství. Čím si to vysvětlit? Šlechtitel Rudolf Votruba z Výzkumného ústavu Sylva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích se nad otázkou jen pousměje: „Z vůně se stala postradatelná vlastnost. Ve šlechtění květin existují jiné priority.“

Produkce květin je byznys jako každý jiný a hlavní roli tu hraje sklizené množství. Růže, a nejen ty, se šlechtí především na výnos. Požadavkem je nejméně 30 květů z jedné rostliny. Další nezbytnou vlastností je trvanlivost. A protože se květiny převážejí z jednoho kontinentu na druhý, šlechtí se také na odolnost vůči transportu. Připomeňme, že růže v českých obchodech pocházejí třeba až z africké Keni.

„Schopnost vonět růže ztrácí také šlechtěním na požadovanou větší velikost květu a vyšší tvar poupěte,“ jak dodává tajemník Svazu školkařů ČR Jan Procházka. Pravdou je, že zákazníci se už opět začínají po vůni poptávat a zahradníci se tomuto přání snaží vyhovět. Ale musíme se obrnit trpělivostí. Vyšlechtit novou odrůdu růže trvá v průměru dvacet let.
Ne že by se za vonícími růžemi úplně zavřela voda. Tradiční anglické růže stále voní. Koupit se dají, i když jsou drahé, a zákazník si je zpravidla musí v květinářství objednat. Rudolf Votruba z průhonického ústavu ovšem upozorňuje, že vonící anglické růže nejsou tak krásné jako ty moderní.

V USA byla dokonce založena Nadace pro růžové dědictví (Heritage Rose Foundation), která od roku 1986 usiluje o záchranu odrůd starých růží a jejím prostřednictvím se šíří výsadba růží v komunitních zahradách a na hřbitovech.
Ztracené vlastnosti obnovit lze, nesplněným snem šlechtitelů však i nadále zůstává růže modré barvy. V obchodech jsou sice občas modré růže k vidění, ale ty jsou uměle obarvené. Obdobně uměle upravené jsou modré karafiáty nebo modré chryzantémy, o kterých snil už Karel Čapek. Bílé květy se prostě namáčejí do modrého barviva, které musí být zdravotně nezávadné.

Když rostlina nemá v genetické výbavě vlohu pro tvorbu modrého barviva, klasické šlechtění s tím nic neudělá. Odborníci v zahraničí se o to pokoušejí genovou manipulací. Schopnost produkovat modré barvivo si šlechtitelé „vypůjčují“ od jiného rostlinného druhu. Kýžený gen dárce pak vkládají do genetické výbavy rostliny příjemce. To je případ dvou odrůd geneticky manipulovaného karafiátu od nizozemské firmy Florigene.

Karafiáty s názvy Florigene Moonlite a Florigene Moonaqua mají díky genu z petúnie sice zvláštní temně fialovou barvu, ale marná sláva, modrá to není. Se souhlasem Evropské komise se karafiáty smějí prodávat řezané na území EU, květy však musí být označené, že jsou geneticky manipulované.

V průhonickém výzkumném ústavu jsme viděli neobvykle pomněnkově modré květy jarní primule, česky prvosenky, kterou tu vyšlechtili tradičním způsobem a nazvali You and Me, v překladu Ty a já. Květ je zvláštní tím, že je „dvoupatrový“; na jednom stonku rostou dvě vrstvy květu nad sebou. Odtud tedy název Ty a já.

 

Zrušené, ale inspirativní

V archivu se nám podařilo dohledat zažloutlý výtisk oborové normy pro řezané květiny a řezanou zeleň z roku 1982. Výrobky se tehdy dělily do tří jakostních tříd; jedničky, dvojky a výběru. Ve všech případech platilo, že květiny musely být čerstvé a svěží. V první jakostní třídě musely být řezané ve stadiu optimální zralosti, bez chyb růstu a bez mechanického poškození porušujícího vzhled. Pro druhou jakost mohly být květy už plně nakvetlé, připouštěly se částečné chyby růstu a mechanické poškození, které však výrazně neporušovalo vzhled. První třída byla označená bílou barvou, druhá červenou.

Pro jednotlivé druhy květin byla stanovena předepsaná délka stonku v až čtyřech různých velikostních stupních. Pojem výběr zahrnoval velikost větší než předepsaný stupeň jedna. Kromě stanovené délky stonku se kontrolovala také délka a průměr květu. Například gerbera prvního velikostního stupně měla mít délku stonku včetně květu 45 až 60 cm a průměr květu 9 až 12 cm, pro druhý velikostní stupeň měl být stonek s květem dlouhý 35 až 44 cm a průměr květu nad 8 cm. Různé délky byly předepsané pro čerstvou zeleň, jako byl například asparagus včetně délky a hustoty jeho olistění.

Oborová norma pro hrnkové rostliny, také z roku 1982, například definovala květináč jako pěstební nádobu z pálené hlíny, případně keramickou anebo už tehdy i z umělé hmoty, s otvorem pro odtok vody. Za poupata se považovala pouze ta, která zaručovala normální vykvetení, ostatní se do jakostního hodnocení nezapočítávala.

Rostliny první třídy jakosti musely mít silné a plně olistěné výhony, všechny listy řádně vyvinuté a květy nakvetlé, rozkvetlé, ale nepřekvetlé. Poupata musela být vyvinutá do stupně zaručujícího normální vykvetení, kořeny zdravé, tvořící kompaktní kořenový bal. Květináč musel být čistý, odpovídající velikosti s dostatkem prostoru a substrátu pro kořenový systém.
Výrobky druhé třídy jakosti mohly mít slabší vzrůst, nepravidelné nebo neúplné olistění a menší nepravidelnosti květů. Listy mohly být částečně mechanicky poškozené, nejvýše však do 5 % z celkové listové plochy. Květináč odpovídající velikosti mohl být do 25 % plochy se stopami po znečištění zeminou, řasami nebo solemi. Kořeny musely být zdravé.
Také pro hrnkové rostliny platilo rozdělení do čtyř velikostních tříd a výběru.

Osivo a sadba se řídily československou státní normou (ČSN 46 4540) z roku 1989, ve které nás zaujalo, že cibule a hlízy jednotlivých druhů květin byly rozděleny do velikostních skupin, přičemž větší velikostní skupiny musely být 100% květuschopné. Nejmenší velikostní skupina pak musela obsahovat nejméně 95 % květuschopných cibulí a hlíz.
Osivo jednotlivých druhů květin bylo rozděleno do dvou tříd jakosti, pro každou byla stanovena jeho čistota i to, jakou klíčivost muselo nejméně mít.
 

Přihlásit