Zdraví: Kašel a léky při kašli užívané

Obsah srpnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 8/2020 Obsah srpnového dTestu

Publikováno v časopise 3/2011

Příčinami, projevy nejčetnějších lidských neduhů, jejich domácí léčbou, odbornými i lidovými radami, lékovými interakcemi a mnohými dalšími věcmi se budeme zabývat v tomto seriálu. V premiérovém dílu se zaměříme na kašel.

Nejčastější zdravotní obtíže a jejich léčba

Je až s podivem, kolik nejrůznějších nemocí a zdravotních komplikací nás sužuje. Některé vyžadují vysoce odbornou pomoc, jiné můžeme ovlivnit více či méně sami. Někdy si ovšem takovou svépomocí nepomůžeme vůbec, nebo si dokonce zdraví ještě více poškodíme. Příčinami, projevy nejčetnějších lidských neduhů, jejich domácí léčbou, odbornými i lidovými radami, lékovými interakcemi a mnohými dalšími věcmi se budeme zabývat v tomto seriálu. V premiérovém dílu se zaměříme na kašel.


Kašel a léky při kašli užívané

Naše dýchací cesty se neustále dostávají do kontaktu s nejrůznějšími částicemi - látkami, které do nich vstupují jak z vnějšího prostředí (společně se vzduchem při nádechu), tak se škodlivinami a nežádoucími látkami, které vznikají uvnitř organismu v závislosti na průběhu nejrůznějších onemocnění.

Tyto látky mohou v dýchacích cestách ulpívat, nebo je dokonce různou měrou blokovat, působí dráždivě a jejich přítomnost je pro tělo samozřejmě nevítanou společností. Lidský organismus ovšem pro tyto případy disponuje obrannými mechanismy, kterými se pokusí situaci vyřešit.


Obrana dýchacích cest

Kašel tedy můžeme definovat jako obranný reflexní mechanismus, jehož účelem je zbavit dýchací cesty nežádoucího materiálu, škodlivin přicházejících z vnějšího prostředí, a místně vytvářeného sekretu, hlenu. Tělo se jich snaží zbavit procesem, jehož výsledkem je „vykašlávání“.

Kašel se objevuje v reakci na podráždění (v hrtanu, hltanu, průdušnicích, průduškách) a stimulaci senzorických receptorů, což vede k nám známému efektu zpravidla krátkého nádechu a silného, prudkého, mnohdy křečovitého výdechu provázeného charakteristickým zvukovým efektem. V tomto procesu dochází k uzavření hlasové štěrbiny a tím ke zvýšení tlaku v průduškách a plicích s následně zmíněným prudkým výdechem vzdušného obsahu plic.

V ideálním případě tímto způsobem dochází k uvolnění nežádoucího tělesa z dýchacích cest a jeho vyloučení přes ústní, případně nosní dutinu do vnějšího prostředí – dutiny ústní a odtud do trávicího traktu.

Dalším, rovněž velmi významným prvkem obrany dýchacího traktu je mukociliární clearance. Jeho hlavní princip spočívá v navázání škodlivin a jiných cizorodých částic (spory, bakterie, pylová zrna, prach, aj.) v dýchacích cestách do ostrůvků zde produkovaného vazkého gelu, který je následně transportován spolu s nežádoucími částicemi směrem vzhůru k hrtanu. Transport je zajišťován kmitavým pohybem řasinek epitelových buněk. Tímto způsobem je částice u zdravého člověka zpravidla během jedné hodiny odstraněna (spolknutí, odchod přes ústa).

Porušení funkce mukocilární clearance je patrná například u chronické bronchitidy, odvisle tedy zejména u kuřáků. Obdobně je tomu u všech chronických zánětlivých postižení dýchacích cest (např. chronická obstrukční plicní nemoc, cystická fibróza, aj.).

V takových případech tvoří hlenové žlázy větší množství hlenu, který je však vazký, výrazně hustší a ulpívá na stěně průdušek. Řasinky epitelových buněk jsou poškozeny, jejich funkce je značně omezena, případně se některé pohybují i v opačném směru, zejména dochází–li k jejich dalšímu poškozování např. vlivem bakteriálních infekcí. Toto poškození má jmenovitě u chronické bronchitidy za následek typický příznak, kterým je tzv. kuřácký kašel.


Není kašel jako kašel

Kašel je jedním z nejčastějších důvodů (příznaků), s kterým pacienti přicházejí do ordinace lékaře a také častou příčinou návštěvy lékáren. Kašel jako příznak provází řadu nemocí, zejména pak virové nebo bakteriální infekce horních cest dýchacích. Setkáváme se s ním u běžného nachlazení, rýmy, bronchitidy, pneumonie, chřipky a u dalších onemocnění.
Jeho přítomnost u těchto onemocnění je dána zánětlivou reakcí organismu na probíhající infekci, tvorbou hlenu a hnisu zatěžujícího dýchací cesty a snahou o vypuzení patogenních mikroorganismů, jakožto i pozůstatků „boje“ imunitního systému s těmito mikroorganismy (hnis).

Kašel můžeme v zásadě rozdělit podle dvou základních kritérií: délky, ve smyslu trvání tohoto příznaku – kašel akutní a chronický, a charakteru, souvisí s přítomností či absencí vylučování hlenu během kašle – kašel produktivní a neproduktivní.
O akutním kašli hovoříme v těch případech, kdy je jeho trvání do tří týdnů. Zpravidla se pojí s infekcemi horních cest dýchacích, případně může vznikat i po inhalaci dráždivých látek. Při delším trvání hovoříme o kašli chronickém. Někdy se uvádí trvání delší než tři týdny, v jiných zdrojích je zachována určitá rezerva a definuje se doba trvání delší než osm týdnů, případně alespoň tři souvislé měsíce v roce při opakujícím se výskytu. Chronický kašel je typický pro kuřáky, ale může vznikat i v důsledku užívání některých léčiv. Objevuje se rovněž v závislosti na průběhu chronického zánětu sliznice nosní dutiny a vedlejších nosních dutin, průduškového astmatu aj.

Produktivní (vlhký) kašel je spojen se zvýšenou přítomností a zejména  vykašláváním hlenu a v něm obsažených škodlivých látek. Je běžný při řadě infekcí, zejména bakteriálních, ale i některých virových. Produktivní kašel by neměl být potlačován, ale naopak podporován pomocí vhodných léčiv, protože jde o pozitivní obranný mechanismus, který uvolňuje dýchací cesty a odvádí z nich hromadící se vazký hlen (sputum), který řasinky epitelu nezvládají odstraňovat.

Neproduktivní (suchý) kašel je typem kašle, při kterém nedochází k vykašlávání hlenu a nejde tedy o kašel prospěšný. Naopak, tento typ kašle dokáže být značně vysilující, vyvolává pocit napětí v dýchacích cestách, mívá až řezavý charakter a způsobuje bolest v krku. Neproduktivní kašel je typický např. při alergiích, podráždění prachem, cigaretovým kouřem, aj. Provází však i počáteční fázi řady respiračních infekcí, případně je typický pro celý jejich průběh (zejména některé virové infekce, např. chřipka).


Léky na kašel

Dělí se zejména v závislosti na charakteru kašle a případném onemocnění, které tento kašel provází. Jejich účelem je tedy v zásadě buď podpořit a usnadnit produktivní kašel, nebo tlumit, tišit kašel neproduktivní. Přitom je třeba mít na paměti, že jde o ovlivnění příznaku, nikoliv však zpravidla onemocnění, které se tímto příznakem projevuje a které vyžaduje samostatnou léčbu a terapeutické postupy.

Dvě základní skupiny léků ovlivňujících kašel představují expektorancia a antitusika. Užívají se zejména při onemocněních horních cest dýchacích.


Pozor na domácí lékárničku!

Zásadně se nedoporučuje současné užívání expektorancií (zejména mukolytik) a antitusik. Přesto tímto způsobem relativně často chybují zejména rodiče ve snaze za každou cenu utišit kašel svých dětí. Je třeba zásadně rozlišovat vlhký a suchý kašel a podle toho volit léčebný prostředek.

Expektorancia jsou určena zejména na kašel vlhký, podporují ho, ředí hlen vytvořený v dýchacích cestách a usnadňují jeho vykašlávání. Antitusika jsou určena na suchý, dráždivý kašel, tlumí jeho projevy a tím ulevují organismu. Souběžné podávání expektorancií a antitusik může vyústit v nadměrné hromadění hlenu v dýchacích cestách, zhoršení projevů kašle i celkového stavu.

Pokud si nejste jisti jaký přípravek zvolit, je vždy na místě porada s lékařem. Obdobně je vhodné navštívit lékařskou ordinaci i v případě, kdy se kašel (event. další příznaky onemocnění) při podávání daného přípravku nezlepšuje ani po pěti dnech užívání. Současně je třeba připomenout, že před použitím volně prodejných léků na kašel je důležité věnovat patřičnou pozornost příbalovému letáku.


Filip Kopecký

 

EXPEKTORANCIA

Cílem jejich podávání je usnadnit odstraňování hustého hlenu, případně hlenu s hnisem z dýchacích cest. Dělí se podle mechanismu účinku na mukolytika (srov. sekretolytika) a sekretomotorika.

 

Mukolytika
Napomáhají odstraňování hustého hlenu zpravidla tím, že různými způsoby snižují jeho viskozitu – zřeďují jej, a tím usnadňují jeho vykašlávání. Nabídka mukolytik je v současnosti poměrně široká. Uvádíme přehled několika základních účinných látek:
Bromhexin: v lékových formách se metabolizuje na vlastní účinnou látku ambroxol. Je součástí léčiv, která se užívají obecně při všech onemocněních dýchacích cest provázených tvorbou hustého, vazkého hlenu.
Z přípravků: Bromhexin (např. Bromhexin 8, Bromhexin 12 BC, aj.)
Ambroxol: metabolit bromhexinu. Kromě mukolytického účinku je rovněž účinným sekretomotorikem (viz níže). Oplývá antioxidačním účinkem a nepřímo i účinkem protizánětlivým. Podporuje navíc tvorbu a sekreci surfaktantu, což je tuková látka vystýlající vnitřek plicních sklípků. Tímto působením je snižována přilnavost hlenu k povrchu dýchacích cest. Podporuje rovněž funkce imunitního systému a usnadňuje působení antibiotik v plicní tkáni.
Z přípravků: např. Mucosolvan, Halixol, Neo-bronchol, Ambrosan, Ambroxol, Ambrobene
Acetylcystein: při perorálním podávání nastupují účinky až po zhruba dvou dnech užívání. Principem působení této účinné látky je narušení disulfidických vazeb v bílkovinách hlenu.
Z přípravků: Mucobene, ACC long, Solmucol, NAC AL.
Karbocystein: považován v určitém ohledu za výhodnější (rychlejší nástup, aj.) než acetylcystein. Jeho využití je obdobné.
Z přípravků: Fenorin (sirup, tobolky)
Erdostein: působí jako mukolytikum s mírným protizánětlivým účinkem, rovněž působí proti volným radikálům (tzv. scavenger volných radikálů).
Z přípravků: např. Erdomed cps
 
Sekretomotorika
Mají oproti mukolytikům poněkud odlišný princip působení. Jejich účinek směřuje na zvýšení aktivity řasinkového epitelu a tím i usnadnění transportu hlenu s jeho následným vykašláváním. Obdobně jako mukolytika jsou vhodná při vlhkém kašli. Tímto účinkem oplývají např. beta-sympatomimetika, která mohou být jednou z lékových voleb např. v léčbě průduškového astmatu. Nejlepší účinek byl pozorován u inhalačních lékových forem.
Běžně používaná jsou ovšem zejména fytofarmaka vycházející z rostlinných silic (máta, eukalyptus, anýz, jitrocel, aj.), která mívají v některých případech i účinek sekretolytický (a též spazmolytický a antiseptický).
Z přípravků: např. Biotussil, Mucoplant, Sinupret

 

ANTITUSIKA

Jsou vhodná proti úpornému suchému kašli. Tento typ kašle bývá velmi vysilující. Podráždění, které způsobuje, vede často k bolestem v krku, chrapotu, bolesti při mluvení, apod. Na rozdíl od vlhkého kašle, je tento kašel neproduktivní, nedochází k uvolňování hlenu (malé množství; nepřítomnost hlenu), a tudíž nežádoucí.

Cílem antitusik tedy není tento kašel podporovat a usnadňovat, ale působit proti němu – tišit jej. Neúčinkují ovšem proti příčině kašle, ale pouze jej tlumí a poskytují pacientovi potřebnou úlevu. Užívání antitusik by nemělo být dlouhodobé, doporučuje se užívání pouze po nezbytně nutnou dobu. Obecně lze antitusika dělit na kodeinová a nekodeinová.

 

Kodeinová antitusika: většinou oplývají vyšším účinkem, vycházejí ovšem z opiového základu a tudíž při déletrvajícím podávání hrozí vznik závislosti. Do této skupiny se řadí přímo kodein a některé další opioidní deriváty. Kodeinová antitusika snižují citlivost centra pro kašel (centrální mechanismus účinku), vyšší dávky ovšem mohou vést k útlumu dechového centra. Zpravidla oplývají i analgetickým účinkem.
Příklady: Kodein, Dextrometorfan, Folkodin
Nekodeinová antitusika: netlumí dechové centrum, nehrozí vznikem závislosti. Nemají centrálně analgetické účinky. Jde o synteticky připravované látky, které proti kašli působí centrálními či periferními mechanismy (případně kombinací obou).
Příklady: Butamirát (Sinecod, Tussin, Ditustat), Dropropizin, Klobutinol
Uvedený přehled léků je čistě orientační. Při volbě vhodného, volně prodejného přípravku by se pacient měl informovat u svého lékaře či lékárníka o kontraindikaci a možných nežádoucích účincích, případně alespoň věnovat patřičnou pozornost příbalovému letáku daného léčiva.

 

Kašel a lidové recepty

Lidových moudrostí o léčbě kašle existuje mnoho. Velmi vychvalovaný je například recept zahrnující jako hlavní surovinu cibuli. Doporučuje se větší množství cibule pokrájet, zasypat v misce cukrem, uzavřít a následně užívat šťávu, která se tímto procesem uvolní. Druhou variantou je cibulový čaj; větší množství cibule pokrájené na kostičky nechat projít krátkým varem, několik minut louhovat, přelít do hrnku a osladit medem.

Bylinek na kašel není právě málo, i tady však platí potřeba určité míry znalosti. Namátkou můžeme jmenovat některé další čaje užívané mimo jiné i při kašli:

Diviznový: zejména proti suchému, neproduktivnímu kašli.

Z černého bezu: využívají se bezové květy, snížení horečky, vypocení, úporný kašel, angíny aj.

Heřmánkový: žaludeční obtíže, nadýmání, nachlazení, bronchiální astma, kašel, nespavost.

Šípkový: zdroj vitamínu C, při nachlazení, někdy též jako močopudný čaj.

Anýzový: vysoký antibakteriální účinek, dále při nachlazení, pro lepší odkašlávání.

Fenyklový: nadýmání, zahlenění při zánětech horních cest dýchacích; často je fenykl též součástí směsí pro zvýšení tvorby mateřského mléka u kojících matek.


Přihlásit