Vilcacora: mocný kočičí dráp

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 2/2006

Nápoje známe i neznámé
Amazonské deštné pralesy skrývají řadu tajemství. Mnohé z nich odhalily před staletími domorodé indiánské kmeny, avšak evropská medicína objevuje jejich neuvěřitelné schopnosti teprve v posledních desetiletích. Vilcacora, což v indiánském jazyce kečua znamená svatá rostlina, byla odedávna považována za jednu z nejmocnějších rostlin džungle. Botanický název se ustálil na pojmenování Uncaria tomentosa, u nás se jí říká kočičí dráp.

Pro Evropany objevil vilcacoru teprve v třicátých letech minulého století polský misionář Edmund Szeliga. Od té doby se stala předmětem řady výzkumů a experimentů. Není divu, její vlastnosti se zdají být téměř zázračně účinné na největší metly moderní civilizace. Vilcacora mocně stimuluje imunitní systém organismu. Díky tomu léčí chronické záněty horních cest dýchacích, záněty vedlejších dutin nosních a napomáhá při léčbě a prevenci jejich virových onemocnění, například chřipky.
Dále působí proti zánětlivým onemocněním trávícího traktu: při Crohnově chorobě, zánětech tlustého střeva, narušení bakteriální flóry tlustého střeva po léčbě antibiotiky, peptických vředech.
Řada výzkumů se zaměřila na uplatnění vilcacory při léčbě tak závažné nemoci imunitního systému, jako je AIDS, a výsledky byly mimořádné. Nebyl sice objeven zázračný všelék, ale rostlina spolu s dalšími léky výrazně pomáhá zlepšit kvalitu života nemocných. Imunostimulační účinky podporuje ještě výrazná detoxikační schopnost rostliny.
Největší naděje vkládají vědci do zkoumání účinků vilcacory při léčbě rakoviny. Řada experimentů už potvrdila, že v této rostlině nám příroda poskytla silného pomocníka.
Čaj z vilcacory může kromě těhotných a kojících žen a malých dětí pít v podstatě každý jako lahodný domácí čaj se skvělými preventivními účinky. Výjimkou jsou pouze lidé, kteří užívají léky tlumící imunitní reakce organismu.

Přihlásit