Ze světa vitamínů a minerálií: vitamin A

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 10/2011

O vlivu výživy na zdraví se toho napsalo už tolik, že dávno byla překročena mez podle ustáleného rčení o nošení dříví do lesa.

Obdivuhodný je záběr této problematiky od seriózních materiálů až po rádoby sen-zační výkřiky. Je trochu nahořklou ironií, že právě střízlivě a svědomitě připraveným publikacím je zpravidla dopřáno méně sluchu než neautentickým a často zkomolený „výpotkům“. Nejsme bláhoví, abychom věřili, že se poměry v dohledné době změní. Za reálný cíl jsme si proto pro náš seriál stanovili přinést v oblasti humánní výživy něco nového, a to jak ve smyslu pozitivním, tak i negativním, tedy kritikou a korekcí nesprávných názorů a hlavně tvrzení.

Věda o výživě je zapeklitým oborem. Slyšíme leckdy námitky, že nutricionisté mění názory a doporučují něco, co před časem zavrhli, nebo naopak „přijali na milost“, co před tím bylo „na indexu“. Třeba si přitom uvědomit, že výzkum přináší průběžně nové a někdy i – do jisté míry – protichůdné poznatky, které se postupně ověřují a zpřesňují ve vědecké a klinické praxi. A tak se většinou (jen dočasně) mohou mísit dosavadní zkušenosti s nejnovějšími a vznikají rozpory.

Světové trendy směřují v posledních letech především k ochraně zdraví spotřebitele. Od postupných objevů bioaktivních látek, mezi něž zahrnujeme právě vitamíny a minerálie, se rozvíjelo a samozřejmě dále rozvíjí zpřesňování a prohlubování znalostí o jejich biochemických a fyziologických účincích na živé organismy. Za „zlatou éru“ rozvoje vitaminových „hrátek“ jsou pokládána třicátá léta minulého století. Tehdy právě tento úsek vědy dostal zelenou. Medicína od té doby vkládala do vitamínů velké naděje. V průběhu následujících desetiletí přehnaný optimismus částečně vyprchal a v některých směrech se dostavilo rozčarování.

Příčina tkví hlavně v tom, že se „hospodaření“ s bioaktivními látkami dostalo na nesprávnou kolej a řídilo se chybnou taktikou podle zásady „čím více, tím lépe“ namísto rozumnějšího a tolikrát osvědčeného „všeho s mírou, všeho moc škodí, dobrého pomálu“. Ukázalo se, že „přiměřené“ množství zdraví prospěšného vitamínu nebo jiné bioaktivní substance se zpravidla vícenásobnou dávkou přiměřeně nezvyšuje. Taková úměra běžně nefunguje a může vést i k překvapivě nechtěným opačným výsledkům.

Možná to byla první nebo alespoň jedna z prvních myšlenek vyslovených nahlas, která zazněla z týmu pracovníků Ústavu chemické patologie university v britském Leicesteru v souvislosti s viditelně enormními dávkami některých vitamínů. Bylo vysloveno ještě dost opatrně (šlo se přece proti proudu!), že „tato množství vitamínů mohou v humánní medicíně vést nežádoucím směrem v biochemickém a fyziologickém smyslu a způsobovat tak zdravotní komplikace vedoucí k vážným onemocněním.“

Další výsledky potvrdily oprávněnost takového chápání jak ze strany vědců, tak i v samotné medicínské praxi. Ukazuje se tedy, že vitamíny (převážně v syntetických formách a v neadekvátních dávkách) ne vždy zajišťují ochranu před nemocemi a že neuvěřitelné částky vynakládané celosvětově třeba jen za iluzi nejsou vždycky výhodnou investicí.

Mezi odborníky v nutričních vědách je ovšem ve hře ještě další problém, důležitější než zbytečně vyhozené peníze. Nadměrný „výkrm“ některými vitamíny i minerálními látkami může narušit dobře vyvážený metabolismus, vzájemný poměr nejen vitamínů a minerálií, ale i ostatních účastníků látkové výměny. Nadměrné dávky mohou ohrozit zdraví i nepřímo – ztěžují diagnózu a pak i následující terapii a zkreslují výsledky laboratorních šetření. V případě nerozumného plýtvání se léky a jejich účinné substance mohou vzájemně ovlivňovat a relativně nadměrné množství jedné složky může nechtěně působit na vstřebávání, resp. Vylučování jedné látky na úkor druhé.

Naším cílem však vůbec není vitamíny a minerální látky „pomlouvat“. Naopak patří už po několik desetiletí k nejvýznamnějším pomocníkům a spojencům v boji proti chorobám od rýmy až po nejhorší metly lidstva. Pozitiva v tomto nekonečném zápolení naštěstí nad negativy převažují. V našem seriálu se pokusíme podat informace, které přinesou čtenářům užitek objektivní informovaností tak, jak to odpovídá stavu současné vědy.

 

Vitamin A

Vitamin A (retinol) je podle svého působení nejdéle známým vitamínem vůbec. Patří mezi čtyři vitamíny rozpustné v tuku, a proto ho najdeme právě v potravinách tuk obsahujících a to pouze v živočišných zdrojích – máslo, mléko (ne odstředěné), smetana, sýry, jogurty (více v tučných), vejce (resp. vaječný žloutek), játra všech živočichů, rybí tuk a ryby.

 

Nadměrný příjem vitamínu A může vést k poškození kůže a sliznic. U těhotných při nadměrném příjmu existuje riziko pro vyvíjející se plod, který by se mohl velice poškodit. V tomto období je lépe se vyhnout i konzumaci jater. V období kojení se naopak doporučuje obsah vitamínu A zvýšit, aby příjem byl dostačující pro matku i kojence. Nadměrné dávky beta-karotenu mohou ohrožovat kuřáky zesílením rakovinotvorného účinku kouření; u nekuřáků není riziko žádné.

 

Provitamínem vitamínu A je beta-karoten; patří do skupiny zvané karotenoidy. Vyskytuje se jak v rostlin-ných, tak i v živočišných zdrojích. Nejvyšší obsah je v karotce, rajčatech, zelené listové zelenině, špenátu a též v některém ovoci (meruňky, žlutomasé broskve, pome-ranče), ale také ve vaječném žloutku a játrech. Část beta-karotenu se v organismu přemění na vitamín A, množství přeměny závisí na obsahu vitamínu A v tkáních, a zbytek se bez přeměny ukládá v různých orgánech. Pro dobré využití beta-karotenu v organismu je nutné konzumovat zeleninu s tukem, například ve formě salátu s olejem či alespoň přikusovat například k mrkvi chléb s máslem.

Vitamín A je nezbytný pro dobré vidění, pro podporu imunitního systému, odpovídající vzrůst, reprodukci a diferenciaci buněk různých tkání. K tomu, aby v oku dobře fungoval, je zapotřebí zinek. Vitamín A je důležitý pro zdravou pokožku, podporuje její obnovu a spolu s „céčkem“ stimuluje tvorbu kolagenu a tak pomáhá udržovat pleť jemnou a pružnou; ovlivňuje a zpomaluje její stárnutí. Má také dobrý vliv na vlasy, neboť je-li ho v organismu nedostatek, pak jsou vlasy lámavé a mohou se ve větší míře vyskytovat lupy.

 

Obsah beta-karotenu ve vybraných rostlinných zdrojích (μg/100 g)

brokolice 2000
broskev 440
hlávkový salát 2500
karotka 9000
kiwi 370
malina 80
meruňka 1800
paprika 1500
petržel, nať 7250
pomeranč 150
rajče 900
švestka 210
špenát 4000
višeň 300

 

Obsah beta-karotenu a vitamínu A ve vybraných živočišných zdrojích

 

beta-karoten

(μg/100 g)

vitamín A

(μg/100 g)

játra vepřová 8500 20 000
máslo 380 2000
mléko (1,5 % tuku) 8 13
sýr 150 300
vejce celé 220 500
žloutek 600 1000

 

Doporučená denní dávka vitamínu A

kojenec 0 až 6 měsíců 62,5 μg/kg hmotnosti
kojenec 6 až 12 měsíců 42,0 μg/kg hmotnosti
batole 1 až 3 roky 31,0 μg/kg hmotnosti
dítě 3 až 6 let 0,7 mg
dítě 7 až 10 let 0,8 mg
dítě 11 až 14 let 0,9 mg
mladistvý 15 až 18 let 1,0 mg
dospělý 1,0 mg
těhotná žena 0,8 mg
kojící žena 1,2 mg

 

Beta-karoten, vitamíny E a C mají antioxidační vlastnosti. Jejich hlavní aktivitou v organismu je chránit ho před volnými radikály a veškerými oxidačními produkty. Je vhodné užívat pohromadě celou tuto skupinu, neboť si vzájemně ve své účinnosti pomáhají. Antioxidační působení těchto substancí se projevuje i v potravinách. Beta-karoten dále stimuluje imunitní systém a chrání kůži před intenzivním slunečním zářením.

Vitamín A i beta-karoten jsou citlivé na oxidaci kyslíkem, na působení zvýšené teploty, světla a také na kyselé prostředí. V prostředí, kde jsou přítomny přirozené antioxidanty, je proti destrukci dosti odolný; ztráty se pohybují mezi 10 až 40 procenty.

Ve vyspělých zemích nejsou zjišťovány deficity vitamínu A. Pokud k tomu dojde, projeví se to nejdříve na pokožce, která je suchá, olupuje se a může se vytvářet akné. Vlasy jsou suché, nehty se lámou. Oko si jen pomalu zvyká na šero a při vyšším nedostatku vitamínu přestává za šera vidět úplně a může dojít až k úplnému oslepnutí (onemocnění zvané šeroslepost). U dětí se zastavuje růst a je zpomaleno hojení ran.

 

O šerosleposti existuje první zmínka již v Ebersově papyru kolem roku 1600 př. Kr. a ve starých spisech čínských 1500 př. Kr. V té době užívali k léčení tohoto onemocnění játra různých zvířat. Teprve po roce 1912, po objevenívitamínů, bylo možno léčit a vyléčit toto onemocnění vitamínem A.

 

Ing. Jarmila Blattná, CSc.

Doc. Ing. Jaroslav Prugar, DrSc.


Přihlásit