Na farmě Cressbrook v Austrálii vrcholí v červenci, tedy uprostřed tamní zimy, týden stříhání ovcí. Pět střihačů pracuje rychle a přesně. Při zimním stříhání ponechávají ovcím merino na těle o dva centimetry vlny více, aby jim na pastvinách nebyla zima. Majitel farmy Lach Fulloon chová ovce bez takzvaného mulesingu už přes 15 let. Jde o bolestivý zákrok, při němž se jehňatům odstraňují kožní záhyby v okolí ocasu, aby se předešlo napadení larvami much. Napadení může zvíře zabít, samotný zákrok je však také velmi drastický.
Fulloon říká, že za vlnu bez mulesingu dostává asi o čtyři až pět procent více peněz. V Austrálii ale takový postup stále není běžný a mulesing je tam povolen. Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest se proto u jedenácti prodejců merino funkčních triček ptala na původ vlny, podmínky chovu, pracovní podmínky i ochranu životního prostředí. Žádala také předložení certifikátů či kontrolních zpráv.
Čtyři firmy neodpověděly
Výsledky hodnocení společenské odpovědnosti firem (CSR) sahají od dobrého po nedostatečné. Mezi sliby a tím, co společnosti skutečně doložily, se často ukázaly značné rozdíly. Čtyři z jedenácti oslovených – Decathlon, Falke, Icebreaker a Smartwool – na otázky neodpověděly. Decathlon a Falke výslovně odmítly spolupracovat, Icebreaker a Smartwool nereagovaly vůbec. Všechny čtyři dostaly nedostatečné hodnocení.
Pouze čtyři firmy doložily, že používají vlnu certifikovanou podle nezávislého standardu pro chov ovcí bez mulesingu, konkrétně šlo o Devold, Kaipara, Ortovox a Tchibo. Nejlépe si vedly firmy Devold a Ortovox. Jako jediné poskytly konkrétní informace o farmách a doložily, že se tam jejich požadavky skutečně dodržují. Norský výrobce vlněného oblečení Devold navíc jako jediný nakupoval vlnu přímo od novozélandských producentů.
Globetrotter, Odlo a Woolday předložily prohlášení dodavatelů, že vlna pochází z chovů bez mulesingu. Takové prohlášení ale nenahrazuje nezávislou kontrolu. Globetrotter a Odlo mají vlastní pravidla pro ochranu zvířat, jejich dodržování na farmách však nedoložily. Woolday nemá pravidla ani písemně. Většina značek navíc na tričku neuvádí, ze které země vlna pochází.
V oblasti pracovních podmínek a ochrany životního prostředí si dobře vedly firmy Devold, Globetrotter a Odlo. Mají rozsáhlé požadavky pro jednotlivé fáze výroby, například požadují mzdy zajišťující pracovníkům důstojné živobytí. Dokládají také, že plnění těchto požadavků kontrolují nezávislé subjekty. Menší firmy Kaipara a Woolday, jejichž trička se šijí v Německu, poskytly jen kusé informace.
Mulesing lze omezit i šlechtěním
Na farmě Cressbrook sází na plemeno merino s menším množstvím kožních záhybů, a tím i nižším rizikem napadení larvami much. Mulesing tak není potřeba, i když někdy musí chovatelé použít více insekticidů a léků. Na velkých farmách s desetitisíci ovcí je obtížnější zvířata průběžně kontrolovat. Roli hrají také tradice. Na farmě Westvale se mulesing stále provádí. Syn majitele plánuje tuto praktiku ukončit, až farmu převezme, a využít šlechtění.
Austrálie dodává zhruba čtvrtinu surové vlny obchodované ve světě a patří k hlavním producentům merina. Každoročně tam ostříhají téměř 60 milionů ovcí. Podle organizace Australian Alliance for Animals se mulesing stále provádí asi u deseti milionů z nich ročně. Australský vlnářský průmysl slíbil jeho konec do roku 2010, termín ale nedodržel. Celostátní zákaz zatím není na obzoru. Ve dvou státech je alespoň povinné podat při zákroku zvířatům léky proti bolesti.
Při výběru oblečení z vlny merino mohou napovědět nezávislé certifikace Responsible Wool Standard (RWS) a novozélandské ZQ Merino. Obě se vztahují k odpovědnému chovu ovcí bez mulesingu, na oblečení se však objevují zřídka. Známé logo Woolmark naproti tomu vypovídá hlavně o kvalitě vlny, nikoliv o podmínkách chovu.
