Černé ovce: Návrat ke zbytečné smrti

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 12/2010

Už je to přece jen dlouho, co jsem psala o zbytečné smrti sedmnáctileté Sabiny Stibůrkové z pražského Podskalí. Tehdy kominíci přišli vyvložkovat komín, práci nedokončili a nikomu nic neřekli. Nechali zapnutou karmu, oznámili, že je všechno v pořádku a odešli.

V té době se ještě paní Stibůrková zajímala, zda nedostane novou karmu, ale ve správní firmě Nemoservis, která se o dům patřící Městské části Praha 2 starala, se jí vysmáli. Prý jsou dovolené, a co by ještě chtěla. V sobotu matka s přítelem odjela a Sabina se chtěla vykoupat. Začala si napouštět vanu…

Zbytek popisuje paní Stibůrková, která se večer vrátila domů. V koupelně našla na zemi svou jedinou dceru mrtvou. Otrávila se oxidem uhelnatým. Podle znaleckých posudků komín vůbec netáhl a karma byla zanesená. Žádný div – komín nebyl připojen ke karmě, a když kominíci vložkovali komín, karmu ani nepřikryli.

Probíhalo zdlouhavé soudní jednání. Obviněni byli kominíci. Jenže soud je zodpovědnosti zprostil a žalobu zamítl. Nepodařilo se prokázat, že by to byla jejich vina. Všichni, včetně majitele firmy Nemoservis, svorně tvrdili, že se do bytu měla instalovat nová karma a že to rodině bylo sděleno. Soudu nevadilo, že žádná nová karma nebyla na místě, ani že nebyla objednána, dokonce že ani nebyl určen člověk, který by ji měl upevnit a zapojit. Ani nebral v úvahu, že pokud by k výměně celé spalinové cesty včetně spotřebiče mělo dojít, potom by se nejprve odpojila stará karma a odstranila a pak by se vyvložkoval komín, následně by se připevnila nová karma, kominíci by komín napojili, vydali revizní zprávu. Nic takového se však nekonalo a soudu to vůbec nevadilo.

Matka a její přítel žádali od Městské části Praha 2 finanční náhradu určenou zákonem, ta je v případě smrti 240 000 Kč pro jednoho. I když zástupce města na kameru slíbil, že tyto peníze pozůstalým město vyplatí, nestalo se. A tak museli podat další žalobu.

Během téměř jednoho roku proběhlo šest soudních jednání, každého jsme se s kamerou zúčastnili, znovu jsme si vyslechli svědectví všech zúčastněných, znovu jsme sledovali, jak informace do sebe nezapadají, paní Stibůrková neustále upozorňovala, že všichni lžou, že žádnou novou karmu neměla dostat, a proto ji nikdo neupozornil, že ta stará se nesmí používat. Opět soudci nevadilo, že nová karma nebyla objednána, že tu starou nechali kominíci viset, že ji zanesli mourem z komína. Přece, když by se karma měla vyměnit, proč by ji nesundali? Ne, to soudce neřešil. Po šesti stáních vynesl rozsudek, ze kterého vyplynulo, že pozůstalí mají nárok pouze na 50 procent náhrady a to proto, že měli vědět, že dostanou novou karmu. A měli si všimnout, že komín není na tu starou připojen.

Paní Stibůrková se zhroutila, protože soudce v podstatě řekl, že z 50 procent zavinila smrt své jediné dcery. Nejde jí o ty peníze. Nemůže však v žádném případě připustit, že by jakkoliv zavinila smrt své dcery. Kdyby jen náznakem tušila, že použití koupelny je nebezpečné, poslala by dceru k babičce, která bydlí o dvě patra výš. Určitě by jí nedovolila, aby se v nebezpečné koupelně koupala.

 

Maria KŘEPELKOVÁ


Přihlásit