Černé ovce: Krásné dlouhé vlasy?

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 5/2010

Paní Kouklová si před několika lety nechala prodloužit vlasy, aby si splnila svůj sen. Když se blížil čas nového prodloužení, zaujala ji reklama kadeřnictví Picasso v Uhřiněvsi: „Prodloužení vlasů – sto pramenů od 6000 Kč.“ To byla úžasná cena. A tak zašla do kadeřnictví a kadeřnice jí poradila, že by bylo dobré, kdyby se pro ni objednalo 120 pramenů, aby prodloužení vypadalo dobře. Za těch 120 pramenů a práci měla zaplatit 9500 korun. Souhlasila, složila zálohu 5000 korun a do kadeřnictví se vrátila v dohodnutém termínu.

Po několika hodinách práce, kdy kadeřnice nejprve sundala staré prameny a potom začala připevňovat speciálním lepidlem prameny nové, byl účes hotov. Na hlavu Jany Kouklové však kadeřnice připevnila pouze 40 pramenů s tím, že to vlastně stačí. Zbývajících 80 pramenů dostala s sebou domů, doplatila 4500 korun a odešla.
Jenže za pár dnů se prameny začaly sesouvat a navíc, i když je česala speciálním kartáčem, vyčesávala i vlasy. To se jí pochopitelně nelíbilo. A tak zašla do kadeřnictví a reklamovala práci. S sebou přinesla prameny, které zaplatila. Účes ochotně opravili, sundali prameny, které výrazně prořídly, a připevnili nové prameny, tedy ty, které si Jana Kouklová zaplatila. Zdálo se, že konečně bude všechno v pořádku. Nebylo. Vlasy opět začaly vypadávat. Jít znovu do stejného kadeřnictví se už bála. Proto našla jiného kadeřníka, který jí prameny opět sundal, protože byly „vypelichané“, prodloužil vlasy novými prameny a hlavně použil jinou techniku – ne lepidlo, ale kroužky.
Se sundanými prameny zašla Jana Kouklová do kadeřnictví Picasso v Uhřiněvsi. Chtěla zpátky peníze, protože práce nebyla dobře odvedena. Byla ochotna vrátit zbývajících nepoužitých 40 pramenů a požadovat zpátky polovinu peněz, které zaplatila. To byla od ní vstřícná nabídka. Jenže majitelka kadeřnictví Dana Čermáková nabídku odmítla s tím, že za problémy s prameny si může sama, protože si vlasy řádně nemyje a má je mastné. To Janu Kouklovou rozčertilo a začala se bránit. Nakonec její stížnost skončila v redakci Černých ovcí.

Nejprve jsme zajeli za kadeřníkem, který prameny sundával a vlasy znovu prodlužoval. Dozvěděli jsme se, že nebyly řádně lepidlem přidělané, že tam musela vzniknout jakási vzduchová bublina, která zavinila vyčesávání vlasů i jejich sesouvání. Jednoznačně řekl, že je to vina kadeřnice.
Pak jsme navštívili prezidenta Asociace kadeřníků ČR Václava Pražáka. Ten nejdříve chtěl být k majitelce kadeřnictví loajální, nakonec připustil, že spokojený zákazník je nejdůležitější a ať už byla chyba kdekoliv, stejně by zákazník měl mít vždycky pravdu a rozumné by bylo, kdyby majitelka kadeřnictví reklamaci uznala a vrátila peníze.
S majitelkou paní Čermákovou jsme si domluvili schůzku. Přišla na ni i dodavatelka vlasů, vypadané prameny si prohlédla, prohlédla i zakončení speciálním lepidlem a stejně jako kadeřník řekla, že příčina problémů je ve špatném uchycení. Dlouho jsme s majitelkou diskutovali. Nejprve tvrdila, že hned zpočátku zákaznici upozorňovala na špatnou kvalitu jejích vlastních vlasů, že jí dokonce prodloužení rozmlouvala. To ale Jana Kouklová jednoznačně odmítla. Diskuse nikam nevedla, tvrzení stálo proti tvrzení. Jasné bylo jediné – paní Kouklová chce odstoupit od smlouvy. Majitelka kadeřnictví nevěděla, jak se zachovat a tak oznámila, že se poradí s advokátem a pak se uvidí.
Za pár dnů zavolal advokát a oznámil, že majitelka kadeřnictví je ochotna vrátit zákaznici 3500 korun. To se Janě Kouklové nezamlouvalo. 120 pramenů stálo 7000 korun, její vlasy byly prodlouženy jen za použití 40 pramenů. Když přišla poprvé reklamovat práci, měla být oprava provedena zadarmo a ne za použití dalších pramenů, které zaplatila. A pokud by mělo dojít k nějaké dohodě, chtěla, aby dostala náhradu za nové i zbytečně použité prameny a pochopitelně alespoň část peněz za špatně odvedenou práci. Dohoda se nekonala. Nakonec – k odstoupení od smlouvy měla Jana Kouklová pádné důvody. Proto by jí měla majitelka kadeřnictví vrátit vše, co zaplatila.
Teď už záleží jen na Janě Kouklové, zda případ dotáhne do konce, tedy zda se obrátí na soud. Pokud ano, budeme u toho…

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele


Slovo advokáta

Mezi provozovatelem kadeřnicí, paní Čermákovou, a její zákaznicí, paní Kouklovou, byla v ústní formě, kterou občanský zákoník v tomto případě připouští, uzavřena smlouva o dílo, jehož předmětem byla úprava účesu, respektive prodloužení vlasů. Zhotovitel je povinen takové dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době, s tím, že není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.
Jestliže tedy mělo původně objednaných 120 pramenů včetně práce stát 9500 Kč a použita (nalepena) byla pouze jedna třetina tohoto množství, měla by vzhledem k omezení rozsahu díla – i kdyby bylo provedeno bezvadně – kadeřnici náležet pouze přiměřená odměna ve výši jedné třetiny této částky, maximálně tedy 3170 Kč.
Na místě paní Kouklové bych tedy hned na počátku nedoplácel 4500 Kč a požadoval bych naopak vrácení části složené zálohy v rozsahu 1830 Kč; kadeřnice by se zaplacení doplatku ve výši 4500 Kč nejspíše nedomohla ani prostřednictvím soudního řízení.

Zákaznice takto bohužel nepostupovala a dokonce – pro mne trochu nepochopitelně – doplatila požadovaných 4500 Kč. Sice si za tuto cenu odnesla „navíc“ i 80 pramenů, které se nespotřebovaly, ovšem kadeřnice by jako profesionální zhotovitel účesů měla odhadnout, kolik pramenů bude třeba k prodloužení konkrétního účesu použít a neměla by zákazníkům nutit koupi většího než potřebného množství. Ani výmluva na údajně mastné vlasy zákaznice by neměla obstát, neboť kadeřníci musí vědět, že existují různé druhy vlasů a že nikoli každý účes je vhodný pro každého.

Být kadeřnicí, raději bych své zákaznici vrátil celou částku, kterou za nekvalitně provedený účes zaplatila, a to bez ohledu na to, zda se obrátila na sdělovací prostředky či zda se svěří pouze svým známým. Pokud tato zákaznice byla navíc ochotna spokojit se s vrácením pouhé poloviny zaplacené sumy, neváhal bych ani vteřinu. Pan P.T. Barnum, který v devatenáctém století provozoval v USA nejrůznější cirkusy a varieté, sice kdysi pravil, že „i negativní reklama je reklama“, ovšem do tohoto kadeřnictví se nové zákaznice po zveřejnění této konkrétní zkušenosti s vyřizováním reklamací asi příliš nepohrnou. Panu Roubíčkovi z prastaré židovské anekdoty je oproti tomu připisován výrok „prodělek je taky kšeft, ale blbej“, kterým bych se mohl utěšovat na místě nebohé kadeřnice…

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit