Jak vybrat televizor

Vydáno: 28.11.2014   

Krom plochých televizí, které jsou dnes již běžně k dostání, lze nově pořídit i modely s prohnutou obrazovkou. Moderní televizory často nabízí celou řadu doplňkových funkcí jako Smart TV, které umožňuje připojení k internetu, přehrávání videa či hudby z USB, prohlížení fotografií, 3D či pořízení záznamu vysílání na externí úložiště. Ne každá funkce je ovšem tak užitečná, jak ji výrobci prezentují a mnohdy se jedná jen o „tahák“, který má zákazníka přemluvit ke koupi dražšího modelu. Na co se při výběru televizoru zaměřit?

Ultra vysoké rozlišení versus Full HD

Před nákupem televizoru se zamyslete, jaká velikost úhlopříčky je pro vás ideální. Velká obrazovka neznamená automaticky lepší výsledky. Pokud máte menší obývací pokoj, nepřijímáte televizní kanály ve vysokém rozlišení a nemáte blu-ray přehrávač, dobře si rozmyslete, jestli televizor s ohromnou úhlopříčkou dostatečně využijete.

Standardní digitální vysílání má stejně nízké rozlišení, jako mělo to analogové už před 20 lety a v dnešní době je možné považovat jej za archaismus. Pokud jej pustíte do větší televize, všechny jeho nedostatky budou více vidět. Nižší rozlišení znamená méně ostrý, „měkký“ obraz. Před koupí si do televize nechte pustit klasický televizní signál v nízkém rozlišení. Na velké televizi také více vyniknou nedokonalosti digitálního obrazu („kostičkování“ či „zubaté“ okraje způsobené kompresí videa a kolísáním síly signálu).

Hlavním opodstatněním velkých obrazovek (pokud pomineme design a prestiž) je vysoké rozlišení šířené přes HD televizní kanály, blu-ray nosiče a v neposlední řadě využívané řadou videoher, jež už byly pro nejednoho hráče hlavním důvodem ke koupi nové televize. Pokud hodláte využívat velkou televizi takto, je to skutečně správná volba a staré CRT obrazovky nebo malé ploché televizory nemohou naplnit vaše očekávání.

Full HD televizory s rozlišením 1920x1080 pixelů jsou dnešním standardem. TV s označením HD ready jsou dnes naprostou výjimkou, naleznete je snad jen mezi modely s malými úhlopříčkami. V současné době jsou Full HD televizory pomalu vytlačovány modely s Ultra HD. Jde o televize s rozlišením 4K (3840x2160 pixelů), které nabízí čtyřikrát více obrazových informací než Full HD. Ovšem jak ukazuje náš test, pro běžného diváka nemusí být přínos Ultra HD jednoznačný. Faktem také zůstává, že obsahu v ultra vysokém rozlišení v současné době stále není mnoho, byť se bude situace v následujících letech zlepšovat.

 

Velikost obrazovky a sledovací vzdálenost

Kvalitní obří televizor nemá smysl pořizovat do garsonky či malého panelákového bytu. Doporučujeme mít při výběru na paměti jednoduché vodítko: za optimální sledovací vzdálenost lze považovat přibližně 2,5násobek úhlopříčky. K tomuto závěru jsme dospěli na základě šetření, při kterém jsme oslovili skupinu laiků i zkušených testujících. Vyzvali jsme je, aby našli místa, ze kterých se jim co nejpohodlněji sledují obrazovky různých rozměrů. Bližší informace naleznete v našem článku zde. V minulosti platná pomůcka, že optimální sledovací vzdálenost je zhruba trojnásobek úhlopříčky, se týká pouze starých televizorů se standardním rozlišením a HD. Pro Full HD a Ultra HD již platí výše zmíněná rada.

Optimální sledovací vzdálenost je pochopitelně čistě orientační hodnota. V reálných situacích vstupuje do hry řada proměnných jako kvalita signálu, typ programu či filmu, okolní podmínky a osobní preference. Například při sledování signálu v Ultra HD je ideální vzdálenost o něco kratší, ale kupodivu zas ne o tolik než u signálu ve Full HD.
 

Prohnutá TV

Designovou inovací v oblasti TV jsou tzv. prohnuté televize. Cílem této technologie je udržet relativně rovnoměrnou vzdálenost diváka od všech bodů obrazovky. Podle výrobců se díky tomuto efektu prohloubí zážitek při sledování. Určitým problémem však mohou být pozorovací úhly. Jestliže obrazovku sleduje více diváků, pak s rostoucím úhlem klesá kvalita obrazu a člověk, který sedí na okraji, už sleduje poněkud zdeformovaný obraz. V prostředí se zdroji jasného světla pak mohou být trochu rušivé odlesky míhající se na obrazovce při pohybech hlavy. Tyto televize jsou pro maximální efekt vybaveny i rozlišením 4K. Všechny tyto aspekty se v minulosti odrážely ve vyšší ceně, dnes již prohnutá TV nemusí znamenat drahý luxus.

LCD nebo plazma

Trhu dnes vládnou televizory s LCD panely, plazmových obrazovek se vyrábí čím dál méně. LCD televizory jsou k dispozici v mnoha velikostech, spotřebují méně elektrické energie, ale jejich pozorovací úhly bývají oproti plazmám nižší. Plazmová technologie je doménou spíše větších televizorů s úhlopříčkou 82 cm a více. Obecně jsou obě technologie, co se obrazu týče, víceméně srovnatelné. Výsledná kvalita obrazu souvisí nejen se zobrazovací technologií, ale také s použitým softwarem pro zpracování obrazu a značkou, která za ním stojí.

Tipy pro nákup
V prodejnách je obvykle mnohem více světla než v šeru obývacího pokoje a vystavené televizory často vidíte se speciálním nastavením obrazu. Leckdy také ukazují klipy vytvořené výhradně pro účely prezentace, které jsou bohaté na detaily a hýří sytými barvami, ale o běžných výkonech toho moc neřeknou.

Jak tedy lépe odhadnout kvalitu obrazu v obchodě? Požádejte o ztlumení světel a vyzkoušejte různé profily nastavení obrazu. Je při běžném osvětlení obraz dostatečně jasný, i když není jas a kontrast nastaven na maximum? Jak dobře je vidět ze stran? Vůči prezentačním záběrům zůstaňte kritičtí, lépe poslouží třeba vaše oblíbené DVD. Zaměřte se na kvalitu zobrazení tmavých scén. Také si nechte pustit běžné vysílání. Má pleť moderátora zpravodajského kanálu přirozenou barvu? Je rolující text s krátkými zprávami rozmazaný nebo trhaný? Pokud vám personál nevyjde vstříc, změňte prodejce.

Záludnosti televizorů

Při nákupu si všímejte odrazivosti povrchu obrazovky. LCD televizory mívají zpravidla méně odrazivé panely než plazmy, ale rozdíly jsou patrné model od modelu. Staré zaoblené obrazovky vyráběné ze skla však odrážely světlo více než obě současné varianty.

U LCD televizorů se zaměřte na pozorovací úhly, tedy na to, pod jakým úhlem šikmého pozorování bude obraz víceméně stejně kvalitní a nebude vykazovat změny jasu, kontrastu a barevné reprodukce.

Dalším faktorem je technologie podsvícení. LCD televizory s LED podsvícením se od klasických LCD modelů liší tím, že místo několika zářivých trubic používají k podsvícení panelu stovky světélkujících diod. Ty rovnoměrně prosvětlují celou plochu či dokonce mění intenzitu svitu (tzv. "local dimming"). V televizorech s označením Edge-LED jsou diody umístěny pouze po okrajích obrazovky a světlo je rozptylováno pomocí speciálního systému. Je tedy použito menšího počtu diod, což snižuje náklady na výrobu a televizor může být ještě tenčí. Podsvícení však nemusí být kvůli tomu zcela rovnoměrné, čehož si lze všimnout zejména na tmavých záběrech. Televizory s LED podsvícením jsou energeticky úspornější a ekologičtější, neobsahují totiž rtuť jako klasické LCD modely.

Po vybalení z krabice nemá každá televize zcela ideálně nastavený obraz. Před testy pracovníci laboratoře u testovaných televizorů nastavení obrazu optimalizují – často lze totiž úpravou jasu, kontrastu a dalších parametrů dosáhnout lepší kvality, než jakou nabízí výchozí režim. Právě nižší jas a kontrast bývají častým nešvarem. Po změně nastavení obrazu však obvykle vzroste spotřeba energie nad výrobcem deklarovanou hodnotu. Od té se přitom odvíjí energetická třída povinně uváděná na energetickém štítku televizoru. I tak jsou ale dnešní televizory v průměru poměrně úsporné, zvlášť při srovnání se situací před několika roky.

Mnohé televizory jsou vybaveny funkcí pro zlepšení plynulosti obrazu. Ta bývá označována jako 100 Hz, 200 Hz, Tru Motion, Motion Flow, Motion Plus a podobně. Funkce pro zlepšení plynulosti obvykle skutečně vede k dojmu plynulejšího pohybu, zejména při scénách s rychlými pohyby. Může však také vést k obrazovým chybám (digitálním artefaktům), zvlášť je-li nastavena na nejvyšší účinnost. V takových případech pomůže změna nastavení nebo úplné vypnutí funkce. Nutno dodat, že na některé diváky může vylepšená plynulost působit nepřirozeně, zvlášť u filmů natočených původně pro kina. 

Televizor v centru domácí zábavy
Moderní televizory mohou sloužit k více účelům než jen k pouhému sledování vysílání. Standardem i u nejlevnějších modelů je možnost prohlížet fotografie a přehrávat hudbu a video z USB zařízení, u vybavenějších přístrojů také z počítačů, chytrých telefonů či tabletů připojených do domácí sítě. Dnes již poměrně běžná je také funkce záznamu vysílání na externí úložiště.

Často skloňovaným pojmem jsou „chytré“ funkce - tzv. Smart TV. Tím se myslí jednak přítomnost internetového prohlížeče, ale mimo jiné také možnost používat různé aplikace zpřístupňující online služby jako Youtube, Facebook a podobně, dále např. online archivy televizních stanic či internetové videopůjčovny. Ovšem tyto doplňkové funkce mnoho uživatelů příliš nevyužívá. Nehledě na to, že například nabídka online půjčoven není v našich končinách příliš ohromující.

Zvuk

Zvuk je obecně slabší stránkou dnešních televizorů. Hon za co nejtenčími obrazovkami kvalitnímu zvukovému podání příliš neprospívá - v tenkých tělech televizorů zkrátka mnohdy nezbývá místo pro kvalitní reproduktory. Výjimky přesto existují a testy ukazují, že průměrná kvalita zvukové reprodukce se v posledních letech mírně zlepšuje. Nicméně zvláště od modelů s menšími úhlopříčkami stále nelze čekat zázraky. V každém případě však nelze jednoznačně říci, že větší televizor automaticky znamená i lepší zvuk. Pokud je pro vás kvalita zvuku důležitá, můžete tento problém řešit připojením televizoru k soustavě domácího kina nebo k hi-fi systému. V tom případě si dejte pozor na to, jakými zvukovými výstupy je televize osazena.

Konektory

Základem všech HD televizí je sdružený audio/video konektor HDMI, jímž televizor propojíte se zdroji HD obsahu, ať už je to blu-ray přehrávač, herní konzole nebo počítač. Důležité jsou rovněž výstupy pro zvuk (analogový anebo digitální) a následují klasické konektory (SCART, komponentní, atd.). K zahození není ani klasický VGA konektor, kterým se připojují starší počítačové monitory. Díky HDMI a VGA přípojkám můžete z televizoru udělat monitor a přehrávat na něm filmy například z notebooku.

Zpravidla na televizích najdete i konektor USB, případně čtečku karet. Z nich dnes již naprostá většina televizorů zobrazí nejen obrázky, ale také přehraje hudbu a video. Televizor tedy můžete používat i jako multimediální přehrávač. Ovšem pozor, ne každá televize přehraje správně všechny existující typy souborů a jejich varianty. Proto je vhodné před nákupem nahlédnout do podrobných technických specifikací nebo do naší online databáze výsledků testů.

Pokud je televizor vybaven síťovým rozhraním (kabelovým LAN/ethernet či bezdrátovým wi-fi), lze často přehrávat hudbu, filmy a fotografie sdílené v domácí počítačové síti. Jedná se zejména o televizory opatřené certifikací DLNA.

Nahrávání přes USB

Čím dál větší počet televizorů dovoluje nahrávat digitální vysílání na externí zařízení přes USB (tedy na pevný disk či flash disk). Nečekejte však, že tato funkce zcela nahradí klasický videorekordér. Je tu totiž jedno významné omezení: záznamy lze přehrávat jen v televizoru, kterým byly pořízeny a na žádném jiném, byť by se jednalo o shodný model. Nahrané video nelze přehrát ani v počítači a odpadá tak možnost záznamy archivovat např. na DVD nebo blu-ray discích. Výjimkou jsou poměrně drahé modely Loewe a Technisat.


Evoluce dálkových ovladačů
- U některých televizorů střední a vyšší třídy nenajdete jeden, ale hned dva přibalené dálkové ovladače – jeden klasický a druhý speciální s menším počtem tlačítek. Jeho předností má být například snazší a intuitivnější obsluha internetového prohlížeče a chytrých funkcí.

Panasonic Touchpad Controller, Samsung SmartTouch a Sony One Touch Remote Control jsou vybaveny dotykovou ploškou, která funguje na principu známém z touchpadů notebooků. LG Magic Remote Control se používá jako ukazovátko, které řídí pohyb kurzoru na obrazovce. Přítomno je také rolovací kolečko známé z počítačových myší. Druhý ovladač nemají ani lepší modely Philips, ale na zadní straně klasického je umístěna klávesnice vhodná třeba pro pohodlnější psaní adres webových stránek.

Různé speciální dálkové ovladače jsou sice v době multifunkčních televizorů vítaným doplňkem, celkově však jejich přínos není zase tak markantní a nejjednodušším způsobem, jak surfovat na velké obrazovce, stále zůstává prosté připojení notebooku.

Dalším omezením je, že většina televizorů neumožňuje pořizovat záznam jednoho kanálu a zároveň sledovat jiný. Výjimku tvoří modely s duálním tunerem, například vyšší řady televizorů Samsung či Panasonic.

Pevný disk je třeba před použitím v televizoru naformátovat, čímž dojde ke ztrátě na něm uložených dat. Pokud budete chtít disk opět používat s PC, bude nutné jej naformátovat znovu. Na pevný disk tedy nelze zároveň ukládat data z počítače a z televizoru. Je třeba dát si pozor také na to, s jakými typy a velikostmi disků si televizor rozumí. Přes tato omezení není funkce nahrávání k zahození a bude se hodit zejména ve chvílích, kdy nemůžete pořad sledovat v době vysílání.

Internet

Dalším médiem, které je u moderních televizorů už standardní výbavou, je Smart TV. Každý výrobce k němu přistupuje trochu jinak. V některých televizích můžete přistupovat pouze k vybraným online kanálům a službám přes výrobcem spravovaný portál a různé aplikace. Nabídka dostupných online služeb a aplikací závisí na výrobci i konkrétním modelu. Ke standardním možnostem patří například přehrávání videí z YouTube, prohlížení fotografií z online galerií, přístup k sociálním sítím, ale i k filmům z online videopůjčoven a tak dále. U nás je rozsah dostupných služeb stále poněkud omezený. Pokud byste se rozhodovali právě podle online možností televizoru, zjistěte si, co v tomto směru u nás skutečně umí.

S mnoha novějšími televizory tak můžete volně brouzdat po internetu. Ale při brouzdání přes obrazovku televizoru je třeba se smířit s určitými omezení. Zadávání webových adres přes číselné klávesy dálkového ovládání (obdobně jako u mobilního telefonu) je poněkud zdlouhavé. K některým televizorům jsou však v poslední době přibaleny speciální dálkové ovladače umožňující snazší obsluhu internetového prohlížeče. Mnoho přístrojů dovoluje také připojení externí klávesnice nebo použití chytrého telefonu či tabletu namísto klasického ovladače. Nicméně celkově internetové prohlížeče v televizorech stále nejsou tak kvalitní jako ty v počítačích.

Další relativně novou možností je příjem tzv. hybridního televizního vysílání, zkráceně HbbTV. Hybridní vysílání umožňuje televizním stanicím nabídnout na obrazovce vedle běžného programu rozšířené služby skrz internet, například přístup do vlastního online archivu, vylepšený teletext a zpravodajství, bohatší informace o pořadech nebo větší interaktivitu. Ne všechny možnosti však u nás budou zpočátku využity.

3D obraz

Televizorů schopných zprostředkovat 3D obraz je už celá řada a stávají se stále cenově dostupnějšími. Výběr 3D je široký a nabídka filmů a dokumentů na blu-ray discích se postupně rozrůstá. 3D televizory lze využít také k hraní některých videoher nebo sledování 3D domácího videa či fotografií - pokud patříte mezi majitele videokamery nebo fotoaparátu, které ve 3D snímají.

3D televizor si před nákupem nechte předvést. Existuje mnoho lidí, kteří díky očním vadám nemusí být schopni 3D efekt vnímat. Podle odhadů se jedná až o třetinu populace. Někteří diváci mohou také zaznamenat rychlejší únavu očí, jistý nekomfort a v některých případech i tlak v čele či bolest hlavy.

Kvalita 3D efektu není u všech modelů stejná. Některé nabízejí stabilní obraz a dobrý dojmem z hloubky, jindy je prostorový efekt slabší. V různé míře může docházet také k rušivému zdvojení obrazu. Některé televizory jsou náchylné na naklonění hlavy, při kterém 3D efekt mizí.

Současná generace televizí s 3D vyžaduje použití speciálních 3D brýlí. Při nákupu si ověřte, kolik kusů je v balení. Někdy nejsou brýle součástí balení vůbec. Budete také potřebovat blu-ray přehrávač kompatibilní s 3D. Nabídka televizního vysílání ve 3D v češtině je v současné době mizivá.

Na trhu jsou dnes televizory využívající dvě různé technologie trojrozměrného zobrazení. Tzv. aktivní 3D technologie funguje tak, že na obrazovce se v rychlém sledu střídají snímky pro levé a pravé oko, divák má nasazeny brýle, které jsou bezdrátově synchronizované s televizorem a v odpovídající frekvenci střídavě zatemňují jedno či druhé sklíčko. Divák tedy vidí v každém okamžiku jen jedním okem, ale díky rychlosti, se kterou se obraz přepíná, si to neuvědomí.

Tzv. pasivní 3D systémy používají brýle polarizační. Na obrazovkách těchto televizorů se obraz pro každé oko nezobrazuje střídavě, ale najednou. Liché řádky obrazu jsou určeny jednomu oku a sudé druhému; polarizační filtry brýlí řádky rozdělují, takže pravé oko vidí například jen liché a levé oko jen sudé řádky.

Vertikální rozlišení je u pasivní technologie dvakrát nižší, neboť každé oko vidí jen polovinu řádků. Ve skutečnosti to není tak hrozné, vnímané rozlišení může být vyšší než rozlišení jednotlivých snímků. Problematické jsou však vertikální pozorovací úhly. 3D efekt je kvalitní, pouze pokud jsou oči diváka zhruba v úrovni středu obrazovky. Jestliže na televizor hledíte shora nebo sedíte pod ním, efekt se ztrácí a neúnosně se projevuje zdvojení obrazu. Problém může představovat také vzdálenost od televize, zvlášť pokud má větší úhlopříčku. Sedíte-li příliš blízko, pozorovací úhly horního a spodního okraje obrazovky už jsou moc velké a opět dochází ke zdvojení obrazu.

Pasivní 3D technologie má i několik předností. Výhodou je nízká hmotnost a tedy vyšší pohodlnost brýlí. Díky absenci elektronických součástek jsou také levnější. A protože není třeba střídavě zatemňovat levé a pravé sklo, nezpůsobují blikání obrazu, které bývá u aktivních brýlí někdy trochu nepříjemné. Nemusí se nabíjet a nehrozí ztráta synchronizace s televizorem.

Tunery

Analogový signál v České republice již několik let není dostupný, a tak je třeba spolehnout se na digitální vysílání zprostředkované digitálními tunery, kterými jsou současné televizory vybaveny. Současným standardem pozemního vysílání je digitální zemské vysílání – DVB-T (z anglického Digital Video Broadcasting – Terrestrial). 

V porovnání se svým předchůdcem přináší hned několik výhod. Například kvalita obrazu již není tak závislá na příjmových podmínkách (počasí či umístění přijímače, používání domácích spotřebičů, projíždění dopravních prostředků). Nedochází proto tak často k jeho degradaci a tvorbě „duchů“. Dalším pozitivem je fakt, že digitální vysílání na jedné frekvenci umožňuje přenášet více programů zároveň.

Kromě DVB-T existují ještě další základní typy digitálního vysílání – DVB-S a DVB-C. Pod první zkratkou se skrývá satelitní digitální vysílání, u něhož se o šíření televizního signálu starají telekomunikační družice a příjem zprostředkovávají parabolické antény („satelity“). DVB-C značí digitální kabelové vysílání, kde přenos zajišťují kabelové rozvody. Poměrně oblíbená je dnes také digitální televize přes pevnou linku.

V roce 2016 započala změna v digitálním pozemním vysílání. Starší formát DVB-T do roku 2021 zcela nahradí DVB-T2 s kompresí pomocí kodeku HEVC/H.265. Co z toho vyplývá pro spotřebitele a co od DVB-T2 očekávat? Nový standard by měl přinést větší počet televizních stanic ve vysokém rozlišení. Méně pozitivní je zpráva, že se příchod nového standardu neobejde bez jistých finančních výdajů ze strany spotřebitelů. V době, kdy dojde k vypnutí DVB-T, bude možné terestriální vysílání sledovat jen pomocí přístrojů s DVB-T2 tunerem, které zároveň podporují kodek H.265/HEVC, nebo alespoň s pomocí kompatibilního set-top boxu.


Přihlásit