Léčivá síla rostlin: Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.)

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 4/2006

Jisté staré rčení, které se ptá, jak může zemřít člověk, kterému roste na zahradě šalvěj, jenom dokládá, jakou váhu připisovali naši předkové léčivým účinkům šalvěje. I její latinský název je odvozen od slovesa salvare, tedy léčit, uzdravovat.
Šalvěj je domovem ve Středomoří, u nás se pěstuje a přikrytá chvojím bez větších problémů i přezimuje.
Na zahradách se můžeme setkat s několika kultivary, které se liší velikostí a barvou květů a listů (od sytě ke světle zelené, přes panašované až k růžové nebo dokonce červené). Původní odrůda má kvítky fialové a listy stříbřitě zelené, chlupaté, vydávající ostrou vůni po přítomných silicích. Největší množství siličných drog obsahují listy těsně před rozkvětem za slunného a suchého počasí. V té době, tedy v květnu až červnu, je také před polednem sbíráme a rychle ve stínu sušíme, přičemž teplota umělého sušení by neměla překročit 35 °C.
Protože účinné látky jsou těžko rozpustné ve vodě a při vyšších teplotách jsou prchavé, je nejlepší formou použití lihová tinktura, kterou přidáváme do bylinného čaje (yzop, heřmánek, přeslička), nebo do čisté vody.
Šalvěj má poměrně silné antibiotické vlastnosti, takže je odedávna užívána zejména při zánětlivých onemocněních v ústech (včetně parodontózy), při bolestech v krku nebo při angíně jako spolehlivé kloktadlo. Zevně užitá pomáhá při kožních chorobách a proleženinách, vnitřně zlepšuje trávení, jako vlažný čaj se podává při nočním pocení (hlavně v období silných hormonálních změn v pubertě a klimakteriu). V Rusku se užívá na konci kojení pro snížení tvorby mléka, ze Slovinska zase pochází recept při cukrovce, který doporučuje denně rozžvýkat 3 až 4 čerstvé listy. Ve směsi s majoránkou pomáhá jako čaj při pásovém oparu.
Neopominutelné je užití šalvěje v kuchyni jako koření. Pro svou intenzivní vůni a chuť se přidává jen v malých dávkách. Patří na jehněčí a skopové (tedy těžší) maso, ke všem tučným jídlům, která pak mnohem lépe trávíme. Květy se občas zdobí saláty nebo moučníky.
Šalvěj obsahuje značné množství jedovaté silice thujonu, není proto vhodná k dlouhodobému užívání. Nejúčinnější lihové extrakty obsahují thujonu nejvíce, a proto přesně dodržujeme předepsané dávkování. V odvaru větší množství silice vyprchá, ale je zase méně účinnější než tinktura. Předávkování může vyvolat pseudoepileptický záchvat. Nutno ale zdůraznit, že při rozumném dávkování šalvěje žádné riziko nehrozí a její schopnost pomoci je velmi výrazná.

TIP
Kloktadlo na záněty v ústní dutině připravíme tak, že ve čtvrt litru vody necháme krátkým varem přejít dvě lžíce směsi z pěti dílů šalvěje a po dvou yzopu, heřmánku a přesličky. Necháme vychladnout, přecedíme a vlažnou tekutinou proplachujeme ústní dutinu.

 Bylinky při problémech s prostatou
V první řadě je třeba nasadit dietu, která zvýší příjem zinku a vitamínu A  (usnadňuje jeho vstřebávání) – ideální jsou dýňová semena. Léčbu urychlí užívání čaje z rovného dílu vřesu obecného, komonice lékařské, vrbovky malokvěté a celíku zlatobýlu. Nálev se pije třikrát denně před jídlem.


Přihlásit