Fígle hypotečních bank: rok má 360 dnů

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 11/2011

Tak údajně praví indické Védy a dost možná i vaše hypotéční banka. Zvláště ty si totiž ve svých smluvních podmínkách s oblibou vyhrazují, že pro ně rok trvá jen právě zmíněných 360 dní.

Zatímco starověkým Indům by se přes jejich obdivuhodné výkony v matematice a astro- nomii takováto nepřesnost odpustit dala, s bankami už je to těžší, neboť dnes už máme v délce tzv. slunečního roku (tedy době, za kterou Země oběhne Slunce) docela jasno. Jaký je tedy důvod této na pohled úsměvné kuriozity? Zákazník, či ještě lépe řečeno úroky, které za půjčené peníze platí. Byť totiž jde o „pouhých“ pět či šest dní (v roce přestupném), na této drobné vychytávce nakonec zákazník tratí víc, než by čekal. Příkladem může být hypotéka od LBBW, která se nám dostala do rukou. Ta se prezentovala „baťovským“ úrokem o výši 4,99 % p.a. (per annum – tedy za rok). Informace o tom, že „úrok bude počítán podle skutečného počtu uplynulých dní na základě roku o délce 360 dnů“, již tak propagovaná nebyla.

Důvod je nasnadě: shodneme-li se na tom, že rok trvá 365 dní, tak požadované úroky neodpovídají atraktivnímu číslu 4,99 %, ale dosahují 5,07 % p.a. Díky bodu 6.7 smluvních podmínek LBBW zaplatíte na úrocích měsíčně o více než 50 a ročně o téměř 700 Kč více, než by odpovídalo propagované výši úroku.

Přijde vám to jako klamání spotřebitele? Banky se mohou ohánět historickými metodami finanční matematiky; příčinou vzniku zjednodušující německé či fran- couzské metody bylo samo-zřejmě usnadnění výpočtu úroků. Dnes, v době počítačové, se však takovéto ospravedlnění jednostranně výhodných metod výpočtů úroků jeví jako alibistické a nejen ve světle následujícího odstavce jen velmi těžko obhajitelné. S touto logikou bychom se nakonec mohli dostat k tomu, že vlastně úplně nejlíp se úroky budou bankám počítat v případě, kdy rok bude mít jen 100 nebo třeba 10 dní. Pak by tedy úplně stačilo si něco takového nechat spotřebitelem odsouhlasit ve smluvních podmínkách (jak se děje i dnes s rokem o délce 360 dní) a dále vesele nabízet hypotéku s lákavým „ročním“ úrokem.

Pružná práce s délkou úrokových roků se ale neomezuje pouze na hypotéky, jen je zde – kvůli velkým částkám i délkám smluv – problémem nejpalčivějším. Banky se totiž naučily s délkou roků pracovat snad až příliš „efektivně“: stejný ústav (např. Unicreditbank či Raiffeisenbank) vám bude tvrdit, že rok má 360 dní v případě, kdy vám poskytuje hypotéku, popř. jiný úvěr (kdy se mu tedy hodí, aby úroky byly co největší, protože je platíte vy), a zároveň že rok má dní celých 365 či 366 v případě, kdy se vám úročí peníze u něj uložené (tedy v případě, kdy je má platit banka např. na běžném účtu, jehož založení navíc bývá jednou z častých podmínek pro odsouhlasení hypotéky). Rok tedy opravdu má 360 dní… ale jen když se to vaší bance hodí.

V oblasti hypoték bankám leccos usnadňuje chybějící právní úprava. Zatímco každý spotřebitelský úvěr musí uvádět sazbu RPSN, tedy údaj, který svědčí o nákladech půjčených peněz mnohem lépe než pouhá úroková sazba, poskytovatelé hypoték obdobnou povinnost nemají. Zájem sjednocení úpravy hypoték na evropské úrovni povzbudila celosvětová ekonomická krize, jejímž předvojem byla právě krize hypoteční. Na návrhu směrnice, která by měla ulehčit srovnávání jednotlivých hypoték obdobným způsobem, který se nyní uplatňuje u spotřebitelských úvěrů, se již pracuje. Přesto ještě půjde o běh na dlouho trať.

Jsme toho názoru, že smluvní volnost nemůže být bezbřehá, a to obzvlášť ve smlouvách se spotřebitelem, a že tyto praktiky mohou být vůči spotřebiteli klamavé. Jak se k problematice 360denních úrokových roků u hypotečních smluv staví dozorový orgán, tedy Česká národní banka? Na náš dotaz ohledně možného klamání spotřebitelů odpověděla, že výše úroků obzvlášť u hypoték podle ní nakonec ani není tak důležitá, protože spotřebitel platí nejen úroky, ale okolo i spoustu dalších nákladů jako poplatky za vedení účtů, uzavření smlouvy či jiné doplňkové služby…

 

Jaký je rozdíl mezi RPSN a úrokem?
Roční procentní sazba nákladů (RPSN) udává procenta z dlužné částky, které musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti s úvěrem či půjčkou, jejich správou a dalšími výdaji spojenými s jejich čerpáním. Tedy veškeré povinné náklady, které jsou s tou kterou půjčkou spojeny (např. poplatky za uzavření smlouvy, správu úvěru, převody peněžních prostředků, pojištění schopnosti splácet apod.). Úrok ukazuje pouze cenu vypůjčených peněz. RPSN je číslem, které umožní spotřebiteli lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost poskytované půjčky či úvěru.

 


Přihlásit