Jak vybrat MP3 přehrávač

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 30.11.2012   

Walkman, discman, empétrojka, chytrý telefon... taková je v kostce evoluce přenosných přehrávačů hudby. Kodek MP3 pro kvalitní kompresi hudby změnil její svět. Co dříve zabralo velkou vinylovou desku, či o něco menší kazetu, respektive cédéčko, se teď vejde na pár nanometrů čtverečních a běhá po internetu.

MP3 přehrávače dnes

Samostatný přehrávač hudby či videa v dnešní ztrácí pro rostoucí počet uživatelů opodstatnění. Jeho funkce dnes běžně zvládne multimediální nebo chytrý telefon. Dáváte-li však přednost klasickým “hloupým” mobilům, ať už pro jejich nižší cenu, nebo kvůli tomu, že se nemusí každou chvíli nabíjet, možná právě vám přehrávač přijde vhod. Vybírat můžete z přístrojů různě velikých i různě pokročilých. Zatímco některé se velikostí a funkcemi od chytrých telefonů nijak výrazně neliší, jiné jsou menší než krabička od sirek a váží jen pár desítek gramů. Rozhodnutí, po kterém typu sáhnout, by se mělo krom jiného odvíjet také od zamýšleného využití.

 

Přehrávané formáty

I když se přenosným přehrávačům říká empétrojky, dávno přehrávají řadu dalších typů souborů, jako je WMA, Ogg či FLAC. Čím více formátů přehrávač dekóduje, tím lépe. I když se většina hudby po internetu potlouká ve formátu MP3, není od věci mít možnost přehrávat ideálně cokoli. Takže tady rozhodně platí přímá úměra - čím víc, tím lépe.

Nehledě na to, že mnoho přenosných přehrávačů dávno nepřehrává jen hudbu, ale i video. V tom případě se nabídka rozšiřuje o další formáty, jako AVI (pozor, ne každé AVI jde přehrát, protože může ukrývat několik různých kodeků), MOV, WMV apod. Opět platí, čím více kodeků přehrávač chápe, tím lépe. U videa (pokud je displej alespoň trošku velký), přichází v potaz i titulky. Takže se otázka rozšiřuje o to, zda je vůbec přehrávač umí číst a následně jaké jejich formáty zná (čím více, tím lépe) a k tomu ještě, zda je schopen rozluštit českou diakritiku.

 

Ztrátová a bezztrátová komprese hudby

MP3, WMA, Ogg a další patří k formátům užívajícím tzv. ztrátové komprese zvuku. To znamená, že při ukládání je datový objem původního záznamu zmenšen na pouhý zlomek a díky tomu se do přehrávače vměstná mnohanásobně více hodin hudby. Při procesu však dojde ke snížení přesnosti některých částí záznamu, což ovšem pro většinu lidí leží za hranicí slyšitelnosti. Nakolik bude původní záznam „ořezán“, záleží na zvoleném datovém toku, který ovlivňuje i výslednou velikost souboru (dnes nejběžnější je 192 či 320 kbit/s). Při nižších datových tocích (pod 128 kbit/s) si ztráty zvukové informace všimne i laik; dnes se s takovou „kvalitou“ už běžně nesetkáme, ale v dobách pomalého internetu nebyla výjimkou. Například formát Ogg Vorbis nabízí oproti MP3 nižší velikost souboru, a to při stejné kvalitě záznamu.

Existují nicméně posluchači, jejichž sluch je natolik citlivý, že zmíněnou „neznatelnou“ ztrátu kvality někdy i dost citelně vnímají. Týká se to zejména (ale nejen) posluchačů vážné hudby či jazzu. Ti jistě ocení přehrávače, které čtou i hudbu ve formátu FLAC. Ten využívá metody bezztrátové komprese: datový objem je menší, než jaký měl původní záznam na CD, nicméně k žádné ztrátě zvukové informace nedochází. Vedle FLAC existují i další bezztrátové formáty, např. Apple Lossless.

 

Displej

Zda si na přehrávači pustíte jen hudbu, nebo i obraz, částečně souvisí i s velikostí a typem displeje. Pokud jde jen o přehrávání hudby, moc na něm nezáleží. Samozřejmě, čím je displej větší, tím lépe se na něm orientuje, ale v podstatě je to jedno. Někdy je lepší mít maličký hudební přehrávač, který se vejde kamkoli, než obří s obřím displejem, který však zobrazuje jen názvy skladeb.

U kombinovaných přehrávačů hudby a videa (či fotografií) je to jiné. Čím je displej větší a kvalitnější, tím lépe. Důležité je jeho rozlišení udávané v počtu bodů a počet zobrazitelných barev. Opět platí - čím více, tím lépe.

 

Ovládání

Tady částečně záleží na osobních preferencích. Někomu více vyhovuje ťukání na dotykový displej, někdo má radši klasická tlačítka. Ta se hodí zejména u jednodušších hudebních přehrávačů, protože je můžete relativně pohodlně ovládat poslepu. Dotykové displeje jsou lepší pro složitější systémy.

Do ovládání patří způsob, jakým jsou do přehrávače kopírovaný skladby z počítače. Ideální je, pokud se k němu přehrávač připojí jako externí disk, skladby ve složkách do něj prostě překopírujte a on se v nich umí orientovat. Pomocný obslužný software není na škodu, ale neměl by být jediným způsobem, jak obsah do přehrávače dostat. Výrazně to pak limituje možnosti, kdy jste například na cizím počítači, ze kterého chcete stáhnout hudbu, nuceni instalovat pomocný program. Na toto je dobré se informovat. Pokud se přehrávač chová jako disk, bývá na krabici poznámka: data mass storage.

 

Sluchátka

Sluchátka jsou věc, na které výrobci často šetří. V odborných testech je dobré nastudovat, jak přehrávač hraje, to pozná ušima v obchodě málokdo. Ovšem sebelépe hrající zařízení je s mizernými sluchátky k ničemu.Takže kvalita sluchátek (pokud nemáte nějaká vyzkoušená doma) by měla patřit mezi důležitá kriteria. Je to opět věc, která se dá v obchodě obtížně zjistit a pomohou odborné testy. Tady už nejde jen o pohodlí a podání zvuku, ale také zdraví. Některá sluchátka jsou, v kombinaci s velkou hlasitostí generovanou přehrávačem, schopná při delším používání poškodit sluch.

 

Velikost vnitřní paměti

U přenosných přehrávačů platí snad více než jinde, že žádná paměť není dost velká. Když do zařízení poprvé kopírujete své oblíbené skladby, máte pocit, že 50 alb je více než dost. Za měsíc poslouchání už na to máte jiný názor. Jenže která vyhodit, když je máte všechna rádi? Opět tedy platí - čím větší, tím lepší.

Ty největší (myšleno kapacitou, ale i rozměry) přehrávače mají uvnitř miniaturní pevný disk, kam se vejdou řádově desítky gigabajtů. To už je hodně hudby i několik filmů. Diskové přehrávače jsou však větší, těžší, náchylnější na poškození pádem. Pevný disk je přeci jen složité mechanické zařízení a rány nesnáší úplně nejlépe. Také se rychleji vybíjí.

Kapacitou menší přehrávače využívají stejné typy pamětí jako flash disky na přenášení dat. Takže jsou lehčí, odolnější a také menší (kapacitou a většinou i rozměry). Přehrávače s většími flash pamětmi v řádech desítek gigabajtů jsou pak o dost dražší než stejně velké či větší harddiskové. Pokud se dá vnitřní paměť přehrávače rozšířit přídavnou kartou, je to velmi šikovný bonus.

 

Přenosnost a výdrž

U věci, kterou nosíte v kapse, je důležitá její odolnost při mechanickém namáhaní a výdrž baterie. To první určují použité materiály a provedení. Ne vždy jde posoudit pouhým okem, ale představu si uděláte.

U baterií je to horší, je potřeba zjistit, jakou mají kapacitu a typ (určitě berte baterie na bázi lithia). Výjimečně najdete ještě přehrávače na klasické tužkové AA nebo mikrotužkové AAA výměnné baterie. Nemají velkou výdrž, na druhou stranu, pokud vám dojdou, můžete je hned vyměnit za nabité.

U ostatních systému musíte řešit nabíjení zabudovaného článku. Některé přehrávače se dají nabíjet jen přes dodávanou nabíječku, což není moc šikovné. Lepší je nabíjení přes USB konektor počítače, případně kombinace obojího.

S konektorem souvisí i další věc, týkající se mobility, respektive možnosti nahrávat hudbu kdekoli. Některé přehrávače mají v sobě zabudovaný USB konektor, jiné se připojují kabelem, který často není na straně přehrávače normalizován a je unikátní pro jednoho výrobce.

 

Doplňková výbava

Některá zařízení mají kromě přehrávání hudby a videa i další funkce, jako je třeba organizér, hry, hodiny apod. Vzhledem k tomu, že tím dublují funkce většiny mobilních telefonů, jedná se spíše o nadbytečné doplňky, které by neměly rozhodovat o nákupu. Pokud vám ale něco z nich přijde šikovné, prověřte si, jak dobře to funguje. Přeci jen firmware přehrávačů nebývají příliš chytré.


Přihlásit