Léčivá síla rostlin: Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia L.)

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 11/2007

Ztepilé kmeny jeřábů se na začátku podzimu červenají bohatým množstvím plodů. Na našem území rostou od nížin po vyšší horské polohy dva poddruhy. Jeřáb ptačí pravý má lístky zoubkovaté po celém obvodu listových čepelí. Plody jsou jedlé až po přemrznutí nebo usušení a následném přelití horkou vodou, či jako kompot, kdy ztrácejí svoji trpkou chuť. Jeřáb ptačí moravský, někdy označovaný jako jedlý jeřáb, má lístky mělce pilovité jen v horní třetině a jeho sladké plody lze jíst přímo. Obdobné vlastnosti má i jeřáb oskeruše, nebo též jeřáb domácí (Sorbus domestica L.), který do našich zemí údajně přinesli napoleonští vojáci.

Na začátku září se sbírají zralé jeřabiny. Méně často se sbírá i květ, který obsahuje látky podobné ženským hormonům. Jeřabiny jsou jako většina červených plodů bohaté na vitaminy, zejména vitamin C. Jsou tedy vhodným přírodním lékem při jeho nedostatku, při chřipce a nachlazení, při paradontóze. Velmi dobře působí při revmatických potížích - tlumí bolesti kloubů a díky močopudným schopnostem a síle rozpouštět drobné močové a ledvinové kamínky čistí organismus. Podobně jako borůvka regulují činnost zažívacího traktu a pomáhají při zácpách i průjmech.
Nejvýhodnější je podávat jeřáb formou macerátu, sušená droga se louhuje alespoň šest hodin, nejlépe přes noc. Dobrý je i odvar, děti ocení jeřábový sirup připravený ze šťávy jeřabin, která se smíchá v poměru 1:1 s cukrem a směs se povaří do zhoustnutí.
Jeřáb byl už od starověku posvátným a magickým stromem, který chrání před zlými duchy. V severní Evropě se dodnes traduje, že žádná čarodějnice neprojde tam, kde rostou jeřáby. V Rusku se vysazovaly jeřáby poblíž domů jako ochranný strom.

Ke stažení:

Celý článek

Přihlásit