Léčivá síla rostlin: Violka vonná (Viola odorata L.)

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 4/2007

Brzy na jaře vyrůstá z podzemních oddenků violka vonná, lidově známá jako fialka. Nejčastěji ji najdeme na stinných místech na krajích cest, v příkopech, na vlhkých lukách a na krajích pasek. Spolehlivě ji poznáme podle typické silné vůně. Z volné přírody tento dříve hojný druh pomalu mizí; nedoporučuje se proto sbírat její oddenek, ale pouze opatrně odstřihnout menší množství kvetoucí natě a vždy ponechat část květů na vysemenění.
Violka vonná byla váženou léčivkou již v antice, kdy starověcí učenci doporučovali vdechovat její vůni při bolestech hlavy a návalech vzteku. V dnešní lidové medicíně je nálev z violky (velmi často ve spojení s dalšími „jarními“ bylinami, jako je např. petrklíč) ceněn jako prostředek proti dráždivému a úpornému kašli, usnadňuje vykašlávání, tlumí bolesti na prsou a pomáhá i při zánětu plic. Violka uleví i při astmatu, uvolňuje a rozpouští hleny. Zevně pomáhá tinktura nebo olej při kožních chorobách,
na spáleniny od slunce. Potírání bolavých míst při dně a revmatismu přináší rovněž úlevu. Violka nemá vedlejší účinky, ale předávkování vyvolává zvracení; dlouhodobější užívání se nedoporučuje.
Violka jako jedna z první rostlin jarní přírody má uplatnění i v kuchyni. Spolu s dalšími rostlinami (plicník, jitrocel, řebříček, popenec, kopřiva, sedmikráska nebo hluchavka) může být součástí jarních bylinných polévek, salátů nebo pomazánek. Rovněž v magii měla violka odedávna velkou moc jako bylinka lásky. Ve směsi s levandulí tvořila vonnou kompozici s afrodisiakálními účinky.

Přihlásit