4K versus 8K
Rozlišení 4K (UHD) je dnes běžným standardem i u cenově dostupnějších modelů. Nabízí ostřejší obraz než Full HD a hodí se zejména pro větší úhlopříčky. 8K televize sice slibují ještě vyšší detaily, ale jejich využití je zatím omezené – dostupný obsah je minimální a rozdíl oproti 4K při běžné sledovací vzdálenosti často téměř nepoznáte. Pro většinu domácností je 4K ideální volbou. Full HD rozlišení je výrazně na ústupu a naleznete jej pouze ve starších nebo skutečně levných přístrojích malých rozměrů.
Velikost obrazovky a sledovací vzdálenost
Jednou ze základních věcí, které spotřebitelé při výběru nové televize zvažují, je velikost úhlopříčky. Faktem je, že domácnosti nebývají nafukovací a televizor má v obýváku předem vytyčené místo. Stejně tak spotřebitelé mívají jasno, odkud se na TV budou dívat, ať už z gauče, křesla, nebo třeba od jídelního stolu. Pozorovací vzdálenost, tedy rozestup mezi obrazovkou a divákem, tak mnohdy bývá daná.
Mnozí výrobci i různé internetové kalkulačky nabízejí rady, jak zvolit odpovídající úhlopříčky právě v závislosti na této vzdálenosti. Většinou ale vycházejí čistě z fyzikálních parametrů, tedy z rozlišení obrazovky a schopnosti lidského oka vnímat detaily. Jako ideální vzdálenost pak uvádějí odstup, při kterém divák nerozezná jednotlivé pixely.
Jiné weby vzdálenost zcela opomíjejí a místo toho se soustředí na úhel, ze kterého obrazovku sledujete, tedy jak vysoko nebo široko je obraz viditelný bez zkreslení. Zde se doporučují úhly kolem 15° shora a zdola a přibližně 40° do stran.
Někdo si možná ještě vzpomene, že jsme v roce 2016 (dTest 9/2016) v rámci testu televizorů vydali i studii, která zjišťovala optimální sledovací vzdálenosti pro TV různých úhlopříček. Za poslední dekádu se ovšem mnohé změnilo. Došlo k výraznému technologickému pokroku, průměrné úhlopříčky narostly a UHD rozlišení je nyní naprostým standardem. Zajímalo nás proto, zda stále platí dřívější doporučení a jaké pozorovací vzdálenosti jsou ideální při sledování současných přístrojů.
Testovací panel tvořilo celkem 25 lidí, 13 mužů a 12 žen ve věku od 17 do 65 let. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin. První, patnáctičlennou, tvořili převážně muži (10 mužů, 5 žen). V průběhu testu pak přibyla ještě desetičlenná skupina, v níž převažovaly ženy (7 žen, 3 muži). Všichni televizory sledovali samostatně, bez možnosti porovnávat výsledky s ostatními. Sedělo se na otočné židli a každý si mohl sám zvolit pořadí sledování. Pro nalezení ideální pozice nebyl stanoven časový limit.
Z výsledků vyplývá, že optimální vzdálenost sezení od televizoru se za poslední desetiletí o něco zmenšila, byť rozdíly nejsou dramatické. V případě 43“ televizí se nejlépe sedí 2,5 metru od obrazovky, u větších modelů (55 a 65 palců) si sledování nejlépe užijete s odstupem 306, respektive 360 cm.
Ukázalo se však, že ženy obecně volí větší vzdálenosti než muži, kteří raději sedí blíže. Pokud bydlíte ve vícečlenné domácnosti, je nejlepší zvolit kompromis, který v minitabulce níže naleznete v řádku „přijatelný rozsah vzdáleností“. Jde o interval rozmístění, ve kterém se komfortně cítili zástupci obou pohlaví.
Tipy pro nákup
V prodejnách je obvykle mnohem více světla než v šeru obývacího pokoje a vystavené televizory často vidíte se speciálním nastavením obrazu. Leckdy také ukazují klipy vytvořené výhradně pro účely prezentace, které jsou bohaté na detaily a hýří sytými barvami, ale o běžných výkonech toho moc neřeknou.
Jak tedy lépe odhadnout kvalitu obrazu v obchodě? Požádejte o ztlumení světel a vyzkoušejte různé profily nastavení obrazu. Je při běžném osvětlení obraz dostatečně jasný, i když není jas a kontrast nastaven na maximum? Jak dobře je vidět ze stran? Vůči prezentačním záběrům zůstaňte kritičtí, lépe poslouží třeba vaše oblíbené DVD. Zaměřte se na kvalitu zobrazení tmavých scén. Také si nechte pustit běžné vysílání. Má pleť moderátora zpravodajského kanálu přirozenou barvu? Je rolující text s krátkými zprávami rozmazaný nebo trhaný? Pokud vám personál nevyjde vstříc, změňte prodejce.
Záludnosti televizorů
Při nákupu si všímejte odrazivosti povrchu obrazovky. LCD televizory mívají zpravidla méně odrazivé panely než plazmy, ale rozdíly jsou patrné model od modelu. Staré zaoblené obrazovky vyráběné ze skla však odrážely světlo více než obě současné varianty.
U LCD televizorů se zaměřte na pozorovací úhly, tedy na to, pod jakým úhlem šikmého pozorování bude obraz víceméně stejně kvalitní a nebude vykazovat změny jasu, kontrastu a barevné reprodukce.
Dalším faktorem je technologie podsvícení. LCD televizory s LED podsvícením se od klasických LCD modelů liší tím, že místo několika zářivých trubic používají k podsvícení panelu stovky světélkujících diod. Ty rovnoměrně prosvětlují celou plochu či dokonce mění intenzitu svitu (tzv. local dimming). V televizorech s označením Edge-LED jsou diody umístěny pouze po okrajích obrazovky a světlo je rozptylováno pomocí speciálního systému. Díky tomu stačí menší počet diod, což snižuje náklady na výrobu a televizor může být ještě tenčí. Podsvícení však nemusí být kvůli tomu zcela rovnoměrné, čehož si lze všimnout zejména na tmavých záběrech. Televizory s LED podsvícením jsou energeticky úspornější a ekologičtější, neobsahují totiž rtuť jako klasické LCD modely.
Po vybalení z krabice nemá každá televize zcela ideálně nastavený obraz. Před testy pracovníci laboratoře u testovaných televizorů nastavení obrazu optimalizují – často lze totiž úpravou jasu, kontrastu a dalších parametrů dosáhnout lepší kvality, než jakou nabízí výchozí režim. Právě nižší jas a kontrast bývají častým nešvarem. Po změně nastavení obrazu však obvykle vzroste spotřeba energie nad výrobcem deklarovanou hodnotu. Od té se přitom odvíjí energetická třída povinně uváděná na energetickém štítku televizoru. I tak jsou ale dnešní televizory v průměru poměrně úsporné, zvlášť při srovnání se situací před několika roky.
Mnohé televizory jsou vybaveny funkcí pro zlepšení plynulosti obrazu. Ta bývá označována jako 100 Hz, 200 Hz, Tru Motion, Motion Flow, Motion Plus a podobně. Funkce pro zlepšení plynulosti obvykle skutečně vede k dojmu plynulejšího pohybu, zejména při scénách s rychlými pohyby. Může však také vést k obrazovým chybám (digitálním artefaktům), zvlášť je-li nastavena na nejvyšší účinnost. V takových případech pomůže změna nastavení nebo úplné vypnutí funkce. Nutno dodat, že na některé diváky může vylepšená plynulost působit nepřirozeně, zvlášť u filmů natočených původně pro kina.
Zvuk
Zvuk je obecně slabší stránkou dnešních televizorů. Hon za co nejtenčími obrazovkami kvalitnímu zvukovému podání příliš neprospívá – v tenkých tělech televizorů zkrátka mnohdy nezbývá místo pro kvalitní reproduktory. Výjimky přesto existují a testy ukazují, že průměrná kvalita zvukové reprodukce se v posledních letech mírně zlepšuje. Nicméně zvláště od modelů s menšími úhlopříčkami stále nelze čekat zázraky. V každém případě však nelze jednoznačně říci, že větší televizor automaticky znamená i lepší zvuk. Pokud je pro vás kvalita zvuku důležitá, můžete tento problém řešit připojením televizoru k soustavě domácího kina nebo k hi-fi systému. V tom případě si dejte pozor na to, jakými zvukovými výstupy je televize osazena.
Konektory
Základem všech HD televizí je sdružený audio/video konektor HDMI, jímž televizor propojíte se zdroji HD obsahu, ať už je to blu-ray přehrávač, herní konzole, nebo počítač. Důležité jsou rovněž výstupy pro zvuk (analogový anebo digitální) a následují klasické konektory (SCART, komponentní atd.). K zahození není ani klasický VGA konektor, kterým se připojují starší počítačové monitory. Díky HDMI a VGA přípojkám můžete z televizoru udělat monitor a přehrávat na něm filmy například z notebooku.
Zpravidla na televizích najdete i konektor USB, případně čtečku karet. Z nich dnes již naprostá většina televizorů zobrazí nejen obrázky, ale také přehraje hudbu a video. Televizor tedy můžete používat i jako multimediální přehrávač. Ovšem pozor, ne každá televize přehraje správně všechny existující typy souborů a jejich varianty. Proto je vhodné před nákupem nahlédnout do podrobných technických specifikací nebo do naší online databáze výsledků testů.
Pokud je televizor vybaven síťovým rozhraním (kabelovým LAN/ethernet či bezdrátovým wi-fi), lze často přehrávat hudbu, filmy a fotografie sdílené v domácí počítačové síti. Jedná se zejména o televizory opatřené certifikací DLNA.
Internet
Dalším médiem, které je u moderních televizorů standardní výbavou, je smart TV. Každý výrobce k němu přistupuje trochu jinak. V některých televizích můžete přistupovat pouze k vybraným online kanálům a službám přes výrobcem spravovaný portál a různé aplikace. Nabídka dostupných online služeb a aplikací závisí na výrobci i konkrétním modelu. Ke standardním možnostem patří například přehrávání videí z YouTube a různé aplikace pro VOD, prohlížení fotografií z online galerií či přístup k sociálním sítím. Pokud byste se rozhodovali právě podle online možností televizoru, zjistěte si, co v tomto směru u nás skutečně umí.
S mnoha novějšími televizory tak můžete volně brouzdat po internetu. Ale při brouzdání přes obrazovku televizoru je třeba se smířit s určitými omezení. Zadávání webových adres přes číselné klávesy dálkového ovládání (obdobně jako u mobilního telefonu) je poněkud zdlouhavé. K některým televizorům jsou však v poslední době přibaleny speciální dálkové ovladače umožňující snazší obsluhu internetového prohlížeče. Mnoho přístrojů dovoluje také připojení externí klávesnice nebo použití chytrého telefonu či tabletu namísto klasického ovladače. Nicméně celkově internetové prohlížeče v televizorech stále nejsou tak kvalitní jako ty v počítačích.
Další možností je příjem tzv. hybridního televizního vysílání, zkráceně HbbTV. Hybridní vysílání umožňuje televizním stanicím nabídnout na obrazovce vedle běžného programu rozšířené služby skrz internet, například přístup do vlastního online archivu, vylepšený teletext a zpravodajství, bohatší informace o pořadech nebo větší interaktivitu. Ne všechny možnosti však u nás budou zpočátku využity.
Tunery
Kromě DVB-T2 existují ještě další základní typy digitálního vysílání – DVB-S2 a DVB-C. Pod první zkratkou se skrývá satelitní digitální vysílání, u něhož se o šíření televizního signálu starají telekomunikační družice a příjem zprostředkovávají parabolické antény („satelity“). DVB-C značí digitální kabelové vysílání, kde přenos zajišťují kabelové rozvody. Poměrně oblíbená je dnes také digitální televize přes pevnou linku.
