Jak testujeme školní batohy

Limity hodnocení

Nekterá hodnocení mohou být limitována. Limitujícími faktory byly voděodolnost, reflexní prvky, pevnostní zkoušky a odvětrávání zad.

Praktické zkoušky

Batohy zkoušely čtyři děti ve věku od šesti do osmi let v doprovodu rodičů. Každý výrobek nosily nejprve s poloviční zátěží o hmotnosti přibližně 2 kg a poté s plnou zátěží kolem 4 kg, která využívala celý vnitřní prostor.

Děti s pomocí rodičů hodnotily pohodlí při nošení, mimo jiné zda je batoh netlačí do zad, ramen či krku. Posuzovalo se také odvětrávání zad, stabilita při chůzi, pohyb batohu na zádech a jeho chování při předklonu. Zkoušející sledovali, zda batoh nesedí příliš nízko a zda lze délku ramenních popruhů snadno upravit, včetně nastavení během nošení.

Součástí zkoušek byla také snadnost otevírání hlavního prostoru, kapes a přezek či přístupu k uloženým věcem i pohodlnost horního držadla. Hodnotila se rovněž celková praktičnost a výbava batohů, tedy například využitelnost kapes, organizérů, poutek, karabin a dalších prvků.

Voděodolnost

Odolnost proti dešti se prověřovala v laboratoři s pomocí speciálního otočného sprchovacího zařízení. Batohy pobývaly 30 minut v simulovaném dešti o intenzitě 10 litrů vody na metr čtvereční za minutu. Uvnitř batohu byla savá náplň z papíru a bavlny, na níž se po skončení zkoušky hodnotilo množství proniklé vlhkosti.

Samostatně jsme zkoušeli voděodolnost dna. Naplněný batoh jsme na deset minut postavili do centimetrové vrstvy vody. Podle zvlhnutí savého materiálu uvnitř jsme hodnotili, zda dno zůstalo suché, pouze mírně zvlhlo nebo voda pronikla dovnitř ve větším množství.

Pevnostní zkoušky

Každý batoh jsme naplnili 6 kg zátěže. Zkušební zařízení simulující chůzi batohy opakovaně zvedalo a nechávalo volně padat z výšky 40 mm. Nejprve byly zavěšené za horní držadlo, poté za ramenní popruhy. Celkem absolvovaly 20 000 cyklů.

Po zkoušce experti z laboratoře kontrolovali držadlo, popruhy, švy, přezky, nýty, výztuhy a další spoje. Hodnotili případné poškození a ztrátu funkčnosti. Zároveň se během zkoušky prověřovalo, zda a v jaké míře popruhy při simulované chůzi proklouzávají skrz spony.

Prověřovala se také odolnost zavíracích mechanismů. Vybraný úsek hlavního zipu o délce 10 až 15 cm laboranti ručně 2 000krát otevřeli a zavřeli. U jiných uzávěrů, například přezek nebo magnetických mechanismů, byl postup přizpůsoben jejich konstrukci. Následně se ověřilo, zda zavírání zůstalo nepoškozené a plně funkční.

Kvalita provedení

Odborníci vizuálně posuzovali kvalitu dílenského zpracování. Zaměřili se na provedení švů, ramenních popruhů, držadla, spon, klop, vnitřních uzávěrů a hlavního zavíracího mechanismu. Hodnotili případné nedostatky jednotlivých konstrukčních částí.

Využitelnost prostoru

Nejprve jsme zmapovali počet a typ vnějších a vnitřních kapes, přihrádek, organizérů, poutek na klíče či pera a dalších úložných prvků. Skutečný vnitřní objem jsme měřili pomocí jemného plastového vaku naplněného vodou.

Do bočních kapes jsme zkoušeli vložit půllitrovou a 1,5litrovou láhev. Do hlavního prostoru jsme následně ukládali standardizovanou školní výbavu: velký penál, svačinový box, půllitrovou láhev, peněženku, klíče, mobilní telefon, tři sešity formátu A5 a tři sešity A4. Hodnotili jsme, zda se vše pohodlně vejde, jak snadno lze věci uspořádat a kolik místa zůstane volného.

Následovala zkouška se zvýšenou náplní, kterou kromě výše uvedeného tvořily navíc tři kroužkové bloky formátu A4 a tři sešity A5 s pevnými deskami. Tato zátěž zároveň simuluje objemnější učebnice a další školní potřeby.

Reflexní prvky

Laboratoř zjišťovala přítomnost a velikost reflexních prvků a fluorescenčních signálních barev. Metodika byla inspirována normou EN 17353+A1. U signálních barev jsme sledovali, zda pokrývají alespoň 20 % předních a bočních ploch. Reflexní materiály by měly zabírat nejméně 10 % přední strany.

Podíl těchto prvků laboranti stanovovali na základě měření rozměrů příslušné plochy batohu a rozměrů reflexních či signálních částí. Batohy byly následně osvětleny automobilovými světlomety a vizuálně se hodnotila jejich viditelnost ze vzdálenosti 50 a 100 metrů.

Čištění

Svrchní materiál a vnější dno jsme zašpinili blátem, vnitřní prostor ovocným sirupem. Nečistoty jsme se poté pokoušeli odstranit hadříkem, houbičkou nebo kartáčem a mýdlovou vodou.

Samostatně jsme hodnotili čištění vnějšího materiálu, dna a vnitřních prostor. Zaznamenali jsme také, zda výrobce dovoluje praní celého batohu v pračce.