Léčivá síla rostlin: Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.)

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 5/2007

V listnatých a smíšených lesech, i na jejích krajích a v křovinách rozkvétá na začátku jara plicník, typický svými srdčitě zaokrouhlenými listy s jemnými chloupky a světlými skvrnami. Květy s pěti okvětními plátky bývají nejdříve červené, později modrofialové. Sbírá se kvetoucí nať a rychle se suší. Později během roku je možné sbírat i samostatné listy. Nať plicníku obsahuje zvýšené množství kyseliny křemičité a tříslovin.
Název byliny napovídá, že největší síla plicníku míří do oblasti dýchací soustavy, zejména plic. Používá se relativně krátkou dobu, teprve od 18. století, kdy byl indikován na všechny plicní neduhy – zápal plic i průdušek, zahlenění plic, dráždivý kašel (razantně usnadňuje vykašlávání), astma. Protizánětlivě působí i na sliznice trávícího traktu. Používá se ve formě odvaru. Protože droga obsahuje alkaloidy, nepřekračujeme dávku tří šálků denně po dobu nanejvýš tří týdnů. Uvedenou dobu je možné prodloužit na dvojnásobek, pokud je plicník pouze součástí bylinné směsi. Jeho účinnost zvyšuje měsíček, šalvěj, řepík nebo tymián. Slavný bylinář Kneipp doporučoval při plicních onemocněních směs stejných dílů plicníku a libečku. Zevně se užívá na obklady a omývání ran. Teprve nyní se prozkoumává příznivý vliv plicníku na lymfatická onemocnění.

Přihlásit