Přechod do důchodu není odchod ze života

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 6/2023

Geny nehrají velkou roli v samotném stárnutí, stáří není samotnou příčinou nemocí a na péči o sebe není nikdy pozdě. To vše a mnohé další nám řekla odbornice v oboru geriatrie doc. MUDr. Iva Holmerová, která při rozhovoru s úsměvem dodala, že už je také seniorka.

Je správné zredukovat představu péče o seniory pouze na medicínu?

Není. Seniorská problematika a péče o seniory nejsou zdaleka jen lékařským problémem a vlastně by vůbec nemělo jít o problém. Stárneme, ale jde o obrovskou a pozitivní změnu společnosti – žijeme déle, protože jsme zdravější a naše země je bohatá. Od politiků slýcháme katastrofické scénáře, ale zdaleka to není tak hrozné. Žijeme déle a bylo by skvělé, kdybychom se dožívali vysokého věku v dobrém zdravotním stavu. Lékařský obor, který se zabývá stářím, je geriatrie. Ta je součástí gerontologie, vědy o stárnutí a stáří obecně, říkáme jí také klinická gerontologie. Gerontologie studuje mechanismy stárnutí a stáří z biologického, demografického i sociálního pohledu. Sleduje genetické, společenské nebo politické procesy, zabývá se způsoby zajištění služeb, jejich kvalitou a dostupností apod.

V čem je lékařská péče o seniory odlišná?

Lékařská péče pro seniory má být stejně dobrá jako péče pro mladší ročníky. Geriatrie má ale svá specifika. S nadsázkou říkáme, že se jedná o poslední lékařský obor, který nebyl atomizovaný do mnoha specializací. Na specializaci medicíny sice není nic špatného, ale pro starší lidi, kteří často mívají řadu onemocnění různých systémů či orgánů, je výhoda, když se mohou obrátit na jednoho lékaře, který se bude zabývat jejich celkovým stavem a zejména tím, co je pro ně důležité a co zásadním způsobem ovlivňuje jejich zdraví, funkční stav a soběstačnost. Moderní medicína je skvělá, ale mnohdy se zaměřuje na jeden systém nebo jeden orgán a přehlíží člověka jako takového.

Geriatrie se nezabývá všemi seniory – to by byla pětina populace, což není realistické ani vhodné. Soustřeďuje se na geriatrické pacienty, tedy osoby vyššího věku s určitými charakteristikami, zejména s geriatrickými syndromy. Mezi nejvýznamnějšími jsou syndrom frailty nebo syndrom demence. Pro život člověka zpravidla není rozhodující, zda má jednu nebo několik diagnóz, ale jaký mají vliv na kvalitu jeho života, na jeho funkční stav a soběstačnost. Právě to je důležitý zorný úhel geriatrické medicíny, která se snaží, aby i při určité diagnóze nebo onemocnění byl zachován co nejlepší funkční stav. Jinými slovy řečeno: geriatrie se soustředí zejména na ty pacienty vyššího věku, kteří jsou postižení či ohrožení ztrátou soběstačnosti.

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Od studií na FVL UK se specializovala v praktickém lékařství, geriatrii, veřejném zdravotnictví a medicíně dlouhodobé péče. Habilitovala v oboru kulturní a sociální antropologie problematikou péče o seniory a Alzheimerovy choroby. Je proděkankou UK FHS, zakladatelkou Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče a České alzheimerovské společnosti, odborným garantem Studií dlouhověkosti na FHS UK, zakládající ředitelkou Gerontologického centra v Praze, členkou vědecké rady FHS i Univerzity Karlovy. Vědecky a profesně se angažuje v řadě mezinárodních projektů a účastní se práce odborných organizací v ČR i v zahraničí.

Jaká jsou specifika organismu ve vyšším věku? Postihují ho jiné nemoci, projevují se jinak?

S věkem dochází k involučním změnám prakticky všech orgánových systémů. Týkají se například pohybového systému, kde dochází k úbytku kostní i svalové hmoty a ke změnám kloubů, nebo vylučovacího systému, protože organismus se hůře zbavuje některých škodlivých látek a trvá mu to déle. Jde také o změny trávicího systému v celé jeho délce – zpracování potravy a smíchání se slinami, akt polykání a další zpracování stravy, zejména vstřebávání. To je často podceňovaná, avšak nesmírně důležitá situace pro celkový stav výživy a kondici staršího člověka. Stravování často považujeme za něco banálního, ale ve vyšším věku je nesmírně důležité. Člověk si do raného seniorského věku (kolem 65 let) přináší spíše obezitu, ale později je problémem spíše nedostatečná výživa nebo podvýživa. Je pak velice důležité dbát na kvalitní stravu s dostatečným obsahem bílkovin a na adekvátní hydrataci. Nedostatečná výživa a podvýživa jsou prvním krokem k velice závažnému syndromu vyššího věku – syndromu frailty (křehkosti), který se projevuje úbytkem hmotnosti, ale také zvýšenou únavou, nevýkonností, funkčním omezením a představuje riziko závažných zdravotních komplikací.

Stáří nepřináší specifická nová onemocnění, ta bývají vzácná. Spíše se častěji vyskytují onemocnění, která mohou vzniknout i v mladším věku, nebo degenerativní procesy různých tělesných struktur, například artróza kloubů nebo neurodegenerativní procesy, z nichž jsou ve vyšším věku významné zejména poruchy způsobující syndrom demence.

Co je důležitější – fyzická, nebo psychická kondice starého člověka?

Fyzickou a psychickou pohodu asi vůbec nejde oddělovat. Vše vychází z vnitřní kapacity ke zdraví (intrinsic capacity). Ta je podmíněna šesti základními faktory – dvěma fyzickými, dvěma psychickými a dvěma smyslovými. Aby se starší člověk cítil v pohodě a aby jeho funkční schopnosti byly dobré, potřebuje dobrou lokomoci, tj. hybnost vycházející z jeho schopnosti se pohybovat, ale také ze schopnosti a možnosti určitou poruchu mobility kompenzovat, například pomůckami při chůzi. Důležité je prostředí, které lokomoci usnadňuje. Pak je podstatná celková vitalita vycházející ze stavu výživy, nepřítomnosti syndromu frailty, ale také z dobré kompenzace ostatních nemocí. Dále sem patří duševní zdraví, a to jak emoční, tak kognitivní, tedy zda člověk netrpí nějakou formou demence nebo například depresí. V neposlední řadě jde o smyslové funkce, zejména o zrak a sluch, které s věkem slábnou, ale díky moderním technologiím máme v současné době dostupná a skvělá sluchadla, brýle a další kompenzační pomůcky.

Proč se ve stáří mění schopnost fyzické a psychické adaptace? Lze s tím něco dělat?

To je složitá otázka. Involuční změny jsou zákonité. Když nějaké funkce ubývá daleko rychleji, než je ve stáří normální, tak je to patologické.

Staří lidé jsou skutečně poněkud hůře adaptabilní, jsou pomalejší. Ale jde o nesmírně heterogenní populací – patří k nim jak lidé v elitní kondici, tak nemocní, nesoběstační a závislí na pomoci. Co s tím dělat? Dbát na všeobecné zásady zdravého stárnutí čili na dostatek tělesné a duševní aktivity a životní pohody. Patří k tomu zdravá životospráva, dostatek sociálních kontaktů a pestrá strava bohatá na bílkoviny a vitamíny.

Co je sarkopenie? Postihuje každého?

Sarkopenie je úbytek svalové hmoty a síly. Dochází k němu stárnutím, ale také v důsledku nedostatku pohybu a nedostatečné stravy. Když se k tomu přidají například chronická onemocnění, může vzniknout už zmíněný geriatrický syndrom křehkosti neboli frailty. Ten zahrnuje celkovou slabost a únavnost, omezenou schopnost adaptace, náchylnost k závažným komplikacím. Často přichází apatie a příznaky depresivity. Jsou to závažné, ale řešitelné situace a v tom vidím důležitost geriatrické medicíny, která se na tyto syndromy zaměřuje. Snad ještě důležitější je prevence. Měli bychom pamatovat na nebezpečí rozvoje syndromu frail­­ty, zejména v situacích, jako je onemocnění či pobyt v nemocnici, a dbát na dostatečnou stravu, hydrataci a pohybový režim. Závažné následky mohou mít i léky, kterých starší lidé často užívají více, než je třeba.

Jaká je optimální strava starého člověka?

Je několik důležitých zásad. Strava starších lidí má být zdravá, pestrá a chutná. Součástí stárnutí je oslabení smyslového vnímání včetně chuti a čichu, proto je důležité, aby jídlo bylo dostatečně ochucené a vypadalo lákavě. Musí obsahovat dostatek živin, vitamínů a vlákniny. Podstatné jsou bílkoviny – nejméně 1 g bílkovin na kilogram váhy denně, při některých onemocněních až 1,2 g/kg.

Jako lékaři bohužel míváme tendenci starším lidem leccos zakazovat a mnohdy se stává, že jejich strava je pak méně chutná, nebo dokonce nedostatečná. Já bych jim radila, aby si zařídili jídelníček podle své chuti a užívali si všeho, samozřejmě s mírou.

Proč senioři trpí dehydratací?

Souvisí to s oslabeným pocitem žízně, ale je i řada jiných příčin. Starší lidé se například bojí pít kvůli inkontinenci nebo aby nemuseli v určitou dobu na záchod. Mnozí podceňují některé situace, někdy zapomenou. Tak může dojít k velmi závažným následkům, např. zapomenout pít v horku, při větší námaze, průjmovitém či horečnatém onemocnění. Měli by na to pamatovat nejen senioři, ale také jejich blízcí či pečující osoby.


Existují závislosti podmíněné stářím?

Závislosti si lidé přinášejí zpravidla ze středního nebo mladšího věku, ale některé závislosti pak mohou být významné, protože jisté látky se ve stáří hůře a pomaleji vylučují. Nebezpečné jsou třeba benzodiazepiny. Do vyššího věku se však už posouvají generace, které mají větší zkušenosti s užíváním drog, a to možná bude další geriatrický problém.

Mnohem častěji se setkáváme s tím, že senioři mají nejen spoustu léků, i 20–30 tablet denně, ale léky stejného složení nehledě na různé názvy. Geriatr může celé to spektrum zhodnotit a zredukovat stejné přípravky. Roli hrají také faktory jako jednoduché vyndávání z krabičky, snadné polykání, zapomnětlivost pacienta, ...

Jak velké je riziko kognitivních problémů?

Výskyt a riziko demence i Alzheimerovy nemoci výrazně roste s věkem. U mladších lidí je vzácná, na prahu seniorského věku jde o několik procent, u osmdesátiletých je to už více než třetina a riziko se stále zvyšuje. Změny kognitivních funkcí nejsou součástí jen demence, mohou se vyskytnout u mnoha patologických stavů a geriatrických syndromů. Mnohdy bývají reverzibilní, a proto je důležité myslet na ně při diagnóze. Ze somatické oblasti se u starších lidí setkáváme zejména s hypofunkcí štítné žlázy (hypothyreozou), která může syndrom demence maskovat – lidé mají zpomalené psychomotorické tempo, jsou depresivně laděni, jejich kognitivní funkce jsou zhoršeny.

Demence je syndrom, tedy soubor různých příznaků, a každá z jejích forem má jiné projevy. Záleží na mnoha faktorech, zejména na typu demence a onemocněních, která ji způsobují. U Alzheimerovy nemoci je nejčastější tzv. amnestická forma – porucha paměti, zejména nedávné, krátkodobé a epizodické. Poruchy chování bývají zprvu velmi vzácné a nejsou zcela běžné ani v pozdějších stadiích. Mohou ale nastat u jiné formy demence, tzv. frontotemporální, která se zprvu projevuje právě změnou chování a změnami osobnosti, odbržděností.

Jiné formy demence vznikají v souvislosti se změnami při Parkinsonově nemoci, v důsledku vaskulárních změn atd. Mezi varovné signály Alzheimerovy nemoci patří poruchy paměti a poznávacích funkcí. Orientační testy nabízí například Česká alzheimerovská společnost, praktičtí lékaři nebo některé lékárny. Pokud jsou výsledky pozitivní, je nutné celkové vyšetření, laboratorní vyšetření, podrobné testy a zobrazovací vyšetření mozku. Pokud se skutečně ukáže, že je přítomna kognitivní porucha či demence, je zapotřebí poskytnout podporu a pomoc, dostatek informací a zajistit další péči. Stanovení diagnózy bez postdiagnostické podpory je stejně špatné jako diagnostikovat infarkt a ponechat pa­cienta bez léčby.

Existuje prevence?

Ukazuje se, že až 40 % případů demence je preventabilních. Jsou to ta známá doporučení být aktivní, hýbat se a zdravě se stravovat, tedy dostatek vitamínů, dostatek vlákniny, duševní a sociální aktivita. Velmi důležitá je duševní a sociální aktivita. S tím souvisí stav smyslů, třeba porucha sluchu je významným rizikovým faktorem demence – omezuje sociální zapojení a vnímání okolního světa zřejmě ještě více než porucha zraku. K tomu patří nutná kompenzace kardiovaskulárních a metabolických onemocnění.

Mění se ve stáří osobnost?

Změny osobnosti či chování v žádném případě nepatří k normálnímu stárnutí! Pokud se vyskytnou, jsou důsledkem onemocnění. Může se jednat o začínající případ demence, o důsledek depresivity nebo jiného psychického onemocnění, sociální izolace apod.

Čím se vyznačuje sexualita v pokročilém věku?

Láska kvete v každém věku, jenom její formy bývají odlišné. Sexualita patří přirozeně k životu i ve stáří. Nemusí jít o koitální praktiky. Součástí sexuality jsou přece i mazlení, laskání či něžnost.


Kdy začíná stáří? Jsou seniorský věk a stáří synonyma?

Pokud by se s věkem dostatečným způsobem prodlužoval také zdravý a aktivní život, bylo by to skvělé. U nás bohužel zdravé dožití poněkud pokulhává. Hranice jsou spíše individuální. Stáří statisticky začíná od 65 let. Náš výzkum mezi seniory ukázal, že nepovažují stáří ani slovo senior za hanlivé označení. Připadá mi ale hrozné, když penzi nazýváme starobní. Staroba-choroba-chudoba, říkalo se kdysi. Slovo starobníopravdu neevokuje nic dobrého a nevím, proč MPSV nebylo dosud schopno či ochotno tuhle ošklivou nálepku odstranit.

Život prochází různými etapami a mezníky – školka, škola, maturita, vysoká škola, svatba, narození dětí. Posledním z nich je odchod do důchodu, který by ale žádným odchodem být neměl. Lidé by měli žít dále normálně a aktivně, už s jistotou garantovaného příjmu. Kvalita života je pak zcela individuální, záleží na zdraví i štěstí každého z nás, jaký život budeme žít v 75, 85, 95 či více letech. Může to být stále plný a skvělý život až do nejvyššího věku, nebo může být vlivem okolností či naší vlastní vinou daleko horší. Proto s nadsázkou říkám, že po tom posledním nutném administrativním mezníku v našem životě nastává určitá bezvěkost.

Platí, že stáří znamená více nemocí, více lékařů, více léků?

Rozhodně ne. Seniorský věk není nemocí ani samotnou příčinou nemocí. Jde pouze o označení formy onemocnění – stařecké (senilní) nebo vzniklé před 65. rokem věku (presenilní). Se zdravotními problémy zajdeme samozřejmě k praktickému lékaři či jinému specialistovi. Kdyby ale bylo těch lékařů potřeba příliš nebo když je tolik léků, že jeden působí spíše proti druhému než ku pomoci pa­cientovi, pak je nejvyšší čas obrátit se na geriatra.

Mohou být běžné léky pro mladší lidí nevhodné pro seniory?

Ano. Existují seznamy STOPP a START (Screening Tool of Older Person‘s Prescriptions – Screening Tool to Alert to Right Treatment), které tyto léky vyjmenovávají. Problém může být například ve vedlejších účincích nebo v působení na kognitivní funkce. My geriatři se snažíme o úpravu farmakoterapie, aby byla nejen střídmá, ale i moderní. A pamatujeme na to, že se mnohé příznaky dají zvládnout také pomocí nefarmakologických a psychosociálních intervencí.

Co když pacient tvrdí, že ke geriatrovi nepůjde, protože není žádný stařík?

Je to jeho volba. Ale tím narážíme na společenský problém. Mnoho lidí neumí přijmout realitu, nechce chodit o holi, používat chodítko nebo někdy vozík, přitom by to výrazně zvýšilo jejich pocit jistoty a pohodlí. Když mě někdy bolí koleno a chodím o francouzských holích, protože je to nejlepší, co v tu chvíli mohu pro své koleno udělat, známí mě litují a říkají, jak hrozně vypadám.

Je geriatrická péče více ambulantní, nebo je spíše spojena s hospitalizací? Je hrazena ze zdravotního pojištění?

Geriatrická péče je ze zdravotního pojištění hrazena obdobně jako péče jiných specialistů. Geriatrických ambulancí je u nás velice málo, ale věřím, že se to postupně zlepší, protože si to vyžádá rostoucí klientela. Geriatři pracují také v nemocnicích i v zařízeních následné péče, která slouží k doléčení a rehabilitaci zejména starších pacientů.

Aktivní geriatrie, jak říkáme, je velice důležitá. Když jde senior na operaci, měl by mít péči před operací i po ní, protože výsledek by mohl být daleko lepší, než ve skutečnosti někdy je. Měl by být před plánovanou operací dobře vyživený a dobře rozhýbaný, po ní má být dobře rehabilitovaný, aby se vrátil domů v dobré formě.

Jaké místo má geriatrie v českém zdravotnictví?

Geriatrie je poměrně mladý obor, který u nás dlouho neměl na růžích ustláno. Když jsem byla předsedkyní České gerontologické a geriatrické společnosti, zachování oboru nás s kolegy stálo hodně úsilí. Povedlo se a jsem velice ráda, že jsou mezi námi také mladší kolegové a kolegyně a že se nám k atestaci hlásí stále více zájemců. Na některých vysokých školách existuje sesterská gerontologická specializace. V Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví nabízíme gerontologické kurzy a kurzy medicíny dlouhodobé péče pro lékaře zajišťující péči o staré lidi žijící v institucích. Je samozřejmě ideální, když takové zařízení má i geriatra.

Jak přistupovat k tomu, že z nás jednou budou staří lidé? Odráží se na způsobu stárnutí genetická výbava?

Na prevenci a péči o sebe není nikdy pozdě. Geny sice mohou mít vliv na dědičná onemocnění a další rizika, ale v samotném zdravém stárnutí až tak velikou roli nehrají. K němu přispívá, jak jsem říkala, životní styl, strava, aktivita, ale i životní prostředí, které podle nových poznatků patří k rizikovým faktorům demence. Je třeba věnovat pozornost eventuálním příznakům závažných onemocnění, využívat možnost preventivních prohlídek.

Jedinec, jehož předkové umírali ve vysokém věku, ale on kouří, přejídá se, nehýbe se, nedbá na své zdraví, se jejich let nemusí dožít. A naopak – kdo se k sobě chová zodpovědně, může tu být déle než rodiče a prarodiče. Je to dost jednoduché, stále opakované a ne příliš populární: starat se o sebe a své zdraví, být aktivní duševně i fyzicky, vyvarovat se škodlivých návyků a pečovat o sebe, mít rád sebe i ostatní.

Jsou mýty o stáří, které byste nejraději vymazala z myšlenek celé společnosti?

Časté je politování, že stáří je šedivé, ošklivé, nemocné, asexuální, chudé – a přitom to může být nejkrásnější období života, plné lásky a pohody. Toto klišé se přenáší i na geriatry: „Aha, geriatr... No, to je záslužné!“ Ale pro nás jde v první řadě o zajímavý obor, ve kterém se setkáváme s krásnými lidmi. Protože ti, kteří se dožili 85 let (což je průměrný věk našich pa­cientů), už ve svém životě něco zvládli, s něčím se vyrovnali a mnohdy je radost s nimi pracovat.


Přihlásit