Jak testujeme barevné negativní filmy

  • Změřená citlivost: Většinou je mírně vyšší, než je uvedeno na krabičce. Platí to především u filmů s citlivostí ISO 100. U filmů vysokých citlivostí se dříve často stávalo, že změřená citlivost byla nižší než deklarovaná, dnes je možno se na uvedený údaj spolehnout. V názvu filmu se uvádí citlivost ISO podle dříve známé americké stupnice ASA, kde dvojnásobné citlivosti odpovídá i dvakrát větší číslo (100, 200, 400, 800 atd.). Méně výrazně zde bývá uvedena i citlivost podle dřívější normy DIN. Dvojnásobné citlivosti odpovídá číslo větší o 3° (21°, 24°, 27°, 30°, atd.).
  • Možná přeexpozice a podexpozice: Udává, o kolik expozičních stupňů (clon, časů) je možno film exponovat více nebo méně, aniž by se podstatně snížila kvalita výsledného snímku. Uvedené hodnoty ale platí pro snímky s normálním rozsahem jasů; v praxi může být jasový rozsah scény větší a tím se možná odchylka expozice úměrně sníží. Při podexpozici roste zrnitost a snižuje se kontrast snímku, chybějící detaily ve stínech do fotografie nepřidá ani nejlepší zpracování. Při výrazné přeexpozici se snižuje ostrost i sytost barev. Naopak, nepatrná přeexpozice bývá někdy u profesionálních filmů doporučována pro zmenšení zrnitosti.
    Mnohé minilaby ale nejsou schopné (často i vlivem nekvalitního nastavení) větší odchylky od správné expozice zvládnout. Proto pozor na používání nejcitlivějších filmů při dobrých světelných podmínkách u těch kompaktních fotopřístrojů, které nejsou schopné zajistit dostatečné zaclonění a krátký expoziční čas.
  • Rozlišovací schopnost (v čarách na milimetr): Udává, jak bude výsledná fotografie ostrá, pokud bude fotopřístroj správně zaostřen a předmět snímku nebude „rozhýbán“. Na výsledné fotografii lidské oko sice rozezná jen nejvýše 7 čar/mm, ale rozlišení negativu je ještě potřeba podělit poměrem velikosti fotografie k velikosti odpovídající části na negativu. Moderní barevné negativní filmy mají však tuto hodnotu poměrně vysokou a pokud někdo ví, že si nechá zhotovovat jen fotografie do formátu 10x15 cm, nemusí se z tohoto pohledu bát ani nejcitlivějších filmů. U portrétních filmů se dosahování maximální ostrosti tolik nepreferuje.
  • Zrnitost: Měřila se na srovnávacích ploškách stejné optické hustoty. Na běžných zvětšeninách tzv. pohlednicového formátu není velikost zrna většinou pozorovatelná vůbec a bez obav se mohou používat i nejcitlivější filmy. Předpokládá-li však někdo, že si z výborného záběru nechá zhotovit zvětšeninu velkého formátu, měl by volit typ filmu i z tohoto pohledu.
  • Senzitometrie: Je celkovým vyhodnocením požadavků na minimální a maximální hustotu, gradient a souběh jednotlivých barevných vrstev. Tyto požadavky vycházejí z mezinárodních norem pro hodnocení filmů.
  • Barevné podání: Aby byl vyloučen vliv zpracování pozitivů v minilabech, bylo posuzováno přímým srovnáním naskenovaného negativu barevné testové tabulky s jejím originálem. Odchylky od ideální reprodukce jsou u moderních fotografických materiálů velmi malé, u všech zde testovaných filmů se téměř neprojevily. Vyskytne-li se tedy na snímcích špatné zabarvení, bývá na vině spíše zpracování filmu, případně jeho špatné skladování.
  • Zhodnocení kvality: Všechny filmy byly měřeny bez ohledu na citlivost. Relativně hůře tak dopadly filmy nejvyšších citlivostí, které mají větší zrno a nižší ostrost. Pokud by ale byly filmy hodnoceny vždy jen ve své kategorii, nebylo by možné srovnávání filmů různých kategorií mezi sebou. Použitý systém také lépe odpovídá praxi: pokud někdo potřebuje použít film nejvyšší citlivosti, musí se smířit s tím, že zrnitost a ostrost budou horší.

Přihlásit