Černé ovce: Ukradené auto

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 6/2010

V Radonicích u Prahy bydlí rodina Jelínkových. U domu má zahradu a vrata. Za vraty může parkovat auto. Zdůrazňuji to proto, že si každý asi pomyslí něco o štěstí, neb za plotem je přece auto v bezpečí. Bohužel to vždycky neplatí. Takže od začátku…

Manželé Jelínkovi si v bazaru koupili auto za 272 865 korun, na které si vzali finanční úvěr ve výši 245 579 Kč na dobu 6 let. Uzavření Smlouvy o úvěru probíhalo velice rychle, protože už bylo po deváté hodině večerní. Byli seznámeni s tím, že budou měsíčně splácet 8559 Kč. Smlouvu podepsali a odjeli vytouženým autem domů. Z auta se těšili dva měsíce.
Jednou brzy ráno šel pan Jelínek do práce a nevěřil vlastním očím. Zamčené auto za zamčenými vraty nebylo. Kam zmizelo? A hlavně jak? Kdo si troufl v noci násilně otevřít vrata a odvézt auto? Okamžitě zavolal policii a začalo vyšetřování. Výsledek? Případ byl odložen, zloděj se nenašel a auto taky ne.
Nastoupila pojišťovna. Ta vyplatila společnosti SAutoúvěr obecnou cenu platnou v době krádeže, tedy 189 000 Kč. Potom přišel dopis od úvěrové společnosti a v něm Protokol o konečném vyrovnání. Společnost SAutoúvěr požadovala od Jelínkových celkem 156 619 Kč. Tak to byl druhý šok. Neměli auto, přišli o desetiprocentní akontaci a dvě splátky a navíc by měli doplatit tolik peněz. Začali se zajímat o to, jak společnost SAutoúvěr k tak vysoké částce přišla, a došli k tomu, že si započetla 99 420 Kč jako poplatek za zpracování úvěru. Teprve nyní se zaměřili na to, co vlastně podepsali a zjistili, že v úvěrové smlouvě je o tomto poplatku zmínka s odkazem na Všeobecné obchodní podmínky. A tak se do nich podívali. Asi na desáté stránce podmínek, psaných velmi malým písmem, bylo ustanovení o poplatku za zpracování úvěru, který činí 1440,87 Kč měsíčně po dobu úvěru. V případě Jelínkových představuje poplatek za šest let více než 103 000 Kč. Pochopitelně se ihned proti tomuto vyrovnání ohradili. Marně.
Společnost SAutoúvěr začala na Jelínkovy vyvíjet nátlak. Dostávali dopisy, které je varovaly před navýšením dluhu v případě, že ihned nezaplatí. Napsal jim také exekutorský úřad a vyzval je k sepsání exekutorského zápisu o dluhu. A nakonec jim zavolal jakýsi pan Fiala a vyhrožoval, že pokud nezaplatí, bude je to stát mnohem více. Jelínkovi byli v koncích. Nevěděli si rady. Peníze si půjčovali proto, že je neměli, a teď by najednou měli zaplatit tak vysokou částku a přitom nemít žádné auto. Nakonec zvolili cestu do Černých ovcí…

V té době jsem se už podobnými problémy delší dobu zabývala. Natáčela jsem příběh o paní Švábenické, od které společnost SAutoúvěr požadovala neuvěřitelnou částku 435 000 Kč a jejíž případ pravděpodobně skončí u soudu. Ozvala se i jiná paní, která už soudní jednání měla za sebou; soud žalobu úvěrové společnosti zamítl s odůvodněním, že její požadavky nejsou v souladu s dobrými mravy.
Nejdříve jsem paní Jelínkové předala všechny informace, které jsem měla, a doporučila, aby si vyhledala advokáta. Dalším krokem byla schůzka se zástupcem úvěrové společnosti. Povedlo se, ale bylo to už v době, kdy SAutoúvěr pohledávku prodal společnosti KEIKO s.r.o. Na domluvenou schůzku jsme paní Jelínkovou vybavili skrytou kamerou. Zástupce úvěrové společnosti na skrytou kameru potvrdil, že poplatek za zpracování úvěru je vysoký, dodal však, že o tom musela vědět, protože podepisovala Všeobecné obchodní podmínky. Když se bránila, že ji nikdo o tomto poplatku před podpisem úvěrové smlouvy neinformoval, dozvěděla se, že si to měla prostě přečíst.
Oficiální stanovisko společnosti SAutoúvěr je jednoznačné. Společnost chce zpátky peníze, které by získala, kdyby ke krádeži nedošlo. Že Jelínkovi krádež nezavinili, že sami byli poškozeni a že téměř veškeré peníze, které společnost půjčila, už dostala zpátky, je nezajímá. Jelínkovi byli o podmínkách, za kterých jim společnost půjčila peníze, informováni a teď by tedy měli dostát svému závazku.
Společně jsme kontaktovali i jednatele společnosti KEIKO s.r.o. O problému nic nevěděl, ale slíbil, že se s případem seznámí. A když mu paní Jelínková napíše, bude se tím zabývat. Jak to vypadá, opět bude rozhodovat soud. A soudit se bude společnost KEIKO s.r.o. s Jelínkovými.

Při uzavírání úvěrové i leasingové smlouvy buďte nad míru opatrní. Ptejte se na veškeré poplatky, vyhraďte si čas na přečtení jak smlouvy, tak Všeobecných úvěrových podmínek. A pokud jim nerozumíte, zajděte raději za advokátem, aby vám vysvětlil, co všechno budete platit. Spočítejte si, kolik za dobu úvěru či leasingu celkem zaplatíte.
Poohlédněte se u bank po spotřebitelském úvěru a opět počítejte. Možná celkově zaplatíte o pár tisíc víc, ale v případě krádeže či totální škody nebudete zbytečně platit velké peníze. Pojišťovna zaplatí vám, budete si moci koupit jiné auto a úvěr splácet dál, jako by se nic nestalo…

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele


Slovo advokáta


Murphyho zákon číslo jedna stanoví, že cokoliv se může pokazit, to se pokazí. Tento zákon lze na případ manželů Jelínkových aplikovat beze zbytku. Sjednali úvěrovou smlouvu s nevýhodnými podmínkami a nastala situace, ve které jim pojištění příliš nepomohlo. To, že podmínky nebyly pro klienty nevýhodné na první pohled, není jejich vina, ale úvěrové společnosti, která je připravila. Slabou útěchou jim může být pouze to, že nejsou první, kdo se do takové situace dostal. Dokud pojišťovny, leasingové či úvěrové společnosti najdou dost lidí, kteří na sebe vezmou téměř veškerá rizika spojená s půjčováním peněz, aniž by si uvědomili možné dopady podepsaných smluv, nebudou asi ani poslední.
Jednání takových spotřebitelů by mohl někdo posoudit jako lehkovážné s tím, že si za vzniklou situaci mohou sami – uzavírat smlouvu, která je zadluží na dalších 6 let bez jejího detailního prostudování v devět hodin večer, skutečně nesvědčí o přílišné obezřetnosti. Jiní by mohli namítat, že pokud si lepší auto nemohou dovolit, na trhu je dostatek starších, méně kvalitních ojetin, které by byly přiměřené jejich finančním možnostem. Stejně tak bych ovšem mohl hodnotit, a to i mnohem ostřejšími slovy, postup poskytovatele nebankovních úvěrů, který kromě toho, že za půjčené peníze vybere jistě nemalé úroky, si za „zpracování“ úvěru vezme další poplatek v takové výši, že při součtu úroků, pojistného a poplatku rozpuštěného do dalších let trvání půjčky se RPSN dostává do hodnot přesahujících 37 % p.a. Jistě, na trhu jsou dnes i mnohem dražší finanční produkty s RPSN dokonce přes 200 %, ovšem pro srovnání uvádím, že středověcí lichváři byli pranýřováni již za úroky ve výši 20 až 30 %.
Zvláštní kapitolou je pak postup pojišťovny, podle které tento automobil během dvou měsíců provozu ztratil na hodnotě 83 865 Kč, tedy téměř třetinu pořizovací ceny. Kdyby vůz tímto tempem skutečně ztrácel na hodnotě i nadále, byl by po roce zcela bezcenný a pojištění by zřejmě dalších 5 let nekrylo vůbec nic. Další možností je, že jim šikovný prodejce v autobazaru dokázal vůz prodat podstatně nadhodnocený.

Pokud je mi známo, snad u žádné z českých pojišťoven nekryje havarijní a majetkové pojištění automobilu jeho pořizovací cenu. Každý automobil s výjimkou opravdu exkluzivních značek či veteránů, což je zcela jiná kategorie, s postupem času ztrácí na hodnotě. Je to dáno jeho omezenou provozní životností i tím, že na trh přicházejí nové vozy, které mohou být úspornější, lépe vybavené atd. Není to nic neobvyklého, ovšem v této souvislosti upozorňuji na skutečnost, kterou si řada pojištěnců neuvědomuje.
Pojišťovna vychází při sjednání pojistné smlouvy z tabulek, které více méně odráží hodnotu vozu v době jeho pořízení, od této částky se pak odvíjí i výše pojistného. Pokud pojištění trvá delší dobu, hodnota vozu se snižuje a pojistné zůstává na stejné výši. Za snižující se riziko tak pojišťovna pobírá stejné pojistné a vydělává tak na lidech, kteří o tom nevědí. Doporučuji proto uzavírat takové pojistné smlouvy na co nejkratší období a průběžně je aktualizovat – sice tím nedosáhnete toho, že by vám někdy pojišťovna vyplatila více, ale ušetříte alespoň na pojistném, jehož část jinak platíte zcela zbytečně.
V každém případě se před koupí vyhlédnutého ojetého vozu u své pojišťovny můžete poptat na jeho obecnou cenu pro účely pojištění – alespoň tak získáte představu o tom, kolik na vás hodlá prodávající vydělat a můžete tak získat prostor pro jednání o slevě. Jedna z pojišťoven nabízí zvláštní doplňkové pojištění, kryjící rozdíl mezi pořizovací cenou vozu a jeho sníženou obecnou hodnotou včetně případné spoluúčasti pojištěného, avšak ani takové pojištění vás nezbaví celého dluhu, je-li úvěrová smlouva postavena tak, že věřiteli náleží celý zisk, i když dojde k jejímu předčasnému ukončení.

Co teď tedy mohou manželé Jelínkovi dělat? Sjednat se společností KEIKO s.r.o., která je jejich novým věřitelem, splátkový kalendář, splácet tento dluh a používat hromadnou dopravu. Pokud se jim nepodaří dosáhnout dohody, mohou se nechat zažalovat a v soudním sporu argumentovat neplatností smluvního ujednání o sjednání poplatku za zpracování úvěru pro obcházení zákona, neboť fakticky se jedná o další úrok vybíraný vedle úroku za poskytnutý úvěr, či pro rozpor s dobrými mravy.
Rozpor s dobrými mravy shledávám například ve skutečnosti, že v případě odcizení či zničení vozidla musí klient bez své viny zaplatit věřiteli vše, co nekryla pojišťovna, včetně jeho ušlého zisku až do konce původní doby trvání úvěru, aniž by mu byla zachována výše splátek, zatímco půjčené prostředky jsou věřiteli z podstatné části z pojistného plnění vráceny mnohem dříve než podle původní smlouvy a může je tedy půjčit znovu někomu jinému a mít z nich další zisk. Klienti mohou též žalovat pojišťovnu o poskytnutí vyššího pojistného plnění, pokud prokážou, že hodnota auta byla vyšší, než kolik bylo vyplaceno z této pojistné smlouvy.
Výsledky soudních sporů lze těžko odhadnout. Pokud se soud přikloní k argumentaci, se kterou uspěl jiný bývalý zákazník této úvěrové společnosti, šanci mají, pokud bude soud jiného názoru, mají možnost dosáhnout alespoň toho, že jim soud sice uloží dluh zaplatit, avšak povolí jim alespoň měsíční splátky v hodnotě, která odpovídá původním splátkám poskytnutého úvěru.
Na závěr si nemohu odpustit dvě otázky, na které si čtenáři jistě odpovědí sami. Otázka první: Kdyby si manželé Jelínkovi, jejich děti či jiní příbuzní chtěli někdy v budoucnu půjčit peníze, obrátili by se znovu na tuto společnost? A otázka druhá: Kolik nových zákazníků asi tato společnost najde mezi čtenáři tohoto článku?

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit