Energetické štítky

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2024 Obsah říjnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 9/2024

Téměř na všech spotřebičích můžeme dnes najít energetický štítek. Proč pro nás může být důležitý a jaké informace se z něj můžeme dozvědět?

Energetický štítek poskytuje spotřebiteli informace o energetické účinnosti spotřebičů, jako je spotřeba elektřiny či vody, výkonnost, objem vyprodukovaných emisí apod. Štítky mají sloužit jako transparentní prostředek zveřejňování nejpodstatnějších informací o výrobku. Neopomenutelným účelem energetických štítků je také zjednodušení uváděných informací a snadná orientace v nich. Tím má být spotřebiteli umožněna snadnější volba spotřebičů s vyšší energetickou účinností.

Povinnost podnikatelů označovat určité druhy spotřebičů ve všech členských státech Evropské unie plyne z evropské směrnice, která zároveň uvádí výčet spotřebičů, na něž tato povinnost dopadá. Tento výčet je však možné rozšiřovat za podmínek popsaných ve směrnici. Mezi spotřebiče podléhající povinnosti štítkování patří myčky nádobí, pračky a sušičky (a jejich kombinace), chladničky a mrazničky (a jejich kombinace), trouby a sporáky, ohřívače vody, kotle, klimatizační zařízení, televizory, monitory, digestoře, vinotéky, zásobníky teplé vody, zdroje světla a vysavače.

QR kódy

Ke zjednodušení orientace v energetické náročnosti spotřebičů slouží také zavedené QR kódy, které jsou umístěné v pravé horní části štítku. Spotřebiteli se po naskenování QR kódu zpřístupní další informace o daném výrobku (např. rozměry, specifické vlastnosti, porovnání jednotlivých modelů a další). S povinností uvedení QR kódu na energetickém štítku je rovněž spojena povinnost výrobců registrovat všechny spotřebiče na trhu EU v celounijní databázi – Evropském registru výrobků s energetickým označením (EPREL). Výrobky mají být registrovány spolu s technickou dokumentací, pomocí které bude jednoduší dohlížet na dodržování předpisů. Tato databáze má spotřebitelům v budoucnu sloužit k rychlejšímu a jednoduššímu srovnávání podobných výrobků.

Energetické třídy

Snadnější orientaci v energetických štítcích nabízejí spotřebitelům tzv. energetické třídy. Ty jsou seřazené podle abecedy tak, že např. třída A je úspornější než třída C. Vedle označení samotné energetické třídy by měl štítek dále obsahovat údaj o roční spotřebě energie, informace o výrobci, modelu a případné další specifikace podle kategorie, do které spotřebič spadá.

Do konkrétní energetické třídy je spotřebič zařazen na základě spotřeby energie a velikosti (menší spotřebiče jsou typicky úspornější). Původní abecední škála však s vývojem technologií přestala reflektovat kvalitu výrobků. K energetickým třídám se proto v minulosti začala přidávat znaménka „+“. Tím došlo k vytvoření energetických tříd A+, A++ a A+++. Postupně toto označování začalo ztrácet na přehlednosti a v druhé polovině abecední stupnice se nenacházely téměř žádné spotřebiče. Zavádějící bylo také označení A+, které samo o sobě vypadá jako velice pozitivní hodnocení, ale v porovnání se stupnicí bylo až na třetím místě. Z těchto důvodu se v roce 2021 přešlo zpět k abecední stupnici bez plusových znamének, která má zjednodušit orientaci v jednotlivých třídách a spotřebičích v nich řazených.

Aktuálně máme energetické třídy na stupnici A–G, přičemž energetická třída B představuje dřívější třídu A+++. Třída C představuje dřívější A++ a třída D je adekvátní dřívější A+.

Velmi zjednodušeně lze uvést, že rozdíl úspornosti mezi sousedními třídami činí přibližně 20 %. Předpokládá se, že energetické třídy A a B budou více zaplňovány až s dalším vývojem technologií a výrobou hospodárnějších spotřebičů.

Jelikož však novým energetickým štítkům podléhají pouze vybrané spotřebiče, nemají energetické třídy sjednocené. Při nákupu a zaměřování se na energetickou třídu produktu je proto potřeba mít tyto rozdílnosti na paměti.

Nové energetické štítky byly schváleny pro myčky nádobí, pračky a kombinované pračky se sušičkou (ne samotné sušičky, tam byla doposud zachována původní stupnice), chladničky, mrazničky, vinotéky, svítidla, elektronické displeje (televizory, monitory a digitální informační displeje), komerční chladicí zařízení s přímou prodejní funkcí (komerční chladničky používané v prodejnách a prodejních automatech).

Na nových štítcích pro myčky, pračky a jejich kombinace se sušičkou se namísto roční spotřeby počítané z ročního průměru, který často neodrážel reálné používání, počítá spotřeba na 100 pracích/mycích/sušicích cyklů. Účelem této změny je lepší přehlednost a pochopitelnost pro spotřebitele. Roční spotřeba v kWh je ponechána u chladniček, mrazáků a vinoték. Je tomu tak proto, že jsou tyto spotřebiče v provozu nepřetržitě po celý rok. Postupně však došlo k upřesnění metodiky měření, proto se v některých případech nemusejí údaje na novém a starém štítku zcela shodovat.

Nově se na štítcích objevil také režim Eco, který je ukazatelem spotřeby vody, délky programu, hlučnosti a dalších parametrů myček a praček včetně jejich kombinace se sušičkou. Tento ukazatel má sloužit jako nejjednodušší parametr pro porovnání jednotlivých modelů.

Úspornost díky opravitelnosti

V návaznosti na nové energetické štítky byla postupně přijata nařízení o ekodesignu, která stanovují povinnost podnikatelů uchovávat náhradní díly k výrobkům, jež jsou novými štítky značeny, tj. myčky nádobí, pračky, pračky v kombinaci se sušičkou, chladničky, mrazničky a vinotéky, svítidla, elektronické displeje a komerční chladničky. Mimo tyto spotřebiče dopadají nařízení o ekodesignu také na dalších pět skupin výrobků, které nejsou štítky označovány. Mezi ně patří elektromotory, vnější napájecí zdroje, výkonové transformátory, servery plus datová úložiště a svařovací zařízení. Podnikatel musí podle těchto nařízení uchovávat a poskytovat náhradní díly po dobu 7 až 10 let od skončení prodeje daného spotřebiče. Doba uchovávání náhradních dílů se může lišit u jednotlivých typů výrobků. Nařízení stanovuje také maximální dodací lhůtu těchto dílů, a to patnáct pracovních dní od objednání.

Cílem nařízení o ekodesignu je snaha o podporu oběhového hospodářství v tom smyslu, že jsou výrobky snadněji opravitelné, rozebratelné a je možné jednodušeji vyměňovat náhradní díly. Požadavek je přitom kladen také na recyklovatelnost jednotlivých součástek, čímž by se mělo omezit plýtvání zdroji.

Při koupi spotřebičů by měly energetické štítky a nařízení o ekodesignu spotřebiteli usnadnit výběr spotřebiče s nízkou energetickou spotřebou a zároveň s delší zárukou možností opravy zakoupeného výrobku.

Energetická náročnost budov

Energetický štítek se používá i k označení energetické náročnosti stavebních objektů, a to v podobě průkazu energetické náročnosti budovy (PENB). Průkaz uvádí, jaké množství energie je potřeba na provoz dané budovy (zejména na vytápění, chlazení, osvětlení, ohřev a přípravu teplé užitkové vody nebo např. i na provoz fotovoltaické elektrárny). Budovy jsou řazeny do jedné ze sedmi energetických klasifikačních tříd podle své náročnosti. Čím vyšší energetická třída, tím přísnější požadavky na energetickou soběstačnost musí budova splňovat.

Povinnost označování energetické náročnosti budov plyne ze zákona o hospodaření energií, který navazuje na přímo použitelné předpisy EU upravující požadavky na štítkování. Zákon stanovuje např. některá opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie, povinnosti fyzických a právnických osob při nakládání s energií, pravidla pro strategickou dokumentaci pro nakládání s energií, a to jak pro celé území státu, tak i pro jednotlivé kraje či obce. Zákon se dále věnuje požadavkům na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie nebo právě požadavkům na uvádění spotřeby energie a jiných hlavních zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie.


Přihlásit