Černé ovce: Zbourané chaty

Obsah záříjového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2020 Obsah záříjového dTestu

Publikováno v časopise 9/2010

Zahrádkářské kolonie byly a stále jsou hodně oblíbené. Mnozí zahrádkáři po roce 1989 museli postupně své zahrádky opustit, protože zákonem byla jejich existence chráněna pouze deset let. Pozemky byly často prodány a místo zahrádek vystavěny obytné domy. Většinou se s tím zahrádkáři smířili. Také jim nic jiného nezbývalo. Sklidili poslední úrodu a byli rádi, že své zahradní domky, tzv. stavby dočasné, nemusejí na vlastní náklady bourat.

Jednoho dne přišel do redakce Černých ovcí dopis od Víta Brázdila, který prosil o pomoc. Dozvěděli jsme se, že v zahrádkářské kolonii v pražských Vysočanech postupně bourají a pálí jejich domky. Hned jsme se na místo činu rozjeli. Nějací muži tam skutečně bourali chatky, dřevo házeli na hromadu a vše pálili. Když jsme s kamerou trosky procházeli, nacházeli jsme peřiny, nádobí, boty, prostě věci běžné potřeby, které si majitelé domků neměli možnost ani odnést. Zeptala jsem se těch mužů, pro koho pracují a jeden z nich mi řekl, že nemusí odpovídat. Potvrdila jsem, že skutečně nemusí. Jisté však bylo, že ničili cizí majetek a to je trestné.
Od majitelů zahradních domků jsem se dozvěděla, že zahrádkářská kolonie vznikla v roce 1954 na pozemcích, které patřily městu. Někteří si své domky koupili před několika lety za nemalé peníze. O pozemky se již v roce 1992 přihlásila restituentka Hana Paříková. Byly jí vydány v roce 2006.
Zahrádkáři se bránili soudní cestou proti vydání pozemků. Spor se vleče a výsledek je nejasný. Jsou přesvědčeni, že pozemky byly restituentce vydány protiprávně, protože v zákoně je výjimka pro zahrádkářské kolonie, které vznikly před rokem 1976. Takové pozemky se podle zahrádkářů vydávat neměly a restituent měl dostat pozemky náhradní. Bez ohledu na tuto výjimku byla čtvrtina pozemku, přesně ta část, která patřila příbuzným Hany Paříkové, v restituci vrácena a zbytek si paní Paříková v souladu s platnými zákony koupila od Pozemkového fondu ČR za restituční, tedy velmi nízkou cenu. Během několika dnů pozemky prodala firmě Nadlan s.r.o. Vydělala hodně peněz a problém zahrádkářské kolonie, tedy jakéhosi Černého Petra, předala někomu jinému.
Jasné je jediné – jejich chatky někdo nechal zbourat, i když spor o pozemky ještě neskončil, a nikdo se k tomu nehlásí. Proto majitelé domků podali trestní oznámení na neznámého pachatele a čekají na výsledek. A nesoudí se jenom majitelé domků, ale také Magistrát hl. m. Prahy, protože ty pozemky patřily původně městu.
Zahrádkáři se snažili zjistit, kdo dal příkaz ke zbourání domků. Marně. Zástupce Městské části Praha 9 Adam Važanský se vyjádřil, že o této likvidaci nic neví a zástupce odboru výstavby a územního rozvoje Vladislav Pařík nám vysvětlil, že tady proti sobě stojí různé zájmy – zájem majitele pozemku, který má právo se rozhodnout, co na něm vlastně bude, a zájem zahrádkářů, kteří pochopitelně své domky a pronajaté zahrádky hájí a nechtějí se jich vzdát. O tom, že by se domky bez vědomí vlastníků likvidovaly, ani Adam Važanský údajně nic nevěděl. A kdo dal k tomu příkaz, to prý skutečně může zjistit jen policie. Ta nám potvrdila, že bylo podáno trestní oznámení a začalo vyšetřování.
Z likvidace domků může mít prospěch jedině majitel, tedy dnes společnost Nadlan s.r.o. Hledali jsme zástupce společnosti na adrese, která je uvedena v obchodním rejstříku. Marně. Je pravda, že na domě bylo mnoho štítků, na kterých byly názvy nejrůznějších firem i s identifikačním číslem, ale – jak nám potvrdila nájemnice, která v domě bydlí – žádná z těchto firem, tedy ani společnost Nadlan s.r.o., tam žádnou kancelář nemá. Zástupce odboru výstavby a územního rozvoje Vladislav Pařík nám dal kontakt na advokátní kancelář Vyšanská, Majer s.r.o., která společnost Nadlan s.r.o. zastupuje. Požádali jsme tedy o vyjádření k likvidaci domků, žádnou odpověď jsme ale z advokátní kanceláře nedostali.
Jisté je, že domky jsou zbourány a věci zničeny. Pokud se zjistí, kdo vše má na svědomí, mohou jejich majitelé požadovat náhradu škody. A to je vše. Obecně je jasné, že zahrádkářské kolonie, které vznikly kdysi na okraji města, ale dnes se vlastně přibližují k centru Prahy, nemohou zůstat napořád.
Pozemky jsou drahé a jejich majitelé na nich chtějí většinou stavět. Ovšem to neznamená, že někdo svévolně může likvidovat cizí majetek. Majitelé domků měli právo vědět v dostatečném předstihu, že zahrádkářská kolonie bude zrušena. To se v tomto případě nestalo…

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele


Slovo advokáta


Kdyby za mnou přišel jakýkoli klient s tím, že má ve svém vlastnictví pozemek, na kterém se nachází stavba zahradní chatky jiného vlastníka a on sám má v plánu pozemek užívat jiným způsobem, například pro stavbu svého domu, mohl bych mu poradit dva jediné legální způsoby, jak dosáhnout kýženého cíle.
Prvním způsobem by bylo dosáhnout s majitelem chatky dohody, v níž bude stanoveno, za jakých podmínek pronajatý pozemek užívat přestane a chatku si případně odveze, nebo dle které chatku odkoupí a zbourá ji, neboť se svým majetkem si pak může v mezích platných právních předpisů každý vlastník naložit, jak je libo.
Druhým způsobem by bylo případně vypovědět nájemní smlouvu, uzavřenou s předchozím vlastníkem a následně podat žalobu na vyklizení pozemku, nebo – není-li nájemní smlouva platná – domáhat se u soudu vyklizení pozemku rovnou. Teprve s pravomocným rozsudkem soudu, ukládajícím žalovanému majiteli chatky a uživateli pozemku povinnost chatku odstranit, by se mohl majitel pozemku následně obrátit na soud, případně na soudního exekutora, s návrhem na provedení výkonu rozhodnutí či exekuce vyklizením pozemku. Faktické odstranění stavby by po nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce byl oprávněn provést exekutor, případně jím zjednaná společnost, která se takovou činností zabývá. Jakýkoli jiný způsob dosáhnout odstranění chatek proti vůli jejich vlastníků by byl dle českého právního řádu nezákonný.
Obě varianty sice mohou vlastníkům pozemků připadat příliš složité, drahé, zdlouhavé a neefektivní, ovšem stejně složité, zdlouhavé a neefektivní může připadat i zlodějům získávat prostředky k obživě prací namísto krádeží. Jestliže by tedy takový fiktivní klient odmítl má doporučení a dobře míněné rady, nejspíše bychom se rozloučili s tím, že mu bohužel lépe pomoci nedovedu…

Vdaném případě je zřejmé, že svévolné a zjevně protiprávní odstranění zahradních chatek prospělo zejména společnosti, která je vlastníkem pozemku, avšak prokázat, že to byla právě tato společnost, kdo nechal chatky odstranit, bude v tuto chvíli obtížné. Kdyby policie nevypátrala konkrétní pachatele, kteří tuto činnost prováděli, případně pokud tyto osoby neoznačí toho, kdo si je na takovou „práci“ najal, troufám si tvrdit, že bude téměř nemožné prokázat, že to byl právě vlastník pozemku, kdo se vůči zahrádkářům dopustil protiprávního jednání.
Zahrádkáři, kteří zjistili, že jejich chatky jsou demolovány, se měli okamžitě obrátit na policii s trestním oznámením pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci dle § 228 trestního zákona, kterého se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tedy vyšší než 5000 Kč, případně pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se dopustí i ten, kdo oprávněné osobě (tedy nájemci pozemku a vlastníkovi chatky) v jeho užívání neoprávněně brání (například její demolicí). V úvahu přichází i možné spáchání trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku, neboť i zahrádkářská chatka v určitých případech požívá stejné ochrany jako obydlí.
Jestliže by policie takové osoby na místě činu přistihla, měla je zadržet nebo přinejmenším ztotožnit, neboť prokázání totožnosti je policista oprávněn požadovat podle § 63 zákona o policii nejen vůči osobě, přistižené při páchání trestného činu nebo správního deliktu, ale i na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, což by v daném případě poškození zahrádkáři rozhodně měli.
Pokud jsou tváře pachatelů alespoň nahrány na kamerový záznam, je jejich následné vypátrání a ztotožnění obtížnější, ale není vyloučené. Zahrádkáři by se pak mohli v případném trestním či občanskoprávním řízení domáhat náhrady škody za zničený majetek alespoň vůči pachatelům. Pokud by bylo prokázáno, že pachatelé jednali na pokyn vlastníka pozemku, mohl by být nárok na náhradu škody úspěšně uplatněn i vůči vlastníkovi pozemku v občanskoprávním řízení.

Jestliže by pronajímatel po zbourání chatek neumožnil zahrádkářům další užívání svého pozemku do doby skončení jejich nájemní smlouvy, v úvahu by rovněž přicházel návrh na vydání předběžného opatření, ukládající vlastníkovi pozemku povinnost strpět jeho užívání ze strany zahrádkářů, jejichž chatky byly zbourány, případně podání žaloby na ochranu porušeného nájemního práva. Pokud však zahrádkáři rezignují a nechají celou věc být, povzbudí tím další bezohledné podnikavce a podobné případy se budou bohužel opakovat častěji.

JUDr. Martin Sochor, advokát


Přihlásit