Fejeton: Chvála chůviček

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 1.7.2011    Publikováno v časopise 7/2011

Chůvičky jsou báječná věc. Já nikdy žádnou neměl, ani velkou, ani malou, rostl jsem jako dříví v lese, a takhle to dopadlo. Jako batole jsem se v noci nikoho nedovolal, a kdyby mě odnesla klekánice, mohlo být klidně o jednoho spisovatele míň.

Měl jsem sestru, to jo, jenomže byla o dva roky mladší a nemohla mi tedy dělat chůvičku – ona na to stejně nebyla. Zkoušeli jí svěřit mého o čtyři roky mladšího bratra, ale ségra ho odvlekla na louku k řece, tam ho přivázala šňůrou na prádlo k olši a odkmitala hrát nějaké ty debilní holčičí hry. Následkem toho se můj bráška naučil jíst trávu a až do dvanácti byl jeho nejlepším kamarádem krtek.

Nevím, který génius poprvé přišel na to, že nespolehlivý lidský faktor se dá snadno nahradit baterií, a vymyslel elektronickou chůvičku, ale určitě by se mu měl postavit pomník. Můj přítel Tomáš to nebyl, i když v tomto oboru celkem úspěšně experimentoval. Vlastnil totiž rozsáhlou zarostlou zahradu a taky ročního synka, který se v ní soustavně ztrácel. Tomáš mu proto přivezl ze služební cesty do kapitalistické ciziny roztomilou hračku, na baterie samozřejmě, která po stisknutí tlačítka vydávala zvukové a světelné efekty věrně imitující zásahové vozy policie, záchranné služby a hasičů. Připevnil ji synkovi na záda, zmáčkl knoflík a vypustil ho na zahradu. Senzace! Od té chvíle přesně věděl, kde se malý lezavec nachází, a mohl se tedy klidně povalovat na verandě a pít lahváče. Mělo to své mouchy, to se ví, pár lidí kolem se z toho zjančilo, ale synkovi se nikdy nic nestalo a dnes je z něho statný požární inspektor.

Doba samozřejmě pokročila. Dneska uložíte batole do postýlky, obložíte ho elektronickou chůvičkou, monitorem dechu, zvlhčovačem vzduchu, laserovým teploměrem a jste za vodou. V krajním případě můžete přidat i nějakou plyšovou hračku, ve které nic zabudované není a která nic nehlásí – pokud se tam ještě někam vejde. Pak si můžete dát v kuchyni lahváč, uši pochopitelně na stopkách. Pokud máte byt či dům strategicky umístěný, lze se s příslušnou elektronikou došourat až do hospody, kde se na vás budou koukat jako na blázna.

A zatím doma vaše milovaná chůvička s elegantním designem bude snímat mimino kamerou, abyste se nemuseli spoléhat jenom na boltce, bude mu hrát příšerné ukolébavky, zaznamenávat čas, teplotu a vlhkost vzduchu, vytí sousedova psa a cenu akcií na tokijské burze. (I když poslední zmíněnou vymoženost všechny chůvičky zatím ještě nemají.)

Jenomže nakonec stejně budete muset vstát a jít tomu nebožátku vyměnit plenky.

S tím by se taky mělo něco udělat.

 

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit