Jak testujeme fotoaparáty

  • Rozlišení pro nejkratší / nejdelší ohniskovou vzdálenost: Výsledné rozlišení závisí nejen na počtu citlivých bodů snímače, ale i na kvalitě objektivu; zejména u nejnovějších přístrojů, jejichž snímací čipy se blíží rozlišení 10 milionů bodů. U digitálních zrcadlovek je možné výběrem kvalitního objektivu výsledný dojem ostrosti výrazně zvýšit.
  • Rozlišení (bodů na výšku obrazu): Pro hloubavější čtenáře (a pro porovnání přístrojů, nezávisle na jejich kategorii) je uvedena i hodnota, změřená podle nové metodiky. Teoreticky i prakticky lze dokázat, že skutečně změřené rozlišení je vždy nižší, než je jednoduše spočítaný počet obrazových bodů na výšku obrazu.
  • Zkreslení obrazu pro nejkratší / nejdelší ohniskovou vzdálenost: Vlastnost všech dosud vyrobených zoomů, v digitální i klasické fotografii. Při nejkratší ohniskové vzdálenosti se obdélník deformuje do tvaru soudku, při nejdelší je většinou deformován do tvaru podušky (v rozích je větší než uprostřed). Pokud na nezkresleném zobrazení záleží, dá se u většiny objektivů najít taková ohnisková vzdálenost, při které ke zkreslení nedochází vůbec.
  • Přesnost optického hledáčku nebo EVF / displeje: I když je digitální fotopřístroj špičkovým a ne levným výrobkem, který využívá nejmodernější technologie, kvalita některých optických hledáčků byla převzata z bakelitových přístrojů na jedno použití: ukazují o mnoho více, než bude na snímku (to by se dalo omluvit snahou o bezpečnostní rezervu na nedokonale komponovaný záběr), ale ještě na každé straně jinak (to už nelze omluvit vůbec). Hledáček tak degraduje pětimegový přístroj na stěží třímegový. V poslední době výrobci svoji averzi vůči optickým hledáčkům řeší často tak, že je z výbavy digitálních fotopřístrojů vypouštějí úplně. Přesnost displejů a elektronických hledáčků bývá naopak téměř vždy výborná.
  • Rovnoměrnost osvětlení obrazu bez blesku / s bleskem: O vlivu dopadu šikmých paprsků na snímač se vyprávějí legendy. Někteří výrobci digitálních přístrojů tím zdůvodňují svoji neochotu vyrábět přístroje s širším zobrazovacím úhlem. I když jsou zde testované přístroje měřeny podle metodiky pro přístroje na film, výsledky jsou i při použití velmi krátkých ohnisek výborné. Horší výsledky jsou u snímků s bleskem. Zde se nerovnoměrnost osvětlení scény bleskem sčítá se základním úbytkem světla v rohových partiích snímače. Škoda, že se dosud výrazněji nerozšířilo softwarové odstranění tohoto jevu přímo ve fotopřístroji.
  • Šum 100 ISO / 400 ISO: Srovnávání šumu digitálních přístrojů je oblíbeným tématem internetových diskusí. Je však třeba si uvědomit několik skutečností. Šum závisí na signálu buněk snímače, který je úměrný jejich ploše. Snímač o velikosti 15x23 mm bude produkovat nižší šum než snímač o velikosti 6x4 mm. Konstrukcí snímače a softwarovým zpracováním lze ale mnohé napravit, jak ukazují některé právě zde testované přístroje. Šum navíc silně závisí na teplotě, proto se měří při 22 °C. Mnozí fotografové si neuvědomují, že stále oblíbená černá barva fotopřístrojů i fotografických brašen přispívá svou vyšší teplotou v létě nejen k poškozování klasických fotomateriálů, ale i ke zvyšování šumu na digitálních snímcích.
    Šum, který vzniká použitím delších časů, je v mnohých přístrojích kompenzován odečtením signálu sejmutého ze snímače bez otevření závěrky (bezprostředně po vyfotografování skutečného snímku). Tento proces se zařazuje automaticky při použití dlouhého snímacího času. Existuje i několik specializovaných programů pro zpracování digitálních fotografií v počítači, které dokáží šum výrazně snížit.
  • Skutečná citlivost: Pokud je na přístroji nastavena nebo indikována určitá citlivost, měl by při stejném jasu scény nastavit odpovídající kombinaci času a clony. Odchylky nejsou v praxi významné (pokud zrovna není scéna měřena expozimetrem a osvit nastavován v manuálním režimu). Pokud se ovšem porovnává šum dvou digitálních přístrojů, mělo by to být prováděno při stejné skutečné citlivosti.
  • Barevná vada Fmin, Fstř, Fmax: Další oblíbené téma internetových diskusí a strašák digitálních fotografů. Ano, existuje, ale pro porovnání je třeba měřit při srovnatelných podmínkách. V laboratoři VUZORT se vyhodnocuje při 5tinásobné přeexpozici, kontrastu 1:1000 a pozorování výřezu z výsledného testového obrazu velikosti 60x80 cm. Tedy velmi přísné podmínky. V 99 % běžných snímků se barevná vada neprojeví. Tam, kde vadí, ji lze odstranit celkem jednoduchým zásahem v programu pro zpracování obrazu.
  • Prodleva spouště bez / s namáčknutím: Tato vlastnost byla skutečně velkou nevýhodou digitálních fotoaparátů. I když se stále zlepšuje, u některých zůstává i dnes. Nebude vadit při fotografování statických záběrů, ale u snímků sportu, dětí, zvířat a společenských událostí může fotopřístroj degradovat dosti citelně. Někdy pomůže přepnout ostření na manuál, někdy na příslušný program (momentka, sport, PanFocus). Předchozí namáčknutí spouště pomůže většinou znatelně, u některých přístrojů ale nemá podstatný vliv.
  • Podání barev: U všech testovaných přístrojů bylo velmi dobré. Ty nejdražší mají navíc zabudovány i pokročilé nástroje správy barev, které je ale nutno používat jen při dobré znalosti této nejednoduché tématiky.
  • Vyvážení bílé AUTO den / žárovky, zářivky: Lidské oko (spolu s mozkem) vyhodnocuje bílý papír jako bílý, i když na něj dopadá žluté světlo zářivky či modré světlo zatažené oblohy. Fotografický film jej snímá objektivně a nápravu je nutno provádět při zpracování fotografií, nebo výběrem vhodného filmu a snímacích filtrů. Digitální přístroj pracuje podle stejné logiky jako lidské vnímání a vyhodnocuje nejsvětlejší barvu na snímku jako bílou. V převážné většině případů to funguje dobře, někdy je ale lepší použít manuálního nastavení; zejména žárovkové světlo je automatikou často podáváno příliš oranžově. Výrobci to zdůvodňují nutností zachovat charakter žárovkového světla. Zářivkové světlo, pohroma pro barevné podání většiny fotografických filmů, vychází u digitálních přístrojů s automatikou většinou velmi dobře.
  • Vyvážení bílé manuálně den / žárovky, zářivky: Nemusí být vždy lepší než automatika. Výjimečně existují i digitální přístroje, u kterých je barevné podání při některém manuálním nastavení horší než při automatickém. U zářivek je někdy více možností nastavení, vyhodnocován byl vždy snímek s nejlepším výsledkem. Mnohé přístroje mají jednoduchou a přesnou možnost nastavení barevného podání podle bílé předlohy. Zajímavé barevné experimenty lze s tímto nastavením provádět s použitím předlohy barevné.
  • Nejmenší snímané pole (mm): Z reklamních důvodů se často uvádí nejkratší vzdálenost, ze které lze snímat (dokonce i nula centimetrů). Často je ale tato poloha zcela nepoužitelná, protože tak blízký předmět je již ve stínu objektivu. Snad jen pro reprodukce prosvícených objektů. Navíc je většinou zkreslený až k nepotřebě (vypadá jako snímaný objektivem typu rybí oko). Důležitějším parametrem je, jak malý předmět je možné vyfotografovat (uvedeno v tabulce). Z praktického hlediska je lepší snímat malé předměty spíše s delší ohniskovou vzdáleností; fotografování je pohodlnější a objektiv má výrazně menší zkreslení. Tzv. „supermakro“ umožňuje ještě větší zvětšení, ale zpravidla nastaví ohniskovou vzdálenost na jedinou, výrobcem definovanou hodnotu ohniskové vzdálenosti. Opět je výhodnější, je-li tato ohnisková vzdálenost větší.
  • Minimální osvětlení pro zaostření (EV/100 ISO): Ne všechny náměty jsou ozářeny letním sluncem, pro horší světelné podmínky jsou fotopřístroje vybaveny bleskovým světlem. To ale není k ničemu, když fotopřístroj nedokáže v šeru zaostřit. Mnoho přístrojů je vybaveno pomocným světlem, které v tomto případě zaostřovací automatice pomůže. V některých případech výrazně a spolehlivě, někdy jen na kratší vzdálenost.
  • Dosah blesku pro 100 ISO, Fmin (m): Pro porovnání výkonu jednotlivých blesků byly tyto vzdálenosti přepočítány na 100 ISO, i když daný přístroj tuto citlivost nemá. Naopak dosah blesku je možno zvětšit ručním nastavením vyšší citlivosti. Při změně na dvojnásobek ISO se dosah blesku zvětší 1,4x. Toho se často v reklamě využívá a uvádí se dosah blesku při vyšší citlivosti. Blesk pak vypadá zdánlivě silnější. Pozor: někteří výrobci řeší větší dosah blesku na úkor snížení množství světla v rozích obrazu.
  • Hledisko praxe: Fotopřístroj není jen soubor technických parametrů, ale i dalších vlastností. Ty na přístrojích měřit nelze, avšak mohou velmi výrazně přispět ke spokojenosti (nebo nespokojenosti) s fotoaparátem. Důležitá je i jednoduchost ovládání. U některých fotopřístrojů jsou některá nastavení rafinovaně ukryta nejen v nelogickém uspořádání menu, nýbrž mnohdy i v návodu.
  • Zhodnocení kvality: Byly brány v úvahu hlavně změřené parametry; měření je poměrně přísné, na praktických snímcích se horší vlastnosti v některých případech nemusí vůbec projevit. Pro rozhodnutí o pořízení určitého digitálního fotopřístroje bude mnohdy důležitější souhrn všech jeho vlastností, nejen těch měřitelných.

Přihlásit