Výrobci oděvů věří, že když ve svých sloganech použijí slova jako „udržitelné materiály“, přilákají tím více zákazníků. Koupí těchto kousků oblečení však planetu nezachráníte, přeměna plastových lahví na oděvní vlákna totiž klima i ekosystém spíš zatěžuje, než aby mu prospívala.
Jedním z hlavních problémů je, že módní průmysl recykluje do oděvů hlavně plastové lahve.
Když z recyklačního systému zmizí plastové lahve a místo toho se stanou oblečením, ztratí se vysoká materiálová hodnota. A to je downcycling – proces, kdy má materiál nakonec nižší hodnotu, než měl původně.
Ti, kteří prodávají oblečení z recyklovaného plastu, mívají velmi účinný marketing, který přímo vypovídá o shovívavosti spotřebitelů. A paradoxně právě proto prudce vzrostla poptávka po plastových lahvích. Módní průmysl totiž může zaplatit za plastové láhve mnohem více, než může obalový průmysl (výdělek z oblečení je nesrovnatelně vyšší). Z toho důvodu je třeba vyrobit ještě více nových plastů, aby se uspokojila poptávka ze strany módního i obalového průmyslu.
Neprospívá životnímu prostředí ani klimatu
S oblečením vyrobeným z recyklovaných plastových lahví jsou však i další problémy. Podle Dánské agentury pro ochranu životního prostředí vyhodí Dánové ročně více než 100 000 tun textilu, z nichž více než polovina skončí spálením ve spalovně.
Spotřebitele snadno zaslepí slovo recyklace, ale v zásadě není myšlenka používání recyklovaných plastových lahví tak hezká. I z toho důvodu požádala EU výrobce oděvů, aby se místo výroby plastových lahví na oděvy zaměřili na samotnou výrobu oděvů.
Zase ty mikroplasty
Otázkou také je, zda má smysl vyrábět další oblečení na bázi fosilních paliv (takovéto nejčastěji používané materiály jsou polyester, nylon nebo akryl). Podle organizace Textile Exchange tvoří polyester 57 % celkové světové produkce vláken. Evropská agentura pro životní prostředí to potvrzuje – dvě třetiny všech textilií, které se vyhodí, se skládají ze syntetických vláken.
Vzhledem k tomu, že největší množství mikroplastů se uvolňuje během prvních pěti až deseti praní, má rychlá móda (neboli fast fashion), která souvisí s rostoucím používáním syntetických vláken na fosilní bázi, velký vliv na znečištění mikroplasty. Podle poradenské společnosti Eunomia se do odpadu pračky ročně uvolní až 40 000 tun syntetických vláken.
Pokud se má vyřešit problém s plasty, musíme v první řadě spotřebovávat všeho méně, a pak udržet používaný plast mnohem déle v oběhu. To jde ruku v ruce s evropským nařízením o odpadech, které dodržuje takzvanou strategii 3R: snížit, znovu použít, recyklovat (reduce, reuse, recycle).
