Psychický návyk je horší než fyzický

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 4/2023

„Adiktologie je transdisciplinární obor, který se zabývá prevencí, léčbou a výzkumem užívání návykových látek a jiných forem závislostního chování,“ říkají WikiSkripta. Kde však závislost začíná, co je pro ni typické a je nebezpečnější fyzická, nebo psychická závislost? Do jakých skupin se dělí drogy a proč mají některé silnější závislostní potenciál než jiné? Nabízíme vám odpovědi MUDr. Jakuba Minaříka z Kliniky adiktologie v pražské Apolinářské ulici.

Co je závislost z pohledu adiktologa a psychiatra, který léčí závislé?

Centrální moment v závislosti je ztráta kontroly – závislý člověk není schopen regulovat začátek a ukončení užívání drogy, tím myslím i legální látky, jako je alkohol, tabák anebo některé léky. Může se nám samozřejmě stát, že dojde k nějaké epizodě, kdy to nemáme úplně pod kontrolou. Rozejde se s vámi partner a vy pak máte období, kdy více pijete s kamarády, a vlivem takové nepříznivé události se kontrola ztratí. Když jde o nějaký týden nebo dva, tak to není závislost. Krátkodobá krize pomine. Něco jiného je ale zapíjet žal rok. Situace, kdy unikáte z těžkých situací pomocí alkoholu, drog nebo léků a děje se tak dlouhodobě, to už vede k rozvoji závislosti.

Dalším klíčovým příznakem pro mě osobně je, že pití, užívání léků či jiných drog se stává centrálním bodem života, upnete se na něj. Když lidé začínají selhávat ve svých rolích, přestávají fungovat jako otcové, matky, partneři, pracovníci, jsou už často za touto hranicí.

MUDr. Jakub Minařík

Vystudoval všeobecné lékařství na LF UK v Plzni. Má odbornou způsobilost v oboru psychiatrie, absolvoval sebezkušenostní část výcviku v psychoanalytické skupinové psychoterapii a kurz klinické hypnózy a akupunktury. Pracoval v neziskovém sektoru jako psychiatr, vedoucí týmů nebo vedoucí lékař. Je autorem mnoha odborných článků, podílel se na vzniku učebnice Klinická adiktologie. Působí na Klinice adiktologie VFN, učí klinickou adiktologii na 1. LF UK. Je členem Psychiatrické společnosti a Akupunkturistické společnosti a také předsedou Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP. Věnuje se (nejen terapeutické) léčbě uživatelů drog. Odborně se zajímá o substituci závislých na metamfetaminu, léčbu duálních diagnóz a použití psychedelik v léčbě závislostí.

Příznaků závislosti je však více: zvyšování tolerance a tím i stoupající množství užívaných látek, odvykací stav, pokračování užívání přes jasně se vyskytující problémy… Důležitý je také časový faktor – týden dva nestačí, problém trvá měsíc nebo se epizody užívání opakují.

Pokud si to postižený uvědomí nebo ho na to okolí upozorní, vnímám jako důležité situaci nebagatelizovat, reagovat a udělat nějaká opatření. Jako první krok bych zkusil změnit životní styl sám, poradil bych se s lékařem, navštívil adiktologa, … Říci si, že „takhle pijí všichni, někteří i více“, je cesta do pekel.

Jak funguje závislost – je více tělesná, nebo naopak spíše psychická?

Závislost má obě tyto složky, ale v různém stupni. Jsou látky, u kterých je fyzická závislost jednoznačná – alkohol, benzodiazepiny, heroin. U nich vzniká specifický odvykací stav, kaskáda symptomů, která je specifická pro konkrétní látku. U stimulancií (pervitin, kokain) a halucinogenů je tělesný odvykací stav mírný, ale když něco užíváte dlouhodobě, stává se to součástí metabolismu, organismus se přenastaví, adaptuje, vysazení pak vždy přináší obtíže, protože se mění rovnováha.

Je důležité vědět, že tělesný návyk je v zásadě menší problém a může vzniknout také například při dlouhodobější léčbě bolestivých stavů opioidy. Představte si třeba poúrazové bolesti zad, které si vynutí nasazení tramadolu. Než se stav podaří vyřešit, trvá to několik měsíců. Pak je potřeba postupné vysazení, redukce dávky, pacienti někdy musejí na detox – ale to není závislost. To je jen somatický návyk, který odezní. Chybí tu klíčové symptomy, ztráta kontroly, chutě na drogu, … Ale i tady je třeba být pozorný. Někdy se vysazení nedaří, například proto, že pacient má psychické problémy, které je třeba léčit, aby se dosáhlo úzdravy.

Jak závislost začíná?

Je důležité mluvit o věcech, které vznik závislosti doprovázejí. Výše zmíněný moment rozchodu s partnerem nebo jiná událost může být spouštěčem a vyvolávajícím faktorem. Když mají lidé chorobné psychické stavy, začínají je někdy léčit způsobem, který vede k závislosti. Při depresi nebo úzkosti najednou zjistíte, že vám je po něčem dobře, cítíte úlevu a motivuje vás to pokračovat v užívání. Když se podíváte na naši klientelu, valnou většinu tvoří osoby s komorbiditou dalšího duševního onemocnění. Kromě toho v naší společnosti existuje představa, že pít pivo je normální, ale užívat antidepresiva ne. Přitom alkohol je poměrně toxická látka, zatímco antidepresiva závislost nevyvolávají.

Na co všechno může vzniknout závislost?

Drogou může být leccos, co přináší nějakou libost. Závislost může vzniknout na nejrůznější látky, ale také činnosti, například na hraní počítačových her nebo sázení. U některých látek je to mnohem jednodušší než u jiných. Stát se závislým na heroi­nu, alkoholu, kokainu, pervitinu nebo nikotinu je snadné. Platí ale, že každý má „svou“ drogu. Vybavuji si pacientku, která říkala, že když měla poprvé kokain, okamžitě věděla, že je to průšvih. Opravdu byl.

U nelátkových závislostí chybí efekt konkrétní látky, která k závislosti přidává něco navíc. Například s alkoholem je to jednodušší než s prací, sexem nebo hraním, protože látky vznik závislosti usnadňují. Droga má dvě vlastnosti – má psychotropní efekt a umí vyvolat návyk, má potenciál vyvolat závislost. Právě psychotropní efekt návykových látek je jako instantní polévka – je to lehké, člověk se nemusí moc snažit. Látka navíc přináší určitou ztrátu soudnosti. Známe ten efekt, kdy se po druhém pivu roztočí kolečka a přidávat jde mnohem snadněji.

Droga je tedy něco, co u nás vyvolá pocit libosti, my se k tomu vracíme a pak už si to nedokážeme odepřít?

Ano, ale musí to s námi něco dělat, musí to na nás působit příjemně. Přesto nám to taky škodí, podobně jako u nelátkových závislostí. Práce je bohulibá, ale když člověk přehání, podepisuje se to na něm. Když budete běhat každý den 35 km, také časem pocítíte následky. Ale může být těžké se toho vzdát.

Co je legální droga?

Legální drogy jsou látky, které nejsou zakázané. U nás jsou to hlavně alkohol a tabák, ale taky káva nebo čaj. Další skupinou, která je legální, byť jen za určitých okolností, jsou léky. Ty návykové jsou prakticky vždy na předpis nebo jsou tam nějaká omezení či kontrolní mechanismy, jako třeba u léků s obsahem pseudoefedrinu. Mimořádně rizikové jsou léky na spaní jako zolpidem, léky proti strachu a úzkosti jako třeba Neurol nebo léky na bolest s obsahem opioidů.

Jsou někde definované zakázané látky?

Látky, které jsou nelegální, jsou vyjmenované v legislativě (Nařízení vlády o seznamech návykových látek a jeho přílohy, pozn. redakce). Ale návykových látek je obrovské množství a některé jsou v šedé zóně. O nich obvykle ví jen pár psychonautů (osob experimentujících s látkami měnícími vědomí, pozn. redakce) a neužívá je mnoho lidí. Třeba kratom je u nás mnoho let. Pacienti z Ruska nebo Ukrajiny ho doma měli, aby zvládali odvykací stavy pro užívání opioidů. Když se tu ale začal objevovat v obchodech nebo automatech v supermarketu, stal se z toho problém.

Na seznamu tedy není?

Ne. A není zcela smysluplné psát na seznam úplně všechno. Dostáváme se ke složité debatě o prohibici. Mezi úplným zákazem a bezbřehým povolením existuje zóna, ve které to umíme regulovat. Je smysluplnější, aby se některé látky pohybovaly v ní.

Když uděláte úplný zákaz, vytvoříte černý trh, protože kde je poptávka, je i nabídka. A když to úplně uvolníte, může se stát, že se vám budu válet předávkovaní lidé po ulicích. Přiměřená regulace je asi nejrozumnější a taky nejlevnější způsob, jak situaci zvládat, abychom zbytečně nekriminalizovali uživatele a nevytvářeli černý trh.

Je v Česku snadné získat nelegální drogy?

Ano, jako všude na světě. Největší problém jsou ovšem drogy legální. Podle statistik je uživatelů nelegálních drog pár desítek tisíc, ale na alkoholu je závislá nemalá část populace a problém začíná u lidí, kteří bydlí na ulici, a končí u nejvyšších ústavních činitelů.

Nelegální drogy začne většina lidí užívat kvůli užívání těch legálních. Spousta osob, které mám v péči kvůli problémům s drogami, říkala, že když byli střízliví, nikdy je nenapadlo si vzít pervitin nebo kokain, ale když měli vypito a mejdan byl v plném proudu, najednou to bylo hrozně snadné a přišlo jim to jako dobrý nápad. S vypitým alkoholem přichází ztráta zdravého úsudku, a přesto je široce dostupný.

Je těžké se droze vyhnout, když ji potkáte na každém kroku. Když opustíte skupinu uživatelů nebo místo, pomáhá to. Třeba když se přestěhujete do jiného města. Závislý rozpozná snadno, kde si pořídit drogu, ale se změnou prostředí a kontaktů to vyvane. Když abstinujete, vaše radary mizí. U alkoholu to nejde, je všudypřítomný – na ulici, v restauraci, ve sportu, ve všech obchodech, v reklamách. Já si myslím, že drogy nejsou zboží jako každé jiné. Povolená reklama na drogy včetně tabáku a alkoholu, dostupnost v kaž­dém obchodě, na pumpách, v automatech v supermarketu, jako je tomu u kratomu nebo HHC, ohrožuje nejen lidi, co byli závislí a snaží se abstinovat, ale i všechny okolo včetně dětí.


Existuje neškodná závislost?

Já myslím, že závislost je vždycky trochu škodná. Některé věci škodí více, jiné méně. Velký potenciál závislosti mají alkohol, heroin, kokain, u nichž intoxikace probíhá často podobně. U halucinogenů, psychedelik je riziko závislosti mnohem menší i proto, že intoxikace probíhá pokaždé jinak. V odborné literatuře se používají termíny set a setting, které znamenají vnitřní nastavení, s nímž do stavu intoxikace vstupujete, a vnímání okolí. Obojí velmi výrazně ovlivňuje stav při intoxikaci – po každém užití drogy může být úplně jiný. Intoxikace může být někdy příjemná a jindy pekelná zkušenost. Nevypočitatelnost efektu snižuje riziko návyku. Lidí závislých na halucinogenech je tak relativně méně, ovšem halucinogeny mají zase jiná rizika.

Na které skupiny se drogy dělí?

Jednu tvoří stimulační látky, nejtypičtěji kofein, kokain, metamfetamin. V druhé jsou opioidy – alkohol, heroin, analgetické opioidní benzodiazepiny, léky na spaní, léky na úzkosti, alkohol. Tou třetí jsou halucinogeny. Efekt může být závislý na dávce, jde o složitější mechanismy. Když se napijete trochu alkoholu, možná získáte energii, když se opijete, projeví se útlum. Nicméně tlumivé látky jsou ty, které vás při vyšší dávce zcela znecitliví, a stimulační vás v určitém množství spolehlivě udrží vzhůru. Mnoho látek je na pomezí, kde v menších dávkách můžou mít stimulační a ve vyšších tlumivý anebo halucinogenní potenciál. Riziko závislosti na halucinogenech je nižší, ale jejich užíváním může člověk lidově řečeno zešílet. Psychedelické látky se sice mohou používat k léčbě duševních poruch, ale jsou to látky, které mohou způsobit v hlavě razantní změny. Silné halucinogeny jako LSD nebo psilocybin rozhodně nejsou látky na hraní, člověk by měl dobře vědět, do čeho jde, a být na to připravený.

Mimo tyto tři skupiny bývají léky užívané v psychiatrii. Například antidepresiva působí proti depresi a často proti strachu a úzkosti, ale nevyvolávají závislost. Často chybí efekt způsobený zvyšující se dávkou, respektive efekt při léčbě deprese může sice stoupat, ale má to mez, a když dávku zvýšíte nad tuto mez, objevují se nepříjemné nežádoucí účinky.

Mnoho lidí se také domnívá, že dlouhodobé užívání antidepresiv je rizikovější než nárazové užívání benzodiazepinů nebo alkoholu. To není pravda. Dobře nastavená medikace vám pomůže s depresemi a nemusí mít žádné nežádoucí účinky, případně jen malé, a přináší minimální rizika. Je samozřejmě důležité ji dobře vybrat a stává se, že lék pomůže, ale objeví se nějaké nepříjemné stavy. Já pak většinou přesvědčím pacienta, abychom ještě chvíli s medikací vydrželi, a když se mu uleví a načerpá síly, hledáme něco, po čem se bude cítit dobře bez nepříjemných vedlejších účinků.

Existuje genetická predispozice k závislostem?

Nepochybně. Člověk to může odvodit z historie své rodiny. Když je v ní několik alkoholiků, jejich potomci mohou mít stejný problém. Když zjistíte, že se velká část rodiny upila, je namístě být s alkoholem velmi opatrný. To ale platí pro mnoho onemocnění. Když víte, že se u žen ve vašem rodě vyskytuje rakovina prsu, je také důležité nezanedbat prevenci a hlídat to.

Poznám na sobě sklon k závislosti v případě, že ji nemám v rodinné anamnéze?

Poznat to lze, ale problém je uvědomit si to. Jedním z prvků závislosti je totiž ztráta kontroly v užívání, což ale člověku nedojde, pokud pije pořád. Je důležité, aby lidé občas vystřízlivěli, protože až tehdy si některé věci uvědomí. Návykové látky také často negativně ovlivňují kognitivní schopnosti, platí to u všech drog. Kampaň Suchej únor je celkem dobrá akce, kdy si můžete zkusit být delší dobu střízlivý a podívat se zpátky, jak to u vás s alkoholem nebo drogami bylo během uplynulého roku.

Jak se lze závislosti vědomě bránit?

Dodržujte míru. Drogy nejsou určeny k pravidelné každodenní konzumaci. Užívání se často stává rituálem, který je těžké opouštět. Po náročné práci si doma dáte skleničku vína a chvíli si odpočinete – ale když tohle děláte měsíc a jednou si to víno nedáte, něco vám chybí. Kdybyste si v křesle dali čaj nebo si chvilku zdřímli, mělo by to podobný efekt. Každodenně pít alkohol, kouřit nebo polykat léky na spaní je něco, co dříve nebo později vede k problémům.

Co dalšího může podpořit vznik závislosti?

Spolupodílet se na něm může mnoho faktorů. Nepochybně hraje roli genetická výbava. Podstatný je vliv prostředí a jak jsou v něm nastavené normy, což může výrazně akcelerovat užívání. Rizikový pro závislost je nízký věk. Když je duševní a tělesný vývoj ukončený, jsou už vytvořené mechanismy a hodnotové žebříčky, člověk má více rozumu. Se stíráním společenských rozdílů mezi pohlavími zmizel i rozdíl mezi počty závislých obou pohlaví, ale má to přirozeně jistá specifika. Slovenský kolega MUDr. Ľubomír Okruhlica zjistil, že u žen stoupá pravděpodobný věk vzniku závislosti s počtem dětí. Bez dětí je věková skupina průměrně 33 let, s jedním dítětem 36, se dvěma 39 atd. Jsou samozřejmě látky, ke kterým ženy tíhnou více, často se mluví o lécích, o anxiolitikách. Je to dáno vnitřním nastavením. Ženy mají k úzkostem mnohem blíže než muži a myslím, že to bude mít souvislost s jejich mateřskou rolí a péčí o děti.

Poznám na blízkém člověku závislost včas?

To je komplikované. Uvědomil jsem si to v 90. letech, když rodiče přivedli dítě s tím, že si všimli, že bere drogy, a domnívali se, že je to včasné a je s tím potřeba něco udělat. Ovšem ty děti užívaly drogy už rok. Na druhou stranu se z jednorázového experimentu nemusí vyvinout závislost. Některé děti nebo dospívající se k nám dostávají ne kvůli skutečné závislosti, ale proto, že se při experimentování stal průšvih a byli přistiženi.

Ale u alkoholu vidíte, že člověk pravidelně popíjí. Když někdo začne pít kontinuálně i přes den nebo se objevují epizody nadměrného pití, je to už rozběhnuté.

Jak takového člověka přimět, aby svou závislost řešil?

Důležité je s ním mluvit. Když si všimnete, že spotřeba návykových látek stoupá a je celkem dlouhodobá, je důležité člověku říct, že to není úplně v pořádku. Někdy stačí dát zpětnou vazbu, že je to vidět.

Na koho se mám se závislostí obrátit?

Hierarchie je podle mne jednoduchá. Nejdříve je dobré pokusit se s tím něco udělat sám. Pak lze využít nejbližší služby, což bývá praktický lékař. Když zjistíte, že jste se rozpili, a přestanete pít, ale potíte se a divně se klepete, praktický doktor vám na vzniklé fyzické potíže něco doporučí nebo napíše. Většinou jsou to jednoduché vitamíny a minerály, ale může jít také o léčivo. Přestat pít nebo užívat Neurol jde naráz, když je to malá dávka, ale když je návyk silnější a dlouhodobější, může vás náhlé vysazení zabít. Absťák po alkoholu, benzodiazepinech nebo lécích na spaní může být velmi silný, někdy smrtelný. Po heroinu tolik ne, tam je spíše riziko předávkování.

Proč? Co se v těle děje?

To souvisí s adaptací organismu na účinek látky; metabolickými změnami nebo uvolněním po dlouhém útlumu vyvolaném návykovou látkou se najednou všechno odbrzdí a objeví se delirium nebo epileptický záchvat. Při každém dlouhodobějším užívání nějaké látky se organismus adaptuje a náhlé vysazení vyvolá změny. Je třeba vysazovat postupně. Netýká se to jen látek, které vyvolávají závislosti, ale i mnoha léků a látek, které závislost nevyvolávají. Například když náhle vysadíte léky na vysoký krevní tlak, může vám tlak prudce stoupnout. Při problémech je proto namístě vyhledat někoho, kdo vám s detoxifikací pomůže. První je nepochybně praktický lékař, pak nastupují adiktologické služby, kam můžete rovnou a obvykle bez žádanky alespoň na první konzultaci. Někdy však máme dlouhé čekací doby.

Který odborník mi pomůže?

Je hlavně velmi důležité mu říct všechno a popravdě! Bez úplných informací může být jeho snaha pomoct neúčinná.

Jsou samozřejmě odbornosti, které se závislostmi profesionálně zabývají. Když je nutná farmakologická podpora po vysazení, musí to udělat lékař, ale ne všichni s tím mají zkušenost nebo se do toho chtějí pouštět. Somatická závislost je jednodušší, protože tělesný návyk se dá relativně snadno zvládnout, stačí dodržet určitý postup. Psychická část závislosti ale vyžaduje tu nejnáročnější léčbu. Mark Twain řekl, že přestat kouřit je nejjednodušší věc na světě, že to udělal už nejmíň tisíckrát – začít abstinovat zvládne leckdo, ale udržet abstinenci je složitější.

Lze někoho léčit proti jeho vůli? Má to efekt?

Na vstupu do systému dobrovolnost nemusí být. Můžete se dostat na psychiatrii po delším užívání s toxickou psychózou. Léčbu vám také může nařídit soud, když něco spácháte pod vlivem nebo v souvislosti se závislostí. Každého něco nebo někdo přinutí k léčbě – někdy droga, jindy rodina, někdy ten soud. Nicméně bez vlastního uvědomění nebo snahy situaci zvrátit to moc nefunguje. Motivaci musí nakonec každý najít v sobě.

Soud tedy může nařídit léčbu, když je někdo nebezpečný svému okolí?

Ano, ale platí to jen do chvíle, kdy je člověk skutečně nebezpečný. Nebezpečí musí být akutní a bezprostřední, například u osoby v toxické psychóze po dlouhém neúměrném užívání pervitinu nebo po halucinogenech. Taková hospitalizace je však možná jen po dobu, kdy jste nebezpečná sobě nebo okolí, hospitalizace je pak nedobrovolná. Když stav pomine, stává se hospitalizace dobrovolnou. Může to být situace, kdy vám začne docházet, že je potřeba něco udělat, a začnete se léčit.

Co pacienta na adiktologii čeká?

Nemusíte se ničeho děsit. Na vstupu se nejspíše potkáte s naší adiktoložkou. Ta si s vámi popovídá, aby odhadla povahu problému. Poté se dostanete k psychiatrovi. Většinou s pacienty hlavně hovoříme. Když se ukáže, že nespíte, máte úzkosti a deprese, pomůžeme i farmakologicky. Nejnepříjemnější tedy může být o něčem mluvit. Je dobré říct nám všechno. Jsou věci, na které člověk není úplně pyšný. Když se vám v hlavě děje něco opravdu divného, nepovíte to ani kamarádovi, se kterým jste propařili nejednu noc. Ani ve světě kouzelníků není úplně v pořádku slyšet hlas, který nikdo jiný neslyší, píše se v Harry Potterovi. Je jednodušší přiznat se k občasné tabletě než k 10 práškům denně. Někteří si to ovšem nepamatují. Pomáhá nám sdílený lékový záznam, do kterého mají přístup lékaři, kteří mají pacienta v péči.

Co určuje postupy léčby?

Závislost se léčí ambulantně i ústavně. Každý pacient potřebuje jinou léčbu – podle své motivace, ochoty, stupně závislosti, může se to různě kombinovat. Zdaleka neplatí, že by delší, náročnější a těžší léčba byla lepší. Špatně indikovaná léčba může uškodit, proto o ní musí rozhodovat odborník, říká se tomu párování klienta a vhodné intervence. Někdy pacient začne ústavní detoxikací a pokračuje v ambulantním programu, protože to pro něj jinak nejde, třeba se stará o rodinu a děti. Když všechno funguje, stačí ambulantní léčba.

Pracujete také s okolím pacienta?

Samozřejmě ano, zejména u dětí a mladistvých, ale i u dospělých je to důležité. Někdy si však okolí vůbec nevšimne, že člověk nějaký problém má, a třeba se to ani nedozví.

Je léčba závislostí hrazena ze zdravotního pojištění?

Léčba ano, s některými léky je to ale složitější. Náš systém zdravotního pojištění je solidární a je to tak dobře. Kdybychom solidaritu opustili, spoustu lidí bychom nemohli léčit. Léčba je samozřejmě nákladná nejen pro zdravotní pojištění, ale i pro závislého jedince, když například není schopen po nějakou dobu pracovat. Nicméně je zajímavá kalkulace a srovnání nákladů. Zdaleka nejdražší je nechat závislého být – prostředky, které to systém stojí, jsou nejvyšší. Následují výkony trestu, odnětí svobody. Po nich je léčení ve formě rezidenční anebo intenzivní ambulantní léčby (denní stacionáře). Substituční léčba je asi nejlevnější modalita, kterou můžete pacientovi poskytnout, a to i tehdy, když ji plně hradí pojišťovna. Mnoho lidí pobuřuje představa, že hradíme mnohatisícovou léčbu někomu, kdo se dostal do problému vlastní vinou. Je to však nemoc a obecně za většinu onemocnění a zdravotních problémů můžeme sami, ať je to nezdravým životním stylem, rychlou jízdou, nebo užíváním drog.

Lze se trvale zbavit závislosti?

Ano. Závislost je sice chronické recidivující onemocnění se sklonem k progresi, ale případy se různí. Zaleží na tom, v jaké fázi se k nám dostanete, jak se léčba daří, jakou roli hrají další faktory. Někteří pak musejí trvale abstinovat, ale ne všichni. Existují i programy které se snaží pomoci pacientům s kontrolovaným užíváním, existují i léky, které vám s tím mohou pomoci. Je pravděpodobné, že se užití drogy nebo patologické hraní někdy znovu objeví, i když se velmi snažíte, a je pak důležité s tím hned něco dělat. Když přijde někdo, kdo propařil víkend, většinou potřebuje jinou intervenci než ten, který pije půl roku. Je třeba také myslet na vedlejší diagnózy. Když nastane období sezónní deprese a ta se protáhne, musí pacient přijít co nejdříve a nečekat na krizový okamžik. Když už je na hraně, trvá déle, než si s tím poradíme.

Je dnes více závislostí než v minulosti?

Spotřeba alkoholu stoupá. Jsme bohatá společnost a člověk si ho může více dovolit. Navíc byl u nás vždy přijatelný. V posledních letech to zhoršily covid, izolace a válka na Ukrajině. Když se podíváte na statistiky staré 20–30 let, odhadované podíly uživatelů nelegálních drog se markantně nemění.


Přihlásit