Léčivá síla rostlin: Myrta obecná (Myrtus communis L.)

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 2/2008

Myrta bývala oblíbenou pokojovou rostlinou našich babiček. Už od antických dob byla magickou rostlinou zasvěcenou bohu svateb Hymenovi, takže se bez ní neobejde žádný svatební obřad. Její léčivou a kouzelnou sílu jí prý dala do vínku bohyně Minerva. Ta žárlila na sílu a krásu nymfy Myrsine tak mocně, že ji zabila. Z těla mrtvé nymfy pak vyrostl myrtový stromek, který bohyně, pozdě litující svého činu, obdařila vyšší mocí. Protože je myrta teplomilnou rostlinou, která nesnese pokles teplot pod 5 °C, můžeme ji u nás pěstovat pouze doma, ve Středomoří se s tímto stálezeleným keřovitým stromkem setkáme běžně venku.
Myrta byla odedávna ceněna díky velkému množství aromatických látek. Používala se při vykuřování, olej se přidával a přidává do kosmetiky, do koupelí a je jedním ze základních aromaterapeutických olejů. K léčivým účelům se používá hlavně list, který se sbírá v době, kdy rostlina rozkvétá. Z listu se potom připravuje lihová tinktura. Silné desinfekční schopnosti myrty se uplatňují zejména při urologických problémech, při zánětech močových cest. Nejlepší jsou kombinace s podobně působícími bylinami (např. lichořeřišnice) nebo se byliny po týdnu střídají. Vnitřně se rovněž podává při kožních chorobách (lupénka a ekzémy). Zevně se používá při omývání zanícené kůže a sliznic, k výplachům, klyzmatům a jako kloktadlo. Zdravou pleť výtažky z myrty zjemňují. Přestože je droga netoxická, platí u ní stejné pravidlo jako u všech silně aromatických bylin – léčba má trvat pouze dva až tři týdny, dlouhodobé užívání není vhodné.

Přihlásit