Fejeton: Hra na kuře

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 2/2012

Kuře – proč to nepřiznat – se mezi zpěvnými ptáky netěší nejlepší pověsti. Neumí létat ani šplhat po kmenech, má omezený hlasový repertoár, nerado komunikuje s ostatními druhy a na inteligenčním žebříčku je níž pouze pštros. Jiná zvířata ho ovšem považují za velmi roztomilé, prostě k sežrání. Lidé si k němu postupem času vypěstovali obdobný vztah.

Kuře za to samozřejmě nemůže, evoluce si s ním takhle zalaškovala a už s tím nikdo nehne. Nemuselo tomu tak být. V sedmdesátých letech 20. století si vývojoví biologové hráli s přenášením tkání mezi různými zvířaty. Mimo jiné vyzkoušeli i přenos zárodečné myší ústní tkáně do úst vyvíjejícího se kuřete. Kuřeti narostly zuby. Pak pokousalo několik laborantů a výzkum musel být násilně ukončen.

Věci se naplno chopil potravinářský průmysl, díky němuž dnes dokážeme nebohého ptáčka komplexně zužitkovat. Maso a vnitřnosti se sní doma, pařáty a hřebínky se vyvezou do zemí, kde jsou považovány za pochoutku, kůže, kosti, zobáčky a všechny další zbytky se rozemelou na kaši, přidá se k tomu nějaká sója, dřevěné piliny, něco éček, zabalí se to do igelitu a lahůdkové drůbeží párečky jsou na světě. A jak je to všechno přitom levné!

Naše země se ve spotřebě kuřat na jednoho obyvatele řadí k nejvyspělejším na světě a jen díky genetickým zásahům do technologie jejich pěstování ve velkochovech se české děti nerodí se skořápkou na zadečku a první roky života se nedorozumívají kvokáním (i když i takové případy už byly zaznamenány.) A poněvadž kuře se dá připravit jako bažant, jako kachna, jako vepřové na zelí, jako kráva, jako krokodýlí taštičky atd., nikdy nás neomrzí ho s nadšením konzumovat. Kuřecí maso pochopitelně obsahuje celou řadu důležitých minerálních látek, stopových prvků a vitamínů, je zdrojem hodnotných bílkovin. To by se, dejme tomu, dalo říct třeba i o hovězím, jenomže chybí ta jemnost a univerzálnost. Krávu a la kuře prostě neuvaříš.

Díky tomu – a dalším věcem – se kuře natrvalo zapsalo do našich žaludků, chci říct životů, a taky do literatury, poezie, vážné i populární hudby, výtvarného umění, filmu a divadla, televizní zábavy, charitativní činnosti, leteckého průmyslu… a do všeho, co vás ještě napadne. Třeba do teorie her. Nevěříte?

Hra na kuře (Game of Chicken) modeluje konflikt a jeden ze základních modelů teorie her. Ve hře, kde každý sleduje svůj zájem, jde o to, kdo v konfliktní situaci podlehne nátlaku a stane se tak „kuřetem“ (angl. chicken) čili zbabělcem. Hru na kuře lze vysvětlit na situaci, kdy dvě auta jedou proti sobě v jednom jízdním pruhu. Řidič může buď strhnout řízení a druhému se vyhnout, nebo pokračovat v jízdě. Pokud žádný z nich neuhne, přináší rozhodnutí oběma hráčům fatální důsledky, jelikož dojde ke srážce vozidel. Pokud jeden uhne a druhý nikoli, ukáže se jako slabší čili „kuře“. Pokud uhnou oba, sice oba přežijí, ale nezískají na prestiži.

Tak vidíte, jak se nám ten ptáček umí vybarvit! Jo a ještě něco: Napoleon byl velký gurmán a kuře jedl zásadně bez křídel.
I tato informace je zcela k ničemu.


Zdeněk Rosenbaum
 

Databáze testovaných výrobků

Syrová kuřata (17 výrobků)
poslední aktualizace: 8.2.2012


Přihlásit