Ovoce jako lék: Kdoule

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 20.1.2009    Publikováno v časopise 1/2009

Přestože kdouloně byly ještě za našich babiček oblíbeným ovocným stromem, dnes je v zahradách nalezneme spíš zřídka. Důvodem bude pravděpodobně to, že syrové kdoule jsou nejedlé a i jejich zpracování je (vzhledem k velmi tuhé slupce) dosti pracné.
Přesto si tato stará kulturní rostlina zaslouží pozornost. Pochází z Orientu a do Evropy se dovážela z města Kydon, čemuž vděčí i za svůj latinský název (Cydonia). V antice patřila k symbolům bohyně Afrodity a novomanželé dostávali její vonné plody jako symboly lásky a plodnosti.
Od středověku byly kdouloně oblíbenou součástí klášterních zahrad, léčivých vlastností si cenila abatyše Hildegarda a ve svém Herbáři je popisuje i Matthioli.
Pečené nebo vařené kdoule mají silné antirevmatické účinky. Lidé stižení revmatickými potížemi mohou konzumovat několik pečených kdoulí denně a během čtyř týdnů se dočkají znatelného zlepšení. Z kdoulových semen bohatých na slizovité látky se v Íránu dodnes připravují kapky proti kašli a zánětům v krku. Ještě na začátku století se ze semen kdoule připravoval slizovitý maz na ošetřování proleženin.

VYZKOUŠEJTE
Z kdoulí lze snadno prostým rozvařením oloupaných a pokrájených plodů se stejným množstvím jablek a cukru připravit zdravý a chutný rosol, který je účinný proti nadýmání a zejména u dětí trpících nechutenstvím výrazně podporuje chuť k jídlu


Přihlásit