Smůlu měl i pan Karlík z Prahy, kterému neopatrný řidič způsobil škodu vyžadující výměnu celého zadního nárazníku. Cena opravy byla autorizovaným servisem vyčíslena na 18.000,- Kč. Pan Karlík se nebál: nehodu nezavinil, servis mu doporučila sama pojišťovna viníka, proč by tedy měl něco platit? Jaké pak bylo jeho rozčarování, když mu ze servisu přišla k doplacení faktura na 8.700,- Kč.
Pojišťovna panu Karlíkovi pokrátila pojistné plnění z důvodu tzv. amortizace. Vzhledem k tomu, že jeho automobil včetně poškozeného nárazníku nebyl nový, proplatila mu pojišťovna pouze částku dosahující ceny starého nárazníku, který měl na vozidle. Kdyby totiž proplatila celou částku za nový díl, pan Karlík by se údajně obohatil. Že poškozený nyní má zcela bez své viny místo nebouraného vozu vůz bouraný, tedy jen těžko prodejný, podle ní není podstatné.
Pojišťovna musí uhradit veškerou škodu, která poškozenému vznikla. Ten sice dostane za starý nárazník nový, nesmí ale doplácet na chybu jiného. Chybné je i tvrzení pojišťovny, že by se jinak poškozený obohatil, když obecně havarovaná vozidla mají nižší cenu.
To že pojišťovny musí hradit plnou cenu opravy, byť dojde k výměně za nový díl, ostatně potvrdil již před několika lety i Ústavní soud. Bohužel praxe je taková, že většina pojišťoven bez ohledu na toto rozhodnutí amortizaci započítává. V rozporu s nálezem Ústavního soudu a tedy i nezákonně. Pokud jste se ocitli v podobné situaci, jistě oceníte náš vzor, kterým pojišťovně dáte najevo nesouhlas s krácením pojistného plnění z povinného ručení.